Opoziční strany zkusily co mohly, aby oddálily přijetí asociálních návrhů, koalicí nazvaných reformami (jde přitom jen o krájení dosažených občanských a sociálních práv a návrat k bezohledné hře kapitálu 19. století). A to formou náročné obstrukce ukecat navrhované zákony až do té míry, že by se jejich přijetí zdrželo a jejich platnost od 1. ledna by se narušila. Koalice našla recept na hraně jiného zákona – Jednacího řádu sněmovny – a omezila nejen řečnické projevy, ale i sjednotila debatu ke všem normám – což už vyvolává možnost stížnosti k Ústavnímu soudu. Pokud ji sociální demokraté podají, bude opravdu vícero lidí zvědavé, jak se k tomu ÚS postaví. Jestli řekne pouze ty ty ty a zákony nechá v platnosti. Nebo vysloví verdikt, že si to bude muset koalice zopakovat s veškerou debatou ke každému zákonu zvlášť. Nu, druhé variantě moc nelze věřit.

Vztahy opozice - koalice se vždy prudce zhorší v relativně krátkém období před volbami. Nyní se ale do sebe zakously dvě věže, z nichž jedna tak trochu kouká na tu druhou jako na něco, co vylezlo zpod kamene. Má to dvě příčiny. Jednak opozice (mnozí čtenáři by se divili, že k určitým kompromisům by se jindy jinak a za jiných podmínek dalo dojít, ale je to tak) odmítá návrhy zmíněných zákonů suše naservírovaných bez jakékoliv šance opozice do nich zasáhnout či ovlivnit.

Arogance vládní většiny překonala v období po listopadu první, zcela zásadní metu – prosadila například změnu penzijního systému bez ohledu na ČSSD. Ještě donedávna tvrdila – tedy tvrdili to všichni – že nelze změny, které jsou plánované na desítky let schválit bez konsenzu vlády i opozice. To z nějakého –  lobbistického důvodu (jinak si to nelze vysvětlit – ekonomicky je nastavená penzijní reforma prostě nesmysl, krájí a znejisťuje státní důchody, státní rozpočet a nedává záruky za soukromé penzijní fondy, které nemohou v žádném případě nahradit „státní“ penze.). Tudíž druhou příčinou je skutečnost, že se vládní většina stala zavilým, fanatickým lobbistou velkokapitálu.

Vraťme se ale k parlamentní obstrukci. Ta je běžným a legitimním prostředkem politických stran. Ostatně to předvedla před půldruhým rokem i tehdy vládní ODS vůči návrhům ČSSD. Dodnes je zajímavé, že média z toho neměla takovou „legraci“ a nespustila takovou „kritiku“, jako nyní vůči opozici. Naopak, což je zarážející, ani slovo vůči krajnostem koalice, která patrně překročila zákon, jak stydlivě („asi na hraně“) přiznala. Koho to zajímá, že. O tom ostatně svědčila skutečnost, že kromě výpadů a ironie, nepřednesli vládní zástupci nic racionálního vůči argumentům opozičníků. O tom se tato média také nezmínila. Tím samozřejmě nehájím některé poněkud blábolivé projevy.

Nicméně se domnívám, že by to pravici u vesla zajímat mělo. Byla i řečena slova, která mnohé vysvětlují poměrně jasně. K vysvětlení lze využít slova, možná ne příliš oblíbeného poslance ČSSD Davida Ratha, ale v daném případě varovná: Takže dámy a pánové, jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá...Najednou teď ODS říká: To není správné, že se k nám chováte, jak jsme se my chovali k vám a jak se my teď chováme v této Poslanecké sněmovně k vám jako opozice. Takže vy nás můžete kopat, fackovat, ponižovat, masakrovat z výborů, nikam nezvolit, přehlasovávat, to je samozřejmě vrchnostensky správně, protože vy jste nadlidi, vy jste vláda, vy jste ODS, vy jste TOP 09. Top! Něco víc než ty ostatní, než ten plebs! A ten plebs musí akorát kňučet a nechat si to líbit od vás, od vaší vrchnosti, od vašeho lordstva povýšenosti! To je váš přístup k lidem: namyšlenost, arogance!

A já přiznávám, dámy a pánové, že se k vám chovám stejně, jak vy se chováte celou dobu k nám. Proto mě mnozí lidé celkem právem považují třeba za arogantního. Já k normálním lidem, kteří se ke mně chovají slušně, v žádném případě nejsem arogantní. Já jsem arogantní k vám, k vašim představitelům, protože s vámi mám dlouholeté zkušenosti. A jak vy se chováte a chovali jste se ke mně a k nám jako k sociální demokracii, tak vidím jako správné a logické vám nastavit zrcadlo a říct vám: líbí se vám to?“

Opravdu se jim to líbilo? A ptám se, je to předzvěst, jak asi zatočí nynější opozice se stranami současné koalice a jejich zákony? Na co se budou ODS a TOP 09 (s veverkami se patrně po volbách rozloučíme) vymlouvat, až jim vláda se sociálními demokraty v čele nedovolí dostatečně promluvit, připraví „balík“ změn k nynějším vládním zákonům a sjednotí k nim „debatu“, a mnohé návrhy buď silou hlasů své vládní převahy v parlamentu zlikviduje nebo upraví aspoň pro občany do snesitelné úrovně? Nedělám si příliš velké iluze o tom, že by se zákony nějak radikálně změnily. Ale chování opozice a vládního uskupení se v každém případě zesuroví. Ke škodě demokracie. Vinu však kladu zcela na hrb současných vládních pravicových stran. Asi už zapomněly Jakešovo proslavené „jakvykmy, takmykvy“.

Psáno pro Prvnizpravy.cz
Jiří Kouda
novinář