Průběh byl očekávatelný. Česká televize byla vždy  pogrilována, případně se  výročka vrátila k doplnění o něco, co tam podle zákona být nemusí,  bylo jí řečeno, že vysílá moc Krtečka - málo Krtečka a poslanci se zamyslí nad tím, co viděli minulý týden a co se jim nelíbilo.

Ostatní dvě rady - ČTK a Rozhlas bývaly v klidu. I v dobách, kdy v klidu být neměly, neboť se realizovalo vyžírání těchto institucích zevnitř a zákon se zde porušoval jak na běžícím pásu.

Tento týden tomu bylo pozoruhodně jinak. ČT už si ve výboru, poněkud absurdně nazvaného volební, který je doopravdy mediální,  svou zprávu obhájila a tak ,,na holení" přišla dvě zbylá média.

Grilování tentokrát postihlo radu rozhlasovou, byť dramatický přednes, s jakým její předsedkyně Dana Jaklová výročku uvedla, byl hoden velkého (a ještě většího) jeviště. Škoda, že nás tam bylo tak málo. Diskuse se točila kolem rekonstrukce domu ve Vinohradské, jejíž problémy všichni svorně hodili na exředitele Václava Kasíka.  Ve výsledku možná budou překvapeni.  Jaklová vítězně líčila, jak Kasíka odvolali „také“ kvůli oné rekonstrukci. Faktem je, že důvody jeho odvolání hledali dlouho a pracně. Nakonec jej odvolali poněkud v rozporu se  zákonem a museli si dodatečně upravit usnesení, proč jej vlastně odvolali. Dodnes se soudí. Ale jak se člověk chová k jiným, tak se jiní (později) zachovají k němu, že. Tak zní zákon o zachování politického pohybu.

Kromě problematiky poddimenzované vzduchotechniky, hučící jak papiňák,  což je, zdá se, kámen úrazu hodný odstranění všech stropů a rekonstrukce celé rekonstrukce, stálo za zmínku snad jen to, že jsou lidé, kteří jsou ochotni nechat se na veřejnosti titulovat jako ,,bakalář" (tenhle z CEVRO). Při slově ,,bakalář" mi vždycky naskočí policejní hodnost nadstrážmistra.

Rozhlasu nakonec zprávu schválili a tak jim těch pár nepříjemných minut stálo za to. Mysleli si, že se umyli od všech hříchů. Po zpovědi (a rozhřešení) se každý křesťan cítí jako po mýdle s jelenem.

Od zprávy četky jsem neočekávala prakticky nic. Rada ČTK byla neprůstřelná i v dobách, kdy zvolila ředitele, který se jí nelíbil, protože zvolen přece měl být někdo jiný, tak ho odvolala ještě před nástupem do funkce a dosadila si, koho tam mít chtěla. Vzhledem k faktu, že Rada ČTK zasedá uzavřeně, je to hračka.

Nový šéf rady ČTK Ondřej Šefčík vzal odůvodňování výroční zprávy gruntu.  Za hlavní informaci bych označila prozrazení toho, co vlastně četka vydává. Ona totiž nevydává zprávy (jak by každý čekal), ale ,,úvahy".  ,,Vydáváme úvahy o ekonomice, úvahy o politice..." děl ten dobrý muž, jinak vysokoškolský pedagog na Masarykově univerzitě. Budiž všem přáno. I studentům Masarykovy univerzity.

Horší byl okamžik, kdy se zjistilo, že vyrovnané hospodaření ČTK spočívá v prodeji různých aktiv a majetkového podílu v Economii.  Jinými slovy – ČTK má (možná) sice ještě polštář 200 milionů, ale už dlouho je ve ztrátě – provozní, kterou různými polštářky doteď kryla. Účetně. Její redaktoři si nevydělají na svůj plat. Poslanci k překvapení veřejnosti zprávu ČTK neschválili, což se nestalo ani v době, kdy byla rada zmítána aférou s volbou generálního ředitele. Proti byli komunisté a ČSSD. Majstr odešel, jak přišel. Ani ho to nepřekvapilo, až jsem v podezření, že v zákulisí existuje ještě jeden volební výbor,  který nacvičuje vystoupení předem. Možná existuje.

Poslanci Věcí veřejných hodlají uchopit do svých tvořivých rukou problematiku „dětské“ reklamy, ale spolu s RRTV  i otázku hlasitosti reklam a také násilí v televizních pořadech.

Jen bych podotkla, že pokud jde o násilí, existuje označování audiovizuálních děl (labelling), které plus minus funguje už v celé Evropě. Vynalézání vynalezeného  je asi zbytečná práce. Ale i labelling klade na kontrolní orgány mnoho práce,kterou musí někdo zaplatit. Už teď je RRTV podfinancovaná.  

Nicméně jak to udělat, aby reklama neřvala (patrně zákonem), je docela bohulibý počin, který uvítají s jásotem diváci, ale jistě jej neuvítají ani zadavatelé reklamy, ani komerční televize.

Celá problematika je ovšem složitým problémem  fyzikálních veličin, jejichž zvýšené hodnoty dávají subjektivní pocit diváků o zvýšené hlasitosti. Jak tyto hodnoty popsat zákonem, je oříšek, se kterým si láme už několik let hlavu evropská vysílací unie EBU, neboť možností, jak případně nedokonalou formulaci obejít, je přehršel. Že by poslanci, kteří chtějí vytvořit novou formulaci,  měli doktorát věd z akustiky? Zákon musí být formulován tak, aby  exaktně popsal limit a tak mohl být tento limit kontrolován, protokolován a vymáháno případné porušení.

Stejně tak se komerčním televizím jistě nebude moc líbit, že nebudou moct mezi cykly komiksů narvat sdělení o hračce, kterou „musíš mít“. Rodiče – nechtěné oběti této reklamy, cílené na děti, ale určitě zajásají. Zvlášť před Vánocemi.

Nova řádí kvůli tendru na peoplemetry. Asociace televizních organizací nevybrala tak, jak Nova chtěla a tak zas přišla na řadu výhrůžka arbitráží. Arbitráž proti komu? Proti ATO? Zdá se, že arbitráž je kouzelné slůvko a modlitební mlýnek Jana Andruška, které vytahuje vždy a všude.  Má právo být rozzloben, ovšem pravidla soutěže mohl ovlivnit stejně jako všichni členové ATO (v tomto sdružení se rozhoduje  podle členského podílu),  výsledek nemusí respektovat a může si objednat (a zaplatit) jiné měření. Trh je trh. Někdo vyhraje, jiný prohraje.

Ovšem zařazení sporu o peoplemetry (přičemž většina televizních diváků netuší ani, co to je) a s ATO (většina diváků nejen netuší, co to je, ale v životě o tom neslyšela) do hlavních zpráv ve formě několikaminutové reportáže, asi nebude to pravé. Očekává od diváků, že budou psát paní Roškotové? (Kdo je paní Roškotová, neví z diváků už vůbec nikdo). Nebo že budou psát Nečasovi?  ,,Píše nám paní Nováková z Pelhřimova, že ji spor o peoplemetry rozrušuje?" No, možné je všechno, ale myslím, že paní Nováková má jiné problémy. Třeba jak uživit rodinu, že.

Zpráva zamlčela podstatné aspekty, nevysvětlila kontext a nedala možnost divákům utvořit si nezávislý názor. Tudíž dle mého názoru bude nejspíše čekat Novu řízení z moci úřední před RRTV dle příslušného paragrafu zákona o rozhlasovém a televizním vysílání.

Tabákový gigant Philip Morris zahájil právní kroky proti vládě Austrálie  méně než hodinu poté, co australský parlament schválil legislativu, která vstoupí v platnost v prosinci 2012, zakazující všechna loga na cigaretových krabičkách. Philip Morris říká, že všanc byly vydány miliardy dolarů investované do cenných ochranných známek a jejich investice v Austrálii jsou v sázce.  Tabáková reklama na billboardech a v časopisech byla v Austrálii zakázána už dlouho  a běžné je i omezení kouření na veřejných místech, včetně australských restaurací a barů.  Zákeřná globální válka mezi odpůrci kouření a výrobci tabáku pokračuje. Bude zajímavé tento průlom anglosaského práva do svobod podnikání sledovat. Možná přijde čas, kdy stejný osud potká lahve alkoholu.

Poskytovatelé internetových služeb nemohou být nuceni na své servery instalovat filtry, jejichž cílem je zabránit lidem nelegálně stahovat hudbu a další soubory, rozhodl Evropský  soudní dvůr.  Rozhodl, že vnitrostátní soud nemůže uložit příkaz   poskytovateli Internetu pro instalaci systému filtrování  jakýchkoliv elektronických komunikací, jednak proto, že je to příliš drahé pro společnost, a mohly by tak být  porušována základní lidská práva. Případ vznikl v Belgii  kvůli sporu webového poskytovatele Scarlet, umožňujícího provoz peer-to-peer sítí,   proti SABAM, belgické společnosti, spravující svolení k užití hudebních skladatelů autorů a editorů.

Novináři byli mezi oběťmi zásahu bezpečnostních sil při střetech v Káhiře a dalších městech od 19. listopadu, odkdy demonstranti požadují rozpuštění Nejvyšší rady ozbrojených sil. Egyptsko-americká novinářka Mona Eltahawy hlásila přes Twitter, že ministerstvo vnitra ji zadrželo, se zadrženými osobami  špatné zacházelo a že byla zbit a sexuálně (opakovaně „po hmatu“) zneužita  policisty během své 12 hodinové vazby. Ona také řekla, že musela být se zavázanýma očima po celé hodiny a zároveň zaslala fotografii své  těžce pohmožděné ruky. Španělský fotograf  Guillem Valle byl napaden policisty v civilu, a musel být hospitalizován. Reportéři bez hranic zjistili osm novinářů a fotografů, kteří byli napadeni bezpečnostními silami a utrpěli  vážné zranění hlavy , oka při střelbě gumovými projektily. Yehia Faheem, kameraman se společností CNC a Haitham Gala jeho soundman, byli oba zraněni gumovými projektily  na demonstraci na náměstí   Tahrir v Káhiře. Žurnalistika je dobrodružné, ale při poctivém výkonu nebezpečné povolání.

Pro Prvnizpravy.cz
Irena Ryšánková