Politologové a sociologové spatřují ve zlomové době dvě zásadní změny, které ukazují opačným směrem: po privatizaci náboženství a národnosti, dochází k privatizaci politiky. A protože se tak děje současně se znevažováním protestu a kritičnosti, nové momenty nejsme schopní důkladně reflektovat, v čemž spatřují hlavní nebezpečí pro naší společnost a i civilizaci.

Česká politická krajina tyto nebezpečné trendy, zdá se, jen stvrzuje. Privatizace politiky, která vytváří nové konglomerace politiky, byznysu a médií nazývané někdy PBM změnila naše politické strany i vládní koalici v těžko přehledné bojiště, na němž malé družiny lovců bojují o co největší kořist: všichni jsou proti všem.

Pokusím se popsat z výšky to, čeho jsme nyní svědky. V sociální demokracii před březnovým sjezdem dochází ke střetu dvou družin: Sobotka s Rathem jde proti Haškovi se Škromachem. Sice se hovoří o vyrovnaném zápase, ale jak poukazují někteří politologové, pan Hašek vyhrál jen tam, kde se hlasovalo veřejně, což je špatné znamení, protože na sjezdu, kde budou volby tajné a navíc hned první den, nebude prostor pro lobbing a šance pana Haška proto mohou být výrazně nižší. Vítězství prvního tandemu by mohlo vést k radikalizaci ČSSD a přiblížení se ke KSČM, která doposud měla jako jediná nálepku radikální strany. Ale i nálada ve straně je zřejmě zcela proti kompromisní politice. Vítězství pánů Haška se Škromachem by zase mohlo vést ke sblížení s VV, což by mohlo třeba podle komentátora Mitrofanova způsobit odchod některých nespokojenců k Suverenitě Jany Bobošíkové, která sbírá duše, kde může.

Ve vládní koalici je situace snad ještě nepřehlednější. Spor mezi ministry Kalouskem a Vondrou je někdy falešně komentován jako akce, kterou se snaží pan Kalousek zahlazovat stopy po svém náměstkování na ministerstvu obrany, ale to je omyl. Předražené zakázky se týkají období ministrů Kühnla, Šedivého a Parkanové, tedy období od roku 2004 do roku 2009. Panu Kalouskovi se nikdy nic neprokázalo a na obraně působil v letech 1993 až 1998. Spíše tedy jde o zásadní boj o dominanci na pravici, protože ministr Vondra je zatím nejsilnějším hráčem a výraznější figurou než pan premiér Nečas.

Věci veřejné pana Bárty hrají dál populistickou politiku, a vzhledem k těžké situaci jejich ministra Johna na vnitru a krátkodobé existenci v politice, je možné od nich čekat cokoliv. KSČM tradičně stojí stranou a profituje na obecné nespokojenosti. Jako koaliční partner je zatím nepoužitelná, i když její preference se pohybují v poslední době nad deseti procentními body.

Ve hře je tedy příliš neznámých, než aby bylo možné učinit jakoukoliv věrohodnou prognózu příštích měsíců. Radikalizace ČSSD představuje totiž podobná rizika jako její vstřícnost: tedy odliv členů, ale navíc i snahu uspíšit pád vlády. Do hry mohou v nejbližších dnech proto zasáhnout i nějaké nové a nečekané výbušné informace, kterých se popnoviny s chutí zmocní, což může sjezd ČSSD hodně ovlivnit.

Na pravici by mohla získat - pokud padne ministr Vondra - větší vliv TOP 09, která se bude chovat určitě velmi pragmaticky podle momentální situace. Víc k tomu nelze v tento moment asi říci. Nepředvídatelnost je deprimující. A to je hlavní důvod, proč se lidé od politiky čím dál tím víc znechuceně odvracejí, což devastaci politické krajiny jen napomáhá. Je tomu také proto, že generace dnešních šedesátníků vyrostla v hluboké úctě ke kritičnosti, konformita a přítulnost některých médií k politickým stranám jí byla cizí a politiku vnímala jako věc veřejnou. Mladí a nadaní, se od politiky zase odvracejí, protože svou perspektivu vidí jinde a profese jim zabírá hodně času. Prostor pro marketing v politice se tím zvětšuje. Nad idejemi a politickými cíli vítězí bezduchá hesla a prázdné slogany. Občanovi pak připadá, že debaty o reformách či krize ve zdravotnictví jsou pro politiky jen vítanými kulisami, za kterými se odehrává litý boj loveckých družin, jak stále nové a nové zprávy o předražených zakázkách potvrzují.

Karel Hvížďala
Psáno pro ČRo 6