Televize propouštějí, některé krachují a všechny tíží digitalizace. Na celém světě. Američané přemítají nad tím, že digitalizaci posunou, Rusové nad tím, kolik je bude stát, když cena ropy padá.

Ale lid si poradí. Lid má přece své mobily. Lid má přece internet.  Pravda, není to ještě plnoformátová televize, ale za to je bezkonkurenčně celoplošná. A nemůže dostat pokutu  třeba za to, že je pornokanál a vysílá, považte, porno.

Je jen poněkud tématicky jednostranná. V podstatě.... je to pornokanál. Ve všech významech toho slova. Od blond učitelky, přes učitele, kteří už nezvládnou své duševně poněkud méněcenné žáky. Po záznam z parlamentů.

Mobilní  tv příběhy je prazvláštní fenomén, který  oživuje otázku –  co jsou vlastně média, a sdělovací prostředky? Jsou ti hoši, která natočili moravsky odvázanou blondýnu tvůrci, nebo zpravodajové?

Dlužno dodat, že blonďatý sex se studentem byl snad nejsledovanějším šotem široko daleko, o němž se vážně diskutovalo. Vážně? Může si za to sama? Znásilnili ji? Je oběť? Je viník?  Puritáni se mohli přetrhnout v přemítání nad tím, zda je ona nešťastnice oběť nebo viník. Jejich podrobný popis toho co se na kratičkém šotu odehrává, svědčil o tom, že jejich znechucení bylo provázeno důkladným studiem.

Každý, nechť si dělá co chce. Učitelka ze školy odejde, ale nikdo se zjevně nepozastavuje nad tím, že ji někdo natočil (věděla o tom, pokud ano, není problém). A hlavně, kdo byl ten, kdo ono amatérské porno zveřejnil? Učitelku to stálo jen pověst, i když neprovedla nic extrémního. Vyzkoušela jako amatérka to, co láká mnohé soudce v profesionální kvalitě.

Hůř na tom byl učitel školy, které žáci vyprovokovali a pak si jeho reakci natočili na mobil. Oběsil se.  Kvůli facce? Kvůli své neschopnosti čelit pubertální provokaci? Poslanec Wagner, který na politickém mítinku kdysi zfackoval budoucího ministra vnitra Grulicha za moravsky antisemitskou poznámku, ačkoliv byl Grulich o hlavu větší, prohlásil po činu: Jsou chvíle, kdy se i poslanec musí přestat chovat jako poslanec, a musí se zachovat jako chlap. Za facku ho mnozí obdivovali. Nikdo ho při jeho stošedesáti centimetrech nezatracoval.  David. Hrdina. Jenže v té době ještě internet nevedl do 30 procent domácnosti.

Takže – co s tím? Je možné nějak – jakkoliv - regulovat obsah na internetu? Nebo se zasazovat o tresty těm, kteří takové věci zveřejňují? Jistě, moravská učitelka se může obrátit na soud. Na koho se obrátí příbuzní mrtvého učitele? Obávám se, že jsou situace, s nimiž náš právní řád nepočítá.

Regulace internetu je myšlenka, která se čas od času zjeví a pak zase tiše zmizí. Český Senát by rád, aby na netu nebylo porno. To každý Senát. Myšlenka hezká, ale těžko proveditelná. Filtry jsou hezké, ale má-li člověk na pracovním počítači filtr na některé explicitní výrazy, pak se ocitá v situaci, že píše-li například o registrovaném partnerství nebo zprávu ze sněmovny  o tom, že pohlavní styk je povolen od čtrnácti, má smůlu. Buď se napojí jinudy, než přes služební server, nebo nenapíše nic, protože filtr mu odmítá vydat i zákonnou normu. Odůvodnění obsahuje explicitní výrazy. Norma se tak stává pornem. Nebo porno se stává normou? Ve chvíli, kdy se v ní objeví slovo „pohlavní“, „sex“ nebo „lesbický“, holt smůla. Znám situaci, kdy internet odmítl vydat prvorepublikovou parlamentní debatu o prostituci, protože … se tam prostě vyskytlo „nevhodné“ slovo. Joj! To se to moralizuje… Seznam pornoserverů má skoro 1 MB a extrémně zatěžuje firewall jakékoliv sítě. Cenzura sítě internet do škol tak stála skoro víc, než její provoz.

S omezením internetu mají některé méně radostné státy svou zkušenost, ale vždycky jde o záležitost navýsost politickou. Tedy – jak ochránit na internetu  lidskou důstojnost? Čínská metoda v Evropě nepomáhá.  Přece jen nepoužíváme operační systém Red Flag Linux.