Princip je věru celkem jednoduchý. Ekonomové kapitalistického světa přišli na to, že danit spotřebu je efektivnější než přímé daně - každý včetně bank, což je jistě neuvěřitelné, si zařídí optimalizaci daní přímých tak, že z miliardových zisků zaplatí státu pár šupů. Navíc se bankovní sektor považuje za tu správnou a jedinou mízu existence civilizace (čí?!). Neberu mu tento dojem, jakkoliv s tímto tvrzením hluboce nesouhlasím. Ale zpět k daní z přidané hodnoty. Ta banky a movité jedince suše a jednoduše nepostihuje, ale svojí „džůsovací“ pozornost zaměřuje na masu střední třídy a chudinu.

Tato daň je mimořádně, zcela neobvykle zločinná. Proč? Protože miliardář zaplatí při spotřebě rohlíku a litru mléka stejnou daň z přidané hodnoty (DPH) jako ten největší nuzák. To je pravicová představa „rovné daně“.

Dosud v republice platí základní sazba DPH na 20 procentech a zároveń zvýhodněná sazba 10 procent na služby, potraviny a léky. Česká pravice již prosadila zdražení uvedených potřeb z pěti právě na desetiprocentní úroveň. A nyní již hovoří o tom, že by z lidí vyždímala dalších 50 miliard korun ročně tím, že by sjednotila sazbu DPH na 19 procentech. Ubohé kydy véček, že by z toho vyjmuly potraviny, a vyždímalo se „jen“ 40 miliard, je ze stejného salámu, jak zacvičit s rozežraným obyvatelstvem. A falešnou hrou na opozici uvnitř pravicového kabinetu.

Nestoudně ohromující je rétorika neoliberálních politiků, kteří běžně mluví o státu jako o něčem, co se ve slušné společnosti nahlas nevyslovuje, a když, tak dámy padají zemdleny na divan. Zvláště když se jedná o stát sociální a solidární. Na druhé straně se na stát vymlouvají kdykoli chtějí uplatnit lecjakou asociální zločinnost. S výjimkou nacionalismu, který jsou schopni bez jakýchkoliv argumentů, a pokud, tak s nahnědlým, vtloukat lidem do hlavy. Protože toto národovectví spojují vždy s konkrétním ziskem té či oné skupiny obyvatel a nikoli se všemi občany země.

Hodně červivá jsou pak jejich těšínská jablíčka, že prý obchodní řetězce stlačí konkurenčně ceny tak, že se to prakticky pro spotřebitele neprojeví. Ale projeví. Příkladem ať jsou léky, které poskočily v cenách právě i kvůli zvýšení zvýhodněné sazby DPH z 5 na 10 procent – řetězce existují i v lékárenství. Zvláště nebezpečně pak zní varování, že by se mohla prudce zvýšit cena tepla ústředního topení v panelákových bytech, sotva si nájemníci utřeli čelo, vyděšení možným raketovým zdražením cen elektřiny. A budou „rádi“ jen za něžné pětiprocentní zdražení.

Jen temně tuším, kde konzervativní vláda hledá své vzory. V zemích střední a východní Evropy neoliberální recepty totálně ztroskotaly a příklady se staly odpudivým příkladem (např. důchodová reforma v Maďarsku i Slovensku), jak se to dělat nemá. Pokud hledá ideály v oblastech daňových rájů nebo rozvojových zemí, ještě hůř. Na starém kontinentě je totiž v rámci EU hned celá řada příkladů, jimiž se Kalouskovi účetní nemíní řídit. Ze sedmadvacítky EU totiž nemá jedinou sazbu DPH nikdo!

Nejen to. Nejméně dvanáct zemí EU má dokonce sazby tři – kromě základní dvě zvýhodněné pro služby, různě pro potraviny a léky. A aby toho nebylo málo. Země jako Dánsko (zde mluvíme jen o základní sazbě a pak nula), Belgie, Švédsko, Finsko, Irsko, Kypr, Malta, Polsko a Velká Británie mají nulovou sazbu na potraviny a léky. Britové navíc na knihy, zdravotnické pomůcky, oděvy a obuv pro děti mladší 10 let, na hnojiva a krmiva. Ale v dalších oblastech mají pro důležité věci pro občany sníženou tuto daň. Všimněte si – nejen sociální Skandinávie, ale i někdejší vzory tuzemských pravičáků, jako Irsko a Británie. Nezapomenutelné bylo nadšení Miroslava Kalouska před pár lety, že v Bruselu vyjednal snížení DPH pro některé služby -třeba kadeřnictví. O to více vyniká nynější snaha kabinetu ve svém pokrytectví i tyto služby najednou zdražit.

Vždyť co takhle náš oblíbený vzor Spolková republika Německo? Ta před čtyřmi lety „brutálně“ zvýšila obě sazby DPH, základní na 19 procent a zvýhodněnou na 7 procent. Podle dosavadních ohlasů (lze si představit to masové nadšení) se nynější vláda Merkelové už bojí na tyto sazby sáhnout.

Vyspělá a civilizovaná Evropa nechápe daňové sazby jen jako prostředek jednoduchých počtů našich primitivních neoliberálů – má dáti, dal – nýbrž v kontextu celé společnosti, která se musí chovat solidárně. Proto jsou v drtivé většině těchto zemí přímé daně progresivní – bohatší platí více. A naopak další daně jsou vlídnější k průměru a chudým lidem. Rozumí se tomu tak, že pouhý zisk nerovná se bohatství společnosti. To je založeno na širších sociálních a kulturních vazbách státu a jeho občanů (Václav Bělohradský).

V neposlední řadě je třeba české pravici připomenout, proč se dostala k vládním veslům. V kampani na jedné straně voliče vyděsila tzv. řeckou lží (jen pro letošek hodlá Kalousek vydat dluhopisy za 131 miliard korun se splatností až 55 let, tolik k nezadlužování budoucích generací), ale zvláště tvrzením, že nebude zvyšovat daně. A kdeže vezme tedy oněch 50 miliard korun ročně navíc? Zcela nehorázným zvýšením zvýhodněné sazby DPH na potraviny a léky. A tím snaha pravice nekončí – nastoupí tzv. reformní vlna privatizace veřejných služeb. A to se lidem teprve protočí panenky. Pokud to ovšem někdo nezastaví.

Pro Prvnizpravy.cz
Jiří Kouda