Ten, kdo nenaslinil prst v tušení vývoje v blízké budoucnosti, byl výběrčí poplatků výkonných umělců -  Intergram. Přišel s tím, že chce autorský poplatek vybírat za autorádia ve služebních vozech, protože jde o veřejnou produkci... Praktická otázka je, za které skladby by se vybíralo. Měl by řidič jako provozovatel produkce povinnost sepsat seznam poslouchaných skladeb a odeslat je Intergramu, stejně jako tak musí činit každý jiný provozovatel veřejné produkce? Musel by skladby zaznamenávat i za jízdy? Mohl by se platbě vyhnout, kdyby místopřísežně prohlásil, že Vondráčkovou neposlouchá ani na stanicích, kde ji hrají? Nebo vyjde novela autorského zákona, že zpívání bez povolení se zakazuje? Jako v té pohádce.

 Sociálního demokrata Zdeňka Škromacha  Intergram přiměl na facebooku vyslovit otázku, která zaujala řadu lidí: „Zdá se, že je čas se podívat na autorský zákon, pokud si jej takto někdo vykládá. Všichni by jen vybírali prachy, ale k umělcům se jich moc nedostane.“ Intergramu se nezastal nikdo.  Kultura hladoví, protože za krize do zpěvu není nikomu. Kapsy si mastí jen ti nejdrzejší. Způsobem, který volá po legislativní novele. Inu, čekám, kdy bude OSA či Intergram vysílat agenty, kteří budou s uchem na zdi poslouchat, zda si nezpívám v koupelně, protože podle právní fikce, kterou jistě briskně vytvoří, by mne u toho mohli slyšet sousedi a tak je to veřejná produkce. Což je ten důvod, proč si v koupelně nezpívám.

Na druhou stranu, pokud má někdo hluché sousedy, pak se v případě puštěného rozhlasu a televize o veřejnou produkci zcela jistě jedná, protože řvoucí přijímače slyší fakt úplně všichni.

Maně si vzpomínám na bitvu, která se v minulém volebním období vedla ve sněmovně na téma,  je-li hotelový pokoj soukromý, protože  proč nevybírat poplatek i za televize a rádia v hotelovém pokoji, když to není soukromý prostor, že jo. Od té doby už mne nic nepřekvapuje. Pamatuju si dokonce, když Ochranný svaz autorský  toužil v dubnu 2004 zkásnout i děti z děčínského domu dětí a mládeže  za veřejnou produkci, neb zazpívaly Václavu Klausovi českou hymnu a pár písniček. Další skandál byl, když děti   na besídce pro rodiče a přátele školy dle zpěvníku zpívaly koledy. Také musely platit. Ve veřejném zájmu je otázku veřejného zájmu v autorském zákoně rozšířit a zpřesnit.   Nenažrané odstavit od koryt.

To Petr Nečas přišel s myšlenkou - kdopak mu ji implantoval - že by státní a polostátní firmy měly inzerovat bez mediálních agentur. Ona to není v jádru špatná myšlenka, kdyby neplatilo, že žádná sleva není zadarmo a malý zákazník platí vždy víc než velkoobchodník. Premiér o médiích neví nic (což je většinou dost vidět) a tak si jistě nechal poradit. Výsledkem Nečasovy iniciativy bude, že státní firmy (se souhlasem vlády) budou posílat peníze přímo novinám a budou rozhodovat, komu pošlou a komu ne.  Těm, kteří budou psát o vládě krotce, pošlou víc, těm kteří budou kritičtí k vládní rozpočtové ekvilibristice, nepošlou nic. Lidové noviny jsou před zavřením, Hospodářské noviny je možná budou následovat. Prodaný náklad je hluboce pod čarou rentability. Že by pokus o jejich záchranu  předsedovi vlády prozradil nějaký neúspěšný mediální manažer  a kandidát? Kdo ví...

Mé milé Česko sice  nevovinuly mraky, i když už je to tak tak, ale za to jej vovinul pořádný smog, který utěšeně zaplňoval média - spolu s poslancem Michalem Doktorem, kterému došla trpělivost s tím, že jej ODS sice používá jako beranidlo, ale užitku z toho (funkci) nevidět. Včetně funkce, kterou mu premiér (zdá se, že tohle je sloupek s největším výskytem premiéra ze všech mých textů)  zjevně slíbil. Slibem nezarmoutíš. Poslanci Doktorovi se snad ani nedivím. Dvacet let v politice, druhým drhnout schody k úspěchu a pořád nic - je vcelku tristní. Marx by hovořil o vykořisťování. Ale jak tvrdí jiný klasik smířlivě, jsou koně tažní a koně chovní. Ty, určené na těžkou a nevděčnou práci, doporučovali sedláci zavčas vykastrovat, aby se nepřetržitému vykořisťování nebouřili. Valašská moudrost. A z hřebců se tak stali valaši.

Maďarský nový mediální zákon ohrožuje svobodu projevu, zjistila  mise Mezinárodního tiskového institutu, Evropské federace novinářů a organizací medií jihovýchodní Evropy pod vedením generálního sekretáře Mezinárodní federace novinářů Aidana Whitea, zkoumající  svobodu   sdělovacích prostředků v zemi. Bylo zjištěno, že nový zákon z dílny pravicové vlády premiéra Orbána je neslučitelný s evropským  a mezinárodním  právem, že licenční režim by mohl  ohrozit rozmanitost  a pluralitu  a možnost  napadnout rozhodnutí státního  Úřadu pro dohled nad médii jsou příliš omezené.  Stejně omezené jsou ale možnosti mezinárodních institucí. Zakročit bude muset až Evropská komise. Ale Maďarsko kvůli tomu z EU stejně nevyhodí.

Starosta West Halley – předměstí utažského města  Salt Lake City, Mike Winder,   se odhodlal k odvážnému kroku, aby zlepšil image města. Používal falešné jméno  Richard Burwash,  aby   přes dva roky psal do místních médií  o svém předměstí ty „dobré zprávy“, které novináři, respektující (kontroverzní) koncept zpravodajských hodnot (kam patří negativita, ale nikoliv pozitivita – vzhledem ke sloganu „dobrá zpráva žádná zpráva“) ignorovali. Starosta  pro falešnou osobnost vytvořil i facebookové stránky. A v článcích dokonce citoval sám sebe… Dovedl tak k dokonalosti termín  „občanská žurnalistika“. Není přece podstatné, kdo co říká, ale co kdo říká.

Vatikánu stačí, když papeže bude citovat jen Bůh, ale musí ho citovat pouze v dobrém… Nyní Vatikán činí právní kroky, aby se zabránilo dalšímu šíření  fotomontáže papeže Benedikta XIV., líbajícího muslimského vůdce, imáma z egyptské  mešity al-Azhar, šejka Ahmada al-Tayyiba, bývalého Velkého muftího Egypta. Fotografie byla použita jako součást reklamní kampaně „United colors“ pro oděvní společnost Benetton. Plakát, který se krátce objevil v různých místech Itálie, musel být narychlo stažen  poté, co jeho zveřejnění následovaly nezvykle rychle a otevřeně  ostré protesty Vatikánu.  Líbání  Silvia Berlusconiho s Angelou Merkelovou poté, co kontroverzní italský vůdce odstoupil z funkce, Vatikánu už nevadilo.  Firma se za svůj přečin - kampaň s názvem „Uniate“, omluvila. Účelu bylo dosaženo.

Google spouští doslovné  vyhledávání s pomocí komplexního soubor algoritmů nápovědy a samoopravovacích mechanismů, eliminujících neurčitost, přibližnost a překlepy. vyhledávání se nyní přizpůsobuje na základě takových informací, jako jsou weby, které jste navštívili předtím, použitím synonym a výsledků, které odpovídají podobným termínům jako v dotazu, vyhledáváním slov se stejným kořenem, a použitím neurčitých podmínek („Bílá hora“ asi 1620). Google už umí vyhledávat třebas jen  stránky s obrázky nebo slova ve slovníku, patenty a vynálezy či recepty podle ingrediencí nebo podle kalorií, rostliny, užitné vzory, převody jednotek, výpočty , řekne kolik je hodin v Bangoku právě teď, jaký je kurs české koruny k čínskému juanu, vyhledá aktuální míru nezaměstnanosti a jiná statistická data, související články, nejbližší číslo letu  do Malajsie, umí překládat dotazy nebo výsledky - cizojazyčné stránky, umí vyhledávat odpovědi pouze za definovaný časový úsek, stránky pouze ve zvoleném jazyce a desítky dalších možností.  A pokud vám nestačí Google,existuje Wolfram Alpha „Fact Engine“.

Nejspíš nebude tak daleko doba, kdy Google vyhledá jen to, co si myslíte. Myslíte?

Psáno pro Prvnizpravy.cz
Irena Ryšánková