Vždycky je mi jich, radních chudáků, líto…. Tak vznešení se snaží  být a tak zoufale ta sláma kouká.  Obvykle si vzpomenu  na Martu Gottwaldovou, jak šila u stejné švadleny jako Hana Benešová a nemohla furt, chudera, pochopit, jak to, že jako Hana Benešová nevypadá.

Předseda „volební komise“ Ladislav Andrlík-Jíša drobně pokritizoval sněmovnu - za to, že „demokracie nám trochu kulhá,“ alespoň při volbě ředitele. Ze šesti radních se dostavili všichni, jinak by volba postrádala smysl. Ze šesti kandidátů se dostavili čtyři. Nepřišel Karel Zýka, dlící na služební cestě a Jiří Franc, který je náměstkem ministra vnitra. Inu, zdá se, že si Radek John na ministerském postu ještě chvíli pobude, jinak by Franc jistě kandidaturu nestahoval.  

A tak to zůstalo na Peteru Duhanovi, Haně Hikelové, Janu Mengerovi (Český rozhlas Region) a Petru Matoulkovi. Slyšení Petera Duhana se vymykalo, hovořil o tom, co sám dobře zná. Hana Hikelová měla neutrální projev, nic zvláštního nepřinášející, kromě toho, že se na ni Dana Jaklová zálibně usmívala a člověk skoro čekal, kdy se jí zvídavě zeptá, jak to dělá, že je tak skvělá.

Výhodu insidera měl i Jan Menger. Naprosto nejkatastrofálněji se prezentoval Petr Matoulek. Muž, který se pochlubil, z čeho všeho dělal na vysoké státnici, jak absolvoval bankovní institut, je senzační manažer a vůbec. Jo a taky má úspěšnou firmu… Inu, to jsme rádi. A založil Rádio Černá Hora, takže po deset minut, kdy nesrozumitelně drmolil svou prezentaci, vypadal jako mladý dynamický manažer a neustále měl pocit, že Český rozhlas je něco jako Černá Hora.

 Fakt, že tento podivuhodný muž dostal pět hlasů a dostal se do druhého kola…  mne snad ani nepřekvapil. Je to totiž přesně to, co se dá od Rady Českého rozhlasu čekat. Noblesu nepoznají, rozhlasoví profesionálové je usvědčují z diletnatismu dnes a denně, tak ať je to aspoň manažer. Šest hlasů do druhého kola Hany Hikelové také nepřekvapilo, koneckonců, strávila s Danou Jaklovou v Egyptě na dece dost času, aby si to děvčata mohla říct. První vyhrání z kapsy vyhání, řekla by teta Kateřina. Hra na třetího má svá pravidla. Dlužno dodat, že postupuje i Peter Duhan. Další kolo šarády „elit“ 31. března.

Neméně pozoruhodnou součástí jednání Rady byla rozhlasová hra Koule, agitka, která je satirická tím roztomile urážlivým jazykem padesátých let, při němž většině soudných lidí vstávají vlasy na hlavě. Antonínu Zelenkovi se líbila. Jak taky jinak.  Ratiborskému se hra také líbila, prý slouží k zamyšlení, jak to bylo v minulosti. Inu, jak to bylo v minulosti, určitě řada radních ví, vždyť nedělali špatné kariéry (A léta běží, vážení…), jen někteří se pak rozpomněli, že vlastně trpěli (třeba v zahraničním vysílání nebo na odboru zvláštních úkolů   či učící děti marxistický dějepis).

Zejména mne dojala věta Antonína Zelenky, že „známá osobnost musí umět přijmout to, že se stane centrem zájmu umělce, že bude karikována a kritizována pomocí uměleckých prostředků.“ To je odpověď jak od Nejvyššího soudu.

Inu, pamatuji, jak jsem radního Antonína Zelenku jednou kritizovala ve svém textu. Nikterak jsem se přitom, na rozdíl od hry nedotýkala jeho soukromého života (na rozdíl od jiných si totiž myslím, že je to každého věc, jak a s kým si jej uspořádá) a má kritika byla přísně pracovní. Věru… tehdy nevypadal jako někdo, kdo kritiku přijal. Asi tedy existuje dvojí metr. Ti, co si úspěch vydřeli, mohou být shazováni a kritizováni, zatímco ti, které vynesla konjunkturální vlna, nikoliv. Hmmm.

Dana Jaklová přečetla prohlášení, podle nějž prý  Českému rozhlasu vznikla během rekonstrukce škoda ve výši 28 380 000 Kč, která může ještě narůst v důsledku dalších požadavků. Smlouvy mohl podepsat pouze generální ředitel Václav Kasík a nese tedy  prý za škodu odpovědnost. Z toho plyne, že Rada velmi dobře ví, že s Kasíkovým odvoláním to není košer.

Mimochodem, i Rada ČTK volila ředitele. Na rozdíl od rozhlasové rady si ovšem tu zrůdnou veřejnost dovnitř nepustila a nechala ji stát na recepci. Pouze předsedkyně Valčáková prý občas procválala kolem kamer, aby jim sdělila, že jim nic nepoví. Kandidáty na ředitele jen vyslechla, nikoho nevybrala a někdy je snad vybere.  Doufejme, že si kandidáti dříve, než budou zvoleni,  řádně prostudují hospodářské výsledky za rok 2010, aby některé naivní to nadšení přešlo. A pak se možná naplní i moje prognóza o ekonomické kontrarozvědce, zkoumající četku zevnitř. Ministr Kalousek už se nemůže dočkat.

Ale média jsou veselá i jinde. Davy jásají a novináři s nimi nejen v Egyptě. Ředitele egyptské televize zatkli. Před budovami redakcí si demonstrace redaktorů vyřídily účty s šéfredaktory, kteří organizovali mediální podporu Mubarakovi. Šéfredaktoři prchli. Mainstreamoví novináři jsou s lidem. Protože lid vítězí. Novináři jsou (už zase) s vítězi. Smrt poraženým!

Dojímají mne zejména některé obrázky z demonstrací v Libyi. Akorát teda trochu nechápu, proč lidé, vypadající jak Kurdové, jsou vydáváni za příbuzné plukovníka Muammara - kmen Kaddáfí v Egyptě a proč jsou v pozadí fotografie zapomenuté turecké vlajky a turecké nápisy. Když už nejde manipulovat názory, které si veřejnost tvoří, lze alespoň manipulovat skrytými kulturními kontexty.

Tuhle panarabskou revoluci vyhrála jedna jediná, za několik předchozích let velmi dobře připravená televize. Al Džazíra. Prémií pro jejího majitele, katarského emíra, byl nezanedbatelný fakt, že o Kataru se nemluví a nedemonstruje se v něm. Jako kdyby nebyl. V ostatních zemích regionu vyvěrá teď místo ropy demokracie ulic.