Jiří Kouda: Až na dřeň

KOMENTÁŘ

Budeme a už vlastně vidíme snahu ODS a TOP 09 omezit a zúžit korupční kauzu na jednotlivce a Státní fond životního prostředí, případně ministerského poradce. Je to snaha vypustit to největší mlhu nad korupcí v politických stranách a jim svěřených úřadů.

22. prosince 2010 - 07:00

Dnes se již i otrlému člověku obtížně poslouchají fráze vycházející z úst Petra Nečase (ODS) či Miroslava Kalouska (TOP 09), jako „kauza se musí vyšetřit co nejdůkladněji“, nebo „padni, komu padni“. Kauza ministra životního prostředí totiž jednoznačně ukazuje, že se jedná o systémovou chybu, chcete-li málo viditelnou praxi současných politických stran a zejména těch u vládních vesel.

VV a TOP 09 nemají historii, krom některých jednotlivců, zato ODS dějiny, které potvrzují zkorumpovanost její činnosti, sahají až do 90. let minulého století. Stačí připomenout „dárek“ za privatizaci Třineckých železáren v podobě Lájose Bácse a Rajiva Sinhy. Guru občanských demokratů sedící na Hradě tehdy před soudem ztratil paměť a odskákal si to jen subalterní funkcionář centrály občanských demokratů. Korupční titul získala ostatně už Topolánkova vláda s čunkiádou a dvěma sociálními demokraty náhle hlasujícími s pravicí. A to byly drobty. V souvislostí s aférou na MŽP se mluví už o půl miliardě korun, které měly pomoci jak Drobilovi, tak prostřednictvím „Íčka“ právě ODS. Ovšem s kouzelným slovním doprovodem exministra Drobila, že jeho poradce neměl pro jednání o korupci „mandát“. Ten měl kdo? Hoďme to na poradce a konec!

Těžko se ale zbavit faktu, že každý vysoký vládní činitel nemá nějaké poradce. Inu a tento jakýsi kamarád Drobila jménem Knetig hodil perlu, že si v debatách s šéfem SFŽP Michálkem jen tak vymýšlel. Kouzelné. Nebýt toho, že Michálek běhal po Praze po všech čertech celé měsíce a trousil co mohl o korupci, což se snažil Drobil řešit tím, že Michálkovi nabídl místo náměstka. Zkrátka, úřednická psina k popukání.

Skutečnost, že se jedná o systémové džusování státních prostředků, potvrzují i letitá podezření, že například Ministerstvo obrany je jedním z resortů, které stranám i jednotlivcům poskytují finance. Dříve se o „penězovodu“ z obrany hovořilo v souvislosti s lidovci, kdysi rodné strany dnešního vrchního finance. V současnosti to přebírá kauza „Barták“ (tak chráněného Kalouskem) a paradoxně potvrzuje audit ministra obrany Alexandra Vondry, doplněno milým rozdáním 200 milionů na odměnách.

Pokud koaliční uskupení razí základní politickou hodnotu – zisk a peníze spojené s mocí, nelze se divit. Jediným úspěchem jsou pak výdělky v podobě balíků peněz. „Úspěch (rozuměj peníze) přece nebudeme trestat (danit),“ říká Kalousek. Takovou hodnotovou atmosféru nelze zaplevelit etikou, morálkou, nedej bože sociálním cítěním! Asi nějakej buržoazní přežitek, či co.

V takovém prostředí je protikorupční role Věcí Veřejných poněkud útrpná. A schizoidní. Vstup do pravicové koalice hájí supermegazlodějnou – penzijní reformou čili převodem veřejných peněz do kapes bank. Zprivatizování školství a zdravotnictví je totéž, jen s jinými „investory“. Takový program je loupeží na většině občanů za bílého dne. Že si to někteří véčkaři uvědomují zaznělo ostatně na ideové konferenci.

Veverky se pod tlakem prezidenta a „historické příležitosti“ uskutečnit tzv. reformy umravní. Poněkud netransparentně. Bude to samozřejmě doprovázeno dalšími velkohubými frázemi, které mají stejnou údernost a váhu jako „padni, komu padni“. Navždy s nálepkou směšnosti. Do této šlamastiky se ale VV dostaly samy a lítosti nezaslouží. A svoji politickou historii svezou s vládou, kterou podpořily. Nebude to ale historie dlouhá, tipuji.

Politickým stranám chybí sebereflexe, zatajují své hospodaření – nikdy by například nepřipustily kontrolu NKÚ. Výmluva je výmluvná – nejde jen o příspěvky státu, ale také soukromé peníze! Hle! Stejně tak odmítají regulaci výdajů na volební kampaň. To jen na dokreslení stavu mysli stranických šíbrů. Vzhledem k tomu, že se demokracie opírá o volnou soutěž politických stran, je jejich zkorumpovatelnost přímým úderem právě demokracii. A to až na dřeň.

Pro Prvnizpravy.cz
Jiří Kouda