243300d4-2707-102d-a8d8-003048330e04: Platit, platit, platit do konce života!

Malá Natálka se konečně po mnoha měsících vrátila k nemocnice ke své rodině. Nelze říci domů, její starý domov již neexistuje, banda nacistů jej vypálila jen tak pro zábavu.

4. prosince 2009 - 07:00

Ale protože kde je rodina, tam je i domov, brzy se bude Natálka cítit v novém domě dobře a bude si užívat lásky svých nejbližších. Zatím je naštěstí ještě malá na to, aby si uvědomovala, kolik utrpení ji ještě čeká v následujících letech a jak oheň poškodil celý její život . Také, jak napsal jeden kolega, je naštěstí ještě moc malá a neumí číst, protože kdyby si přečetla ohavné a zvrhlé komentáře různých „slušných lidí“ v diskusích pod zprávami o jejím osudu, asi by už  nikdy nemohla lidem věřit, nikdy by si jich nemohla vážit, ani je milovat.

Protože jsme sledovali jednotlivé peripetie léčení popálené holčičky sice pozorně, ale v dlouhém časovém horizontu, možná si ani neuvědomujeme, že se vlastně stal zázrak. V prvních týdnech lékaři nedávali takto těžce zraněnému dítěti mnoho nadějí a v jedné chvíli se dokonce říkalo, že Natálka umírá. Ten večer jsem byla zrovna na přednášce o rasismu, konalo se to v kině, sál byl plný. Se zprávou o Natálčině stavu přišel tehdy kdosi ze zaměstnanců biografu a ihned jsme to oznámili publiku. Lidé v kině spontánně povstali a mlčeli, měli v očích slzy. Pak zaznělo několik modliteb za Natálčin život.

Jak už to u zázraků bývá, nejsou okázalé. Natálka přežila a dokonce se podařilo zachránit také její spálenou ruku. Ale život je jen základ. To, co bude následovat, bude dlouhá cesta plná utrpení, nadějí i zklamávání, ale také bude následovat Natálčino poznání, že svět nejsou jen milující rodiče a sourozenci a pečliví lékaři, ale že žháři, kteří jí a všem jejím blízkým zničili život, nejsou nějací ojedinělí blázni, ale že to jsou darebáci, jakých je mnoho, jsou organizovaní a pálení domů a lidí mají v politickém programu. Natálka si jednou přečte úchylné bláboly nenávistných čecháčků, uvidí nápisy na zdech, které ji a její blízké vyhánějí z domova, uslyší řev nacistických představitelů, kteří na našich náměstích legálně vykřikují do megafonů své lži, vyhrůžky, nadávky a urážky.

Sami nacisté rádi volají po tvrdých trestech pro viníky kriminálních činů. V tomto případě s nimi souhlasím. Nebudu jako oni a nebudu pro ně žádat trest smrti, to by bylo jednak proti mému bytostnému přesvědčení, jímž se liším od nich, totiž že každý člověk je vázán příkazem Nezabiješ, ale také by to bylo moc snadné. Viníci by unikli své odpovědnosti rychlou a humánní smrtí, zatímco by jejich oběti trpěly dál po desítky let. Žháři od Vítkova zničili nejen život malé Natálky a jejích příbuzných, oni zničili životy také svých příbuzných a nakonec i životy vlastní. Jediné, co je možné udělat je to, o čem dnes čteme – pachatelé by měli platit veškeré náklady na léčbu, rehabilitaci, případně další zařazení Natálky do života, bolestné i náhrady za veškerý zničený majetek. Dohromady to jsou milióny a další sumy ještě přibudou. Nebojím se, že si především zdravotní pojišťovna nedokáže vymoci své pohledávky. Jakmile budou žháři odsouzeni, její právníci si pachatele pořádně podají. A další žaloby přijdou od dalších poškozených.

Je pravděpodobné, že se pachatelé budou snažit vyhnout své odpovědnosti ukrytím svého majetku u příbuzných a budou vystupovat jako nemajetní chudáci. Stejně je budou hájit jejich advokáti (všimněte si, že na palmáre drahých obhájců nacisté budou mít vždycky). V tomto případě by bylo jen spravedlivé, aby exekutoři vzali také majetky všech příbuzných a sexuálních partnerek žhářů, všech kteří sdílejí jejich nacistickou ideologii, nebo kteří o chystaném teroristickém útoku věděli, ale neoznámili to policii. Je logické, že by za spoluúčast a schvalování zločinu měli nést také odpovědnost, navíc je pravděpodobné, že majetek pachatelů je již nyní ukrytý u nich. Pokud by konfiskace tohoto majetku na pokrytí dluhu nestačily, je nutné nechat odsouzené pracovat tak intenzivně a tolik hodin v měsíci, aby po odečtení nákladů na věznění zbylo dost i na pravidelné splácení dluhu.

V tomto případě je nesmysl žádat zachovávání zákoníku práce, naopak by bylo třeba nechat odsouzené pracovat třebas šestnáct hodin denně sedm dní v týdnu na nejtěžších, zdraví ohrožujících pracích, a tedy na dobře placených zakázkách, aby byl jejich dluh splácen rychle a znatelně,  ne jen po stokorunách.

Vím, že mnohé z toho, co zde píši, neprojde, právo není totéž co spravedlnost a trest pro žháře bude mírný. Nakonec to dopadne tak, že za naše daně budou pachatelé dobře živeni v luxusním kriminále, kde se budou celé dny povalovat a budou se navzájem učit, jak lépe vraždit. My ostatní na ně budeme tvrdě pracovat, zatímco oni se nám budou vysmívat. Tak to prostě chodí. Jen doufám, že alespoň ta pojišťovna bude mít na stejně drahé právníky jako nacisté, nenechá věci usnout a své peníze si nakonec tak či tak vymůže.

Pro Prvnizpravy.cz
Věra Tydlitátová