Je sice logické, že každý chce vyhrát, hlavně v politice,  kde jde o moc a peníze, ale všechno by mělo mít nějaké meze. Alespoň pracně dosažené dohody by se měly ctít. Ale ukazuje se, že taková  pravidla  nemíní sociální demokraté dodržovat.  Projevilo se to nejen v případě předčasných voleb, od nichž ČSSD na poslední chvíli cukla, aniž by se její předseda obtěžoval to předem oznámit svým politickým protějškům, než s tím vyleze na světlo boží, ale i pár dní nato, když se sešly špičky politických stran nad návrhem úsporného balíčku, který měl snížit astronomický deficit státních financí v příštím roce z více než 230 miliard alespoň  pod  170 miliard korun. I tak to bude historicky největší schodek státního rozpočtu. Ale co nastalo? Proběhla další schůzka politiků, byla uzavřena další dohoda o podobě úsporného balíčku a opět následovalo její další zpochybnění po pár hodinách, těsně před rozhodováním Poslanecké sněmovny.  A kdo výsledky politického jednání potopil? Opět sociální demokraté v čele se svým předsedou Jiřím Paroubkem.

Se skřípěním zubů byli ochotni návrh ministra financí Eduarda Janoty podpořit bez jakýchkoli změn občanští demokraté, TOP 09, lidovci. Dokonce všichni nakonec souhlasili i s dalšími podmínkami, na nichž sociální demokraté trvali, jen aby měl balíček ve sněmovně alespoň nějakou šanci. Z úsporného plánu, který předložila vláda, tak vypadly návrhy, které by se přímo dotkly rodin s dětmi, jako je nižší porodné a rodičovský příspěvek, i lidí, kteří pobírají příspěvek na rodičovskou péči.  Tedy to, co chtěla především levice.

Obchod byl stvrzen, ale stejně vydržel jen do dalšího rána. Sociální demokraté začali znovu všechno zpochybňovat a  dupat, že v této podobě na opatření nekývnou,  protože nepřipustí, aby škrty poškodily lidi, kteří přece hospodářskou krizi nezavinili. Jenže krize poškodí všechny, ať chceme, nebo nechceme.  Jak zabrání sociální demokraté a komunisté, aby kvůli nedostatku zakázek nekrachovaly české firmy, aby se řada zaměstnanců neocitla na dlažbě, i když  za  krizi určitě nemohou?  Copak nás všechny nepostihne, že půjde méně peněz do školství, na výstavbu obchvatů a dálnic,  do zdravotních pojišťoven, na úroky státních dluhů?  Levicové strany chtějí zvednout daně firmám a bohatým, ti tedy zřejmě podle nich krizi vyvolali, když za to mají platit.  Ale oškubané firmy nebudou investovat ani dávat práci nezaměstnaným, což pochopili i odboráři, když na tripartitě spolu se zástupci zaměstnavatelů Janotův úsporný balíček společně podpořili, byť by si jej představovali jinak. Pochopili, že ve hře je mnohem víc. Stabilita veřejných financí, celé ekonomiky i celé země. Návrh je prostě kompromis a kompromis se obvykle vlastně nikomu pořádně nelíbí. Každý musí o nějaký ten krůček ustoupit. Ví to všichni kromě předsedy sociálních demokratů.  Kompromis podle Jiřího Paroubka je, když ostatní souhlasí s tím, co chce on sám.