Rozhodně je nutno dodat, že senátoři se ukázali být nesmírně pozornými čtenáři a objevili v normě i věci, které tam zjevně nejsou.

Například regulace celého internetu, proti které zjevně falešně a se zjevně populistickými důvody, zaměřenými na generaci liberálních prvovoličů protestovali. Možná by i internet šlo regulovat, ale když to nejde ani v Číně… V předloze nicméně o regulaci internetu ani o francouzském principu "HADOPI" není nic. Ale to by nebylo o čem mluvit z řečniště.

Největší debatu v Senátu způsobil pozměňovací návrh, vzešlý ze sněmovny díky aktivitě bývalého generálního ředitele rozhlasu Richarda Medka. „Medkův paragraf“ nabízel, že podnikatelé by měli rozhlasové poplatky platit pouze z jednoho mobilu s FM tunerem ve firmě. Teď by, teoreticky vzato oněch 45 korun měli platit skoro z každého moderního mobilního telefonu, který si koupili pro své zaměstnance a dali si ho do účetnictví. Protože skoro každý moderní mobilní telefon dnes má FM tuner automaticky zabudovaný. Nikdo samozřejmě neplatí nic a nikdo nic po nikom nevymáhá. Bohužel.

Generální ředitelé ČRo se tak jako statutární představitelé instituce dopouštějí trestného činu porušení povinností při správě cizího majetku, jestliže nenutí telekomunikační operátory, aby rozhlasu poskytli seznam všech uživatelů těchto zařízení (technicky je to možné, neb u každého telefonu lze detekovat jeho typ). Určovací žalobu k soudu totiž rozhlas nepodal, ani nepožádal operátory doporučeným dopisem. Rozhlas má přitom jednoznačně ze zákona plynoucí povinnost poplatky vybírat všechny. Má tak i jednoznačný právní zájem na zjištění fakturačních údajů vlastníků mobilních telefonů a jejich porovnání s databází koncesionářů, stejně jako má jednoznačný právní zájem na zjištění totožností majitelů motorových vozidel s od výrobce namontovanými autorádii…

Škody, které rádiu vznikají nevýběrem těchto poplatků, dosahují výše miliard a minimálně část z nich by mohli dostat zaměstnanci rozhlasu, kteří už dlouhodobě dostávají platy nižší, než je v branži obvyklé. Nicméně, podle ředitele rozhlasu, který už naštěstí rezignoval, je třeba šetřit…, a ne vybírat poplatky. Možnost, že by podnikatelé museli platit za každý z daní odečitatelný telefon s tisícovkou za volání ještě  45 korun měsíčně, ovšem bojovníka proti poplatkům - senátora ODS Richarda Svobodu rozžhavila doběla.

Nedomnívám se sice, že by svou usilovnost o zrušení koncesionářských poplatků  bral ve skutečnosti nějak vážně, spíš to vypadá na marketingový předvolební  tah (neboť se na některých výborech zjevně nudí) a snahu podlézavě vyhovět telekomunikačním operátorům či Svazu průmyslu. Nicméně Svobodovo rozhořčení, že by rozhlas teoreticky mohl dostat miliardu i víc navíc (těžko říct, co je „navíc“, když už teď by se mělo platit za všechny mobily s FM přijímačem a všechna autorádia), je nelíčené. Přece ODS nemůže před volbami dopustit, aby veřejná mediální služba k něčemu byla a měla peníze nejen na prostou reprodukci, ale i na technologický a personální rozvoj, když jsou všichni její komerční konkurenti v krizi. A co taky ten ubohý instalatér, když  bude muset platit 45 korun měsíčně za mobil, za který platí měsíčně i několik tisíc…

Senátor Tomáš Töpfer, rovněž z ODS, přinesl na plénum Senátu něco drbů. Inu, s čím taky přijít. Slyšel totiž někde – kde to nesdělil – že rozhlas sice tu novelu chce, ale nebude na ní zas až tak trvat. Pozoruhodná konstrukce. Boj Tomáše Töpfera proti médiím veřejné služby mi zejména u něj připadá poněkud nelogický. Jeho hlavní příjmy jsou na existenci médií veřejné služby závislé.  Senátora Kuberu (ODS) rozčiluje na evropské normě skoro všechno. Hlavně že je evropská. V jednom ovšem možná pravdu má. Product placement je možnost, jak producentům umožnit financování výroby, nicméně i já se obávám, že při známé nesoudnosti českých,,tvůrců“ budou filmy a seriály vypadat jako mnohahodinové reklamní šoty. Británie právě proto product placement v britských pořadech a filmech zakázala. Ostatně, pokud nějaký filmař použije ve svém díle osobu Tomáše Topfera, který se  zanedlouho bude opět ucházet o hlasy voličů, nebude to taky product placement?

Během projednávání tohoto zákona v Senátu ovšem  několikrát prosáklo slovo,,samoregulace“ – v souvislosti s ubohou RRTV, která bude muset hlídat nejen celý Bajkonur odschválených satelitů, DVB-T a všechny kabelové televize na českém území, ale i internetové audiovizuální mediální služby na vyžádání. Rozpočet ovšem Radě nikdo řádově nenavyšuje. Z čehož vyplývá, že poslanci hodlají správní orgán státu dohnat do situace, kdy nebude schopen dodržet úkol mu určený zákonem a bude ho možno vždy napadnout u soudu za neschopnost a nepředvídatelnou výběrovost při posuzování prohřešků televizí. Nejspíše nenastane žádná samoregulace ani ko-regulace, než na papíře. Zdá se, že i označování audiovizuálních pořadů podle vhodnosti pro jednotlivé skupiny diváků (labeling) již tiše odešlo do říše stínů a tak možná budeme jediná evropská země, která pro mládež nevhodné televizní pořady a DVD nijak neoznačuje.

Jestli je to dobře nebo špatně, těžko říct. Mediálních obsahů je čím dál víc, jejich jazykových a střihových verzí také. Jako houby po dešti rostou malé, nezávislé producentské firmy a výpal několika set kusů DVD se stává regulérní formou podnikání na audiovizuálním trhu, zejména pro „alternativní“ mládež. Mnohá taková činnost nemá ani podobu podnikání, ale pouhého virálního šíření informací dle ústavních práv o svobodě slova. Když ony technické prostředky pro výrobu, střih a sdílení videa po internetu či DVD jsou tak levné… Princip copyleftu navíc postupně nabývá na síle, zejména v popkultuře nastupující generace. Atomizace producentských organizací navíc znamená neukočírovatelnost a praktickou nepostižitelnost. Mládí je vůči jakékoliv regulaci alergické a je imunní i vůči maloměšťáckým představám o morálce a studu. Představy moralistů, pedagogů i rodičů jsou nejspíš iluzorní a romantické. V případě postihu vydavatelství je praktická odpovědnost maximálně do 200000 Kč jmění společnosti s ručením omezeným, pokud vůbec. Za jednu postiženou firmu vznikne deset nových. Ale na druhé straně, každý je odpovědný za to, nač se dívá (a nechává dívat své děti). Princip rodičovské odpovědnosti je jediný, který v praxi funguje. Jak rodiče své děti vychovají, takové je budou mít. Co ale dělat, když rodičům je fuk, nač se dívá, co hraje nebo poslouchá jejich potomek?

Z několikahodinové debaty v Senátu si nicméně pozorovatel odnáší jedno poznání: že totiž alternativní realita existuje. Senátoři žijí ve světě, který s reálným nemá co do činění. Nebylo by špatné, kdyby si občas senátoři to, co projednávají, přečetli a vyhlédli z okna. Virtuální realita ostatně existuje i v ČTK. Protože způsob, jakým kolegové z tiskové kanceláře informovali o projednávání této normy, je rozhodně zajímavý. Dušane, vrať se!

Alternativní realita cloumá ovšem nejen zákonodárci, ale i mediální scénou za východní hranicí. Vysílání gruzínské televize o napadení Gruzie Ruskem a zabití gruzínského prezidenta byla ukázkou alternativní reality, u níž je těžko odhadnutelné, byla-li to politická či mediální provokace. Patrně obojí. Je to ovšem prohřešek, zralý na zrušení této gruzínské televize. Poprvé a dosud snad naposledy takovouto mystifikaci zažili posluchači inscenace klasické sci-fi Válka světů tehdy třiadvacetiletého režiséra Orsona Wellese na stanici CBS v předposlední říjnový den roku 1938. Tehdy podle rádia na Zemi přistáli Marťané. „Dámy a pánové, mám pro vás důležité oznámení. Ať se to zdá jakkoliv neuvěřitelné, vědecké důkazy i naše vlastní pozorování nevyhnutelně vedou k domněnce, že ony podivné bytosti, které dnešního večera přistály v zemědělské oblasti New Jersey, jsou předvojem invazní armády z planety Mars“, ozval ose nic netušícím posluchačům po celé Americe z reproduktorů jejich přijímačů. Dnes se o této inscenaci učí v hodinách mediální výchovy. Ale ani tam nemluvil opravdový český velvyslanec…

Hodnověrní svědkové, kteří nechtějí být jmenováni, viděli bývalého ředitele Českého rozhlasu Richarda Medka, jak zamyšleně hledí do kolejiště metra. Ne, čtenář může být v klidu, doprava v Praze byla i nadá plynulá. Ostatně, co by taky měl bývalý ředitel rozhlasu dnes za starosti – se svým zbrusu novým účtem v bance.

Pro Prvnizpravy.cz
Irena Ryšánková