Kdo jiný než roztomilý, vzdělaný a populární kníže s modrou krví může „zachránit“ Česko před rudým nebezpečím. To si nejspíš spočítal bývalý vlivný lidovecký politik Miroslav Kalousek, když přemýšlel o lídrovi své nové strany, která má přilákat nespoko-jené voliče a občany, kteří už na volby kašlou. A poměřeno ev-ropskými volbami, k nimž nepřišlo více než sedmdesát procent voličů, a další čtvrtina hlasů těch, co se namáhali dorazit k urnám, stejně propadla, pak potenciál na politické mapě je velký. Jen jej správně uchopit.

První kroky se Kalouskovi určitě povedly. Nejdříve lidovci dali při volbě předsedy přednost levicovému Cyrilovi Svobodovi před pravicovým Janem Březinou, a tak posvětili odchod Kalouska i dalších tváří z KDU-ČSL. Ale přesvědčit váženého a oblíbeného aristokrata, aby se postavil do čela nejistého podniku, byl přímo mistrovský kousek hodný protřelého a zkušeného zákulisního kouzelníka. Přitom není pochyb, že Schwarzenberg měl o čem přemýšlet a sám to i přiznal, když řekl, že udělat takové rozhodnutí není jen tak. Exprezidenta a přítele Václava Havla se prý neptal, protože takové rozhodnutí musí každý udělat sám. I když zdůraznil, že bývalého ministra financí Kalouska považuje za nejlepšího člena někdejší Topolánkovy vlády, určitě si díky svému bystrému úsudku dobře uvědomil, že Kalousek je jedním z největším politických pragmatiků polistopadové éry. Svoje renomé dává tedy Schwarzenberg všanc víc než kdokoli jiný, kdo se k nové straně s názvem TOP 09 přihlásí. Přesto do toho šel, protože si nejspíš uvědomuje, že reálně po volbách hrozí, že se o křesla ve sněmovně budou dělit jen ODS, ČSSD a komunisté. A nebezpečí, že brzy povládnou sociální demokraté s otevřenou nebo tichou podporou KSČM, zřejmě považuje Schwarzenberg za větší než ztratit vlastní glanc.

Možná mu někdo bude vyčítat, že sám opustil Stranu zelených, která ho vyslala do vlády. Jednak je sporné, kdo na jeho angaž-má na postu ministerstva zahraničí víc „vydělal“, zda to nebyli spíš zelení, jednak po neúspěchu v eurovolbách nepodrželi ze-lení svého předsedu Martina Bursíka, i když jejich stranu mno-hem víc poškodili zhrzení a nespokojení rebelové typů Kuchto-vé, Zubové, Jakubkové nebo Stropnického, a tak Schwarzen-berga u nich už vlastně nic nedrží. V některých názorech, napří-klad na umístění amerického radaru v Česku, se stejně se zele-nými úplně neshodl, a tak rozloučení určitě nebylo pro žádnou ze stran příliš bolestné.

Programové principy TOP 09, konzervativní hodnoty, stabilita veřejných rozpočtů, svobodný trh vymezený jasnými pravidly, snížení byrokracie nebo dodržování závazků vůči našim spojen-cům v NATO, jsou Schwarzenbergovi určitě mnohem bližší. Liš-kovi zelení budou trochu jinde, což potvrzují slova nového Bur-síkova nástupce, že „strana, která nabízí jen staré známé tváře a staromódní program, může potěšit jen monarchisty a konzerva-tivce“ a že si nedokáže spolupráci s ní představit. Úřadující předseda Strany zelených Ondřej Liška je přesvědčen, že lidé chtějí nový design, nové tváře, změnu. Prostě něco takového, co představuje on sám. Jen aby se po podzimních volbách nedivil. Podobných nových tváří nabízely malé strany i v eurovolbách dost, ale voliči zjevně sázeli na jistotu „starých a okoukaných“ obličejů, než by dávali někomu bianco šek.

Ale nová strana ani s oblíbeným aristokratem v čele nemá zda-leka ještě vyhráno. Musí si dát pozor na to, aby nezískala nálep-ku odpadlíků od KDU-ČSL. V polistopadové éře žádná ze stran, která vznikla odchodem byť významných členů parlamentní po-litické strany, dlouhodobě neuspěla. V propadlišti dějin skončil Levý blok, který v devadesátých letech ve sněmovně založili ně-kteří bývalí poslanci KSČM, když nesouhlasili s komunistickou doktrínou grebeníčkovců, i Unie svobody, kterou vytvořila po tzv. sarajevském atentátu nespokojená část občanských demo-kratů. Špatných příkladů mají tedy až dost.

Libuše Frantová