Strana PARTEI kandidovala v roce 2005 ve volbách do Bundestagu. a také ve vícerých zemských a místních volbách v Německu. Její vznik je spojen s německým satirickým magazínem Titanic. Název PARTEI je vlastně zkratka pro košatý název Strana práce (Partei für Arbeit), právního státu (Rechsstaat), ochrany zvířat (Tierschutz), etnického pochopení (Ethnienverständigung) a základní demokratické iniciativy (basisdemokratische Iniciative).
Vyslanci PARTEI se rozhodli takto překonat nekonečné trápení, které působí německé i české straně absurdní spory o požadavky obsažené v historické "Chartě vyhnaných" (Charta der deutschen Heimatvertriebenen) z 5. srpna 1950. Dotýkají se tak provokativním způsobem ožehavého tématu vzájemných česko-německých vztahů..
14 milionů vysídlených Němců po II. světové válce je historický fakt. Ale tím je také role nacistického Německa v této válce. A někdy se zapomíná, že mezi vysídlenci byli jak nacisté, tak antifašisté, ale i naprosto různě názorově orientovaní lidé, kteří vidí tento historický problém jinak. A zejména nové generace na obou stranách hranice chtějí žít jinak.
Satirickými akcemi, jako bylo toto velikonoční předání charty v Praze, chtějí lidé z PARTEI vyjádřit, že mnozí Němci – zejména mladí, mají dost nepoučitelnosti, se kterou se staré frustrace a viny vracejí do oficielní německé politiky (např. rozhodnutí Bundestagu o vyhlášení 5. srpna oficielním Dnem vzpomínek na vyhnance) a zatěžují komunikaci současného Německa s jejich sousedy.
Text „Charty smíření“ se formálně odvíjí od „Charty vyhnaných“, ale dovádějí ho v novém kontextu snad až ad absurdum. Texty Svazu vyhnanců se totiž neopírají o slovo smíření a tak se vlastně velikonoční text „Charty smíření“ od strany PARTEI stal jakýmsi paradoxním protipólem historické „Charty vyhnaných“.
Mladí zástupci PARTEI chtěli předat o letošních svátcích svoji chartu členu Parlamentu ČR a já ji, přiznávám, rád převzal s tím že budu tlumočit obsah i smysl této schůzky i meziparlamentním skupinám pro přátelství ČR – Německo a ČR – Rakousko, které v českém parlamentu existují.
Cítím to totiž jako příspěvek k tomu, aby v česko-německých vztazích definitivně zvítězil nad duchem pomsty duch smíření a otevřela se tak cesta k lepší společné budoucnosti. Navíc formou, která snad neuráží, jen paroduje z výšin nadhledu nové doby. A takového nadhledu je nám nyní, kdy opět sílí xenofobní nálady, jistě zapotřebí.
Jiří Dolejš
Publikováno na denikreferendum.cz