Po letních parlamentních volbách je celkem jisté, že už by se podobné situace v naší historii opakovat neměly. Voliči jasně dali najevo, že levicové, totalitní a diktátorské směry prostě nechtějí. Neznamená to však, že bychom svým dětem a vnukům neměli opakovaně připomínat a vysvětlovat co vlastně oněch čtyřicet let totality znamenalo.
Ani dnešní třicátníci už zdaleka netuší, o co vlastně šlo, protože když jsme se s komunismem v roce 1989 „sametově“ loučili, byli to ještě malí špunti, kteří tomu hektickému dění okolo sebe pranic nerozuměli. A bylo už dávno řečeno, že kdo dobře nezná svou minulost, nečeká ho ani příliš veselá budoucnost.
Zdá se, že okupace před víc jak čtyřiceti lety už je skutečně jen stránkou v učebnici dějepisu. Je ale celkem dobře poznat, že brumlání ruského medvěda pořád neustává. Doba, kdy v Kremlu rozhodovali o půlce Evropy je sice pryč, jenže je náramně vidět i slyšet, že zvláště některým politikům se po této době přeci jenom dost stýská. Ale ona invaze by tehdy podle všeho nepřišla, kdyby nebylo zbabělosti a podlézavosti našich vlastních představitelů. I dnes se takových v politice pohybuje hned několik. V posledních volbách k realizaci takových nápadů mandát nedostali. Kéž by to tak zůstalo i nadále.
Pavel Sušický