Patrně aby nenakazili poslance. Nebo aby jim neviděli do úst. Ostatně - koncentráčky, to tu bylo v dějinách mnohokrát, tak proč ne pro parlamentní novináře, ostatně komunisté s tím mají zkušenost.
Podobně jako sociální demokraté mají ideu, že že novináři jim prohráli volby. Poněkud dětinské, nicméně svědčí to o úrovni těch, kteří takové věci prohlašují. Vždycky je snazší hledat viníky jinde, než u sebe. Ne ovšem, že by novináři bylo svatoušci.

Marcela Pecháčková z týdeníku Instinkt se rozhodla, že půjde na první tiskovku vlády. Patrně to považovala za společenskou příležitost, jinak si nejsem jista, co by tam společenský týdeník  mohl dělat.  Nicméně pod její kritiku novinářského odívání se podepisuji.  Léto je moment, kdy všichni tak nějak ztrácí smysl pro uměřenost, je přece vedro, že... Sněmovní Cerberové nicméně nepouštějí do Parlamentu novináře v krátkých kalhotách či podobném oděvu. Podepisuji všemi deseti, také netoužím zřít chlupaté lýtko kolegyň, případně chlupatá prsa  kolegů. Ani naopak. Stejně tak ovšem netoužím dívat se na bradavky některých poslaneckých asistentek.

Pamatuju nicméně ještě starou generaci četkařů, která povinně nosila obleky. S kravatou. I v létě.  Chápu tudíž kolegyni Pecháčkovou, že se jí novináři  v bermudách  eklují. Ministři jsou v oblecích, tak proč by novináři nemohli mít aspoň dlouhé tmavé kalhoty s oblekovou košilí?

Pravda, v těchto vedrech mají i poslankyně tendenci nosit džínové mini a trička, z nichž vykukují ramínka podprsenky. Ale neměla by být kultura odívání samozřejmou součástí kultury společnosti? V Parlamentu dvojnásob?

Ač je léto, v okolních státech je po volbách a většinou došlo na změnu garnitur. Ministři a jejich věrní přemýšlí, co změnit. Zajímavé je, že například skoro všichni přišli na změnu volby a složení mediálních rad. Slováci, kteří touží po ,,komplexní reorganizaci systému médií", zatím (naštěstí) neví, jak na to. Maďaři chtějí udělat "superradu"  sloučením maďarské  Rady pro rozhlasové a televizní vysílání a telekomunikačního úřadu. A čekají je problémy, neboť Evropská unie takovouto kumulaci moci (přidělování kmitočtů a rozhodování o obsahu licencí) nevidí ráda. ,,U nás" zase chtějí noví politici do rad "odbornou veřejnost". Jako kdyby neodborný koncesionář neměl právo na své zástupce. Jako kdyby kandidáti na poslance skládali maturitu nebo dokládali svou odbornost. Kdo bude schopen odbornou veřejnost  nominovat? Několik málo "ochočených" svazů – jako je například FINES nebo ARAS? Stejně to bude jedno, neboť každá z politických stran má "svoje" "odborníky" s dostatečnou kvalifikací… Současný systém vyhovoval patnáct let, dokud jej Langrův agresivní mediální panel ODS nepřeválcoval nýmandy ve stranickém tričku. A tak byla do Rady ČRo zvoleni Dana Jaklová,  Ladislav Jíša-Andrlík, Tomáš Ratiborský či Antonín Zelenka. Do té doby byli radními (i za ODS) vždy lidé, kteří o médiích, ekonomice, legislativě i politice něco věděli. Ať už bývalý předseda Parlamentu, spisovatel a vydavatel Uhde, rozhlasový a dabingový herec Michal Pavlata,  bývalý náměstek ministra kultury Michal Prokop… a další. Šest let se diletanti v radách neobjevili. A pak se s nimi roztrhl pytel. Český rozhlas je toho příkladem.

Nevím, co noví ministři měli při přemítání o novelách  mediálních zákonů v parných dnech koaličního vyjednávání na sobě, ale doufejme, že výsledky jejich politických dohod nenadělají v mediálním světě víc škody, než užitku.

Mezinárodní ostudu, kdy do Prahy jezdili pozorovatelé mezinárodních institucí a Česko bylo terčem jejich kritiky, jsme tu už jednou měli. To když se ODS v koalici s vykuly z Barandova rozhodla tiše rozvrátit Českou televizi a zprivatizovat vysílání ČT2 jen proto, že jejich "odborná veřejnost" věděla, že kmitočty ČT2 budou za deset let rozhodovat o podobě digitalizace v Čechách. Výpalné za televizní krizi by bývalo bylo mastné… Počítalo by se v miliardách. Stejně, jako se v miliardách počítalo výpalné Lauderovi.