Přesto, že jsou Michail Chodorkovský a Platon Lebeděv už pátým rokem ve spolehlivém vězení a navíc stojí před druhým „zakázkovým“ soudem, nečekaně zavanul vítr „milosti“.
2. června 2009 - 07:01
Přesto, že jsou Michail Chodorkovský a Platon Lebeděv už pátým rokem ve spolehlivém vězení a navíc stojí oba v současné době před druhým „zakázkovým“ soudem, který je má poslat za mříže na dalších 20 let, z Kremlu nečekaně zavanul vítr „milosti“.
„Bývalý šéf „JUKOSu“ Michail Chodorkovský může požádat o milost, což ale nemá být předmětem mezistátních jednání“, prohlásil novinářům ruský prezident Dmitrij Medveděv v Berlíně, na společné tiskové konferenci s německou kancléřkou Angelou Merkelovou. Zjevně mu nebylo po chuti, že si zahraniční novináři dovolili vyptávat se na Chodorkovského. Na dotaz francouzského listu Le Monde premiéru Vladimíru Putinovi o možném zkrácení trestu Chodorkovského nebo zmírnění podmínek jeho věznění, předseda ruské vlády odpověděl, že prezident Medveděv „musí toto rozhodnutí přijmout zcela samostatně v souladu se zákonodárstvím.“ (Že by si začal ex-prezident připravovat půdu ve smyslu „já nic, to on“?) „V případě, že to naše zákony umožňují, pak tomu nic nebrání…Zákon umožňuje zlepšit podmínky věznění, to jistě. K tomu je ale třeba, aby sami vězni splnili podmínky požadované zákonem“, řekl Putin.
Na poznámku novináře, že podmínky věznění záleží na úřednících, Putin odsekl: „A na kom by ještě měly záležet, snad ne na samotných vězních?“ Ani Chodorkovský ani Lebeděv však alespoň zatím na milost nepomýšlejí, protože by tím, byť neoficiálně, přiznali svou vinu. Oba muži však trvají na své nevině. Rádoby vlídná nabídka prezidenta Medveděva přichází ve chvíli, kdy se Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku rozhodl k projednání procesu kauzy Chodorkovského a Lebeděva. Proti absurdnímu divadlu, v podobě obou „zakázkových“ procesů se už staví nejen ruské organizace na ochranu lidských práv, ale už se ozývá i mezinárodní veřejnost. Vadí jim i způsob vedení procesu, v němž jsou Chodorkovský i Lebeděv obviněni z krádeže 350 milionů tun ropy, což je ovšem naprosto celá těžba za dobu, kdy Chodorkovský stál v čele JUKOSu. Chodorskovský s humorem jemu vlastním konstatoval, že by muselo jít o vlakovou soupravu, která by svou délkou trojnásobně omotala naši zeměkouli kolem rovníku. Těžko si představit kapsu, do níž by si takovou várku její vlastník Chodorkovský schoval, nebo kráter, v němž by ji ukryl.
Obžaloba nepodala jediný důkaz této superkrádeže století a ani se nezatěžovala vysvětlením, jakým způsobem si Chodorkovský svou vlastní ropu ukradl. Ignoruje výroky odborníků, že ropa musí téct nějakým potrubím, které lze kontrolovat. A vůbec jí nevadí, že Chodorkovský i Lebeděv sedí už pátý rok za krácení daní z prodané (zřejmě tedy ukradené) ropy. Tedy, ukrást si ropu a ještě z ní drze zaplatit daně, to už je rošťárna přímo nevídaná.(Možná proto ji Chodorkovský také nikdy neviděl). Vtipálkové komentují, že nechat zmizet 350 milionů tun ropy je výkon, z něhož by mág Copperfield zezelenal závistí.
V ruském soudnictví, však prokurátoři zjevně nic dokazovat nemusejí. Presumpce neviny? Prosím vás, zcela zbytečný buržoazní přežitek. Svědci obhajoby? K čemu? Jejich seznam byl prostě přeškrtnut, takže nikdo tady nebude vypovídat ve prospěch mužů, jejichž největším zločinem je úspěch, slušnost a charisma. Největším paradoxem ruského soudnictví je však skutečnost, že jakýkoliv odsuzující rozsudek popře rozsudek z předchozího obvinění krácení daní z prodeje ropy, což si Putin i Medveděv (oba právníci) musejí velmi dobře uvědomovat.. A tlak na prezidenta a premiéra roste. Pro prezidentsko-premiérský tandem tak už tento nesmyslný proces musí být pořádnou černou můrou. Možná právě proto se rozhodl pro delikátní nabídku milosti. Tím oba vězni nepřímo přiznají vinu, národ je přestane mít rád a kremelští hoši mohou v klidu vládnout dál. Pokus o návnadu milosti nebo sníženého trestu, na níž by se měli Chodorkovský a Lebeděv chytit tichým přiznáním viny, už začíná připomínat handl zoufalství. Divadlo absurdity, které předvádějí poslušní prokurátoři, slabikující desítky svazků na úrovni žáků zvláštních škol a přísně jednostranně spravedlivý soudce Danilkin, opět svým svérázným způsobem okomentoval v prohlášení k soudu Michail Chodorkovský.
…„Vaše ctihodnosti, chci připomenout, že další, velmi mimořádnou zvláštností tohoto procesu je, že žaloba neobsahuje popis skutků obžalovaných, které jim jsou nyní dokazovány. Z tohoto důvodu je procedura zkoumání důkazů obhajobou zcela nemožná. V této fázi nám nejsou sděleny naše činy, které se dokazují. Jsou hodnoceny, ale zcela chybí jejich popis.“ Kolem 10. června začne proces Chodorkovského a Lebeděva posuzovat soud pro lidská práva ve Štrasburku. Nemůže sice vězně osvobodit, ale svým usnesením může dát zřetelný signál zbytku světa, že Rusko, prožívající éru novodobého morálního a mravního nevolnictví provozovaného současnou vládní garniturou, není a nemůže být partnerem evropské demokracie.
Radmila Zemanová