Michal Kraus: Napsal mi Kulíšek

Když bylo před pěti lety rozhodnuto o pořádání mistrovství světa v klasických disciplínách Liberci, byla to velká sláva. A když jsem byl poté jmenován  vládním zmocněncem pro pořádání MS 2009, pustil jsem se do práce s vervou, nadšením, ve svém volném čase, na vlastní náklady a zadarmo.

13. února 2009 - 14:44
Když bylo před pěti lety rozhodnuto o pořádání mistrovství světa v klasických disciplínách Liberci, byla to velká sláva. A když jsem byl několik měsíců poté jmenován vládou Jiřího Paroubka vládním zmocněncem pro pořádání MS 2009, pustil jsem se do práce s vervou, nadšením, ve svém volném čase, na vlastní náklady a zadarmo. Měl jsem pocit , že pracuji s lidmi, kteří věděli co chtějí a jsou rozhodnuti pro zdar akce udělat maximum. V té době se ještě nerozlišovalo, kdo je odkud, jaké politické orientace a čí je známý. Tehdy ještě rozhodoval entuziasmus, píle a profesionalita. Nikdo se neptal, co za to……

Bohužel  od podzimu 2006 začaly postupně řady organizátorů decimovat personální čistky a pod průhlednými a nesmyslnými záminkami se nejprve změnilo organizační vedení mistrovství tak, aby bylo politicky i lidsky přijatelné nejen panu premiérovi Topolánkovi a jeho partě, ale zejména partě těch, kteří pochopili pořádání mistrovství světa jako svůj malý osobní Klondike.

A těm potom začaly plynout peníze ze státního rozpočtu, bez řádného zdůvodnění, bez řádné kontroly a hlavně bez jakéhokoli opodstatnění. Celková suma těchto a tímto způsobem uvolněných prostředků nakonec přesáhla jednu miliardu….

Protože celá řada mých kamarádů a přátel , podobně jako já, s velkým znepokojením sleduje, cože se to vlastně stalo z pořádání nejprestižnější a největší sportovní akce, pořádané na území České republiky, nedá mi, abych se s vámi nepodělil o jeden dopis, který mi napsal můj dlouholetý kamarád. V okruhu našich přátel mu říkáme Kulíšek …. :

„ Před deseti lety se v nevelké rakouské obci Ramsau am Dachstein konalo mistrovství světa v klasickém lyžování. Několik měsíců poté jsem do tohoto kouzelného místa poprvé přijel se svou rodinou na krátkou zotavenou, a to místo mi přirostlo k srdci. Pokud mi to podmínky dovolí, snažím se několikrát ročně ukrást pár dní a vyrazit pod malebný  trojvrchol Dachsteinu. Lidé tam už znají nás, my známe lidi a místa, máme dobrou možnost pozorovat změny kolem sebe. Jedno se tam ale příliš nemění. Je to vztah k onomu mistrovství světa, k areálu, který pro jeho pořádání vznikl, k jeho infrastruktuře, symbolice a samozřejmě k lyžování vůbec. Určitě nejsme tak dokonale „in“, abychom postřehli i některé hořkosti a křivdy, které ho třeba provázely, ale myslím, že můžeme s klidným svědomím svědčit, že tahle akce Ramsau velice vydatně nakopla a dala mu impuls, ze kterého čerpá a který rozvíjí doposud.

Před časem jsem v příspěvku „Spíše zataženo…“ komentoval mimo jiné i situaci kolem příprav MS v klasickém lyžování v Liberci.  Je mi jako jizerskohorskému rodákovi opravdu hrozně líto, jaká atmosféra se v Liberci kolem mistrovství světa vytvořila. V Liberci dnes opravdu jen těžko najdete normálního člověka, který nemá mistrovství plné zuby ještě před tím, než začalo. „Hlavně nás neotravujte a vůbec, ať už je to za námi“, říkají místní, kteří jsou už několik měsíců v zavalováni informacemi o všech možných nepříjemnostech, pro ně s pořádáním MS spojených. Nejhorší je, že MS se stalo synonymem promarněných příležitostí a hlavně přinese skutečně velké obtíže těm občanům, kteří nemají kam utéct a budou se muset i v oněch 14 dnech konání sportovní akce starat o svou obživu. O nějaké komunikaci nebo dokonce prosbě o trpělivost nebo snad, nedej bože, omluvě se místním může nechat jen zdát. Nechci a nebudu opakovat to, co se objevuje ve sdělovacích prostředcích, ale je mi podivné, že se např. NKÚ rozhodl medializovat výsledky své kontrolní činnosti necelý týden před zahájením MS a že, jak jinak, napadl mediálně především místní. Konkrétně město Liberec a Technickou univerzitu. Padla trestní oznámení. Nedávno bylo vzato do vazby vedení liberecké policie a jiní policisté, na které se nedostalo, říkají, že nelze vyloučit ani dopravní kolapsy ani demonstrace nebo dokonce teroristický útok. Předsedáme přece EU. Je to opravdu nejlepší pozvánka pro návštěvníky, jakou si dovedeme představit.

To všechno dohromady vytváří v Liberci velice nezdravou atmosféru pasivní rezistence a apriorní neochoty ke všemu, co je s MS spojeno. Vzpomínám si na to, jak jsme v Jizerkách a Krkonoších dlouhá léta snili a pořádání MS v klasickém lyžování v jedné z historických kolébek lyžařského sportu. Jak naše starší kamarády, tatíky a dědky zdravě popíchlo MS v Tatrách v roce 1970. Dnes si mnohý z tehdejších nadšenců jen znechuceně odplivne. Je to pravdu škoda. Přeji svým horám vždy jen a jen to nejlepší a nemyslím si, že by to měl být neúspěch MS, co by mělo přinést zadostiučinění komukoliv. Bohužel se zdá, že o lyžování už nikomu nejde. „Veřejné peníze už jsou v těch správných soukromých nebo politických kapsách, tak na co ještě lyžovat?!?“ Tahle nevyřčená věta je cítit ze srdce Jizerských hor až příliš silně a bohužel vystihuje nejen problematiku MS v klasickém lyžování, ale i velice obecný pohled na správu věcí veřejných. Veřejný zájem přestává být skutečným cílem, ale jen zástěrkou…

Měl bych pro příště takový zlepšovací návrh. Kdybychom ty dvě miliardy veřejných peněz na MS rovnou nasypali do vyvolených kapes, tak by ubylo několik desítek tisíc naštvaných a možná i několik zavřených spoluobčanů a mohli bychom se jít potom všichni klouzat někam, kde je sníh a ne někam, kde jsou jen fajnové parcely.  Ostatně dosavadní řešení současné finanční krize je tím správným příkladem toho, že se není třeba zdržovat ani formálními zástěrkami. Z veřejných rozpočtů jdou miliardy do soukromých bank, ty si rozdají svých 15-20 procent na odměny a když přijdou veřejnoprávní nebo soukromé subjekty, instituce nebo podniky se žádostí o úvěr nebo kofinancování, tak se dozvědí, že banky se přece musejí chovat odpovědně.

A na samý závěr této taškařice se pojedu podívat do Liberce, jak mi za ty dvě miliardy zkrásněl a již teď mi je jasné, že mi budou oči přecházet.“

Tolik mi napsal Kulíšek. A co Vy na to ?
                
 Michal Kraus