Vydržel na své židli nejdéle, dokázal zpacifikovat uměleckou frontu i politickou, rozjet a dokončit digitalizaci a stabilizovat instituci.  To vše za neustálého pokřiku mých milých kolegů novinářů, kteří o televizi sice nic nevědí, ale buď si to nechají našpitat od fňukajících lobbistů konkurence, FITESů či ARASů nebo ráno otevřou okno a něco si vymyslí, případně dostanou úkol na poradě, protože se přece té České televizi nebude dařit, když nám se nedaří, že.

O titulcích některých novin ve čtvrtek ráno darmo mluvit.  A to už ani nemluvím o internetu. Nemám o českém národu iluze, jsem jeho součástí, ale tolik špíny jsem neslyšela už dlouho.

Kdo bude nový ředitelem, se neví. Favoritem je ve chvíli, kdy píšu tento sloupek, Petr Dvořák, který šéfoval Nově. O této možnosti se koneckonců mluví už dlouho a připustil ji, poněkud nešťastně a předčasně, ihned po svém odchodu ze skupiny CME, sám Dvořák.  Ale drby jsou drby a kuloárové dohody závisí na politické situaci, která bude do konce srpna bůhvíjaká.  Otázkou číslo jedna  bude, zda tato vláda ještě bude vládnout. Otázkou číslo dvě bude, zda pokud vládnout nebude, bude ODS ještě aspirovat na křesla v příští Sněmovně. Otázkou číslo tři bude, zda vítěz případných voleb nebude dotlačen koaličními partnery  k změně způsobu volby radních.

Nicméně ještě tato Sněmovna dovolila,  kromě Rady ČT, odkud vypreparovala Jiřího Baumruka a Helenu Fibingerovou, kterých jsem si vážila,  i Radu Českého rozhlasu, která je tímto kompletní a může volit ředitele.  Ani v rozhlase není jasné, jak dovolba dopadne, osobně doufám, že se nebude rozhodovat podle toho, kdo jezdí s předsedkyní rady na dovolenou, ale podle toho, kdo ten rozhlas skutečně umí řídit.  Ale už jsem si zvykla nemít iluze.

Ve francouzské televizi a rozhlasu se nesmí říkat slovo Facebook a Twitter.  Prý proto, aby to neznevýhodňovalo jiné, menší sociální sítě. Které, to není dost dobře jasné a navíc ty „menší sítě“ z toho nejsou zdaleka tak odvázané, jak se čekalo. Vyhláška z roku 1992  stanoví, že jméno obchodní společnosti by nemělo být použito ve zpravodajském pořadu, neb se jedná o skrytou reklamu. Chvála tomu, že česká Rada pro rozhlasové a televizní vysílání přijala facebook (s malým f) a twitter (s malým t) jako obecné pojmy, označující služby, které využívá na tři miliony občanů ČR. Chvála tomu, že v Česku nemusíme používat slovo čistonosoplenka a můžeme používat slovo xerox. Jazykový purismus v mediálně a technologicky globalizovaném světě vede k systémovým selháním.

Podle Zprávy Rady pro lidská práva Organizace spojených národů, vydané 16. 5.,  je přístup k internetu  lidské právo.  „Vzhledem k tomu, že internet se stal nepostradatelným nástrojem pro realizaci celé škály lidských práv, nástrojem k boji proti nerovnosti  a k urychlení vývoje a lidského pokroku, zajištění univerzálního přístupu ke Internet by mělo být prioritou pro všechny státy“, uvedl ve své zprávě   Frank La Rue, zvláštní zpravodaj OSN, který napsal dokument „o podpoře a ochraně práva na svobodu přesvědčení a projevu“. La Rue uvedl, že přístup k Internetu je velmi důležitý v době politických nepokojů, o čemž svědčí nedávné „arabské jaro“  v Tunisku a Egyptě.

Zpráva OSN naléhá na vlády, aby se vyvarovaly zákonů, které umožňují blokovat lidem přístup k internetu. UNHRC tak kritizuje  Čínu za filtrování obsahu, Egypt za vypnutí přístupu během nepokojů i nedávno přijaté zákony „třikrát a dost“ ve Francii a zákon o digitální ekonomice ve Velké Británii.  Píše, že  je „hluboce znepokojen“ návrhy na vytvoření centralizovaného systému pro odříznutí lidi  od přístupu k internetu jako trest za porušení autorských práv, kterým vlády porušily  nepřiměřeným způsobem  článek 19 odst. 3, Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. 

Státy by měly podle zprávy  „regulovat, a to prostřednictvím jasně artikulovaných zákonů, záznamy, zpracování, využití a automatické přenášení osobních údajů“ a „chránit postižené proti zneužití jejich osobních  údajů orgány státu, jakož i soukromými osobami.“

Nezávislý vyšetřovatel porušování lidských práv La Rue popisuje internet jako „revoluční“ a na rozdíl od jakéhokoli jiného komunikačního média -  rádio, televize nebo tištěných médií, které jsou „založeny na jednosměrném přenosu informací“. Internet, na druhé straně, je podle zprávy interaktivní médium, které umožňuje nejen pro sdílení informací, ale také „spolupráci v oblasti vytváření obsahu“, který nutí lidi nebýt jen pasivními příjemci, ale také aktivními vydavateli informací. Špatná zpráva pro všechny šéfredaktory i politiky. Jejich monopol na pravdu končí…

Nevíte, jak vypadá arogantní zneužití dominantního postavení na globálním trhu a ignorování 17 procent uživatelů? Google vám to ukáže: ukončí od 1. srpna podporu pro starší prohlížeče. Může se vám stát, že ze svého IE7, Safari 3, Firefox 3.5 a jejich předchůdců se už nedostanete k  zobrazení vašeho g-mailu, kalendáře, aplikací Talk, Doc  a dalších. Google také získal webovou společnost PostRank,  která měří účinky sociálních sítí na on-line obsah. Reklamní i političtí analytici a tajné služby se mají na co těšit.

Rostoucí množství digitalizovaných sbírek, včetně videomateriálu,široce rozptýlené po celé Evropě, v úložištích různých institucí a  zemí vyústily do  projektu European Film Gateway,   iniciovaný  Association des Cinémathèques Européennes  a Europeana Foundation. Vznikl tak  on-line portál, poskytující přímý přístup k  700 000 digitálních objektů, včetně fotografií plakátů, storyboardů, týdeníků, celovečerních a krátkých  filmů, stejně jako různých textových dokumentů, jako např. filmové programů. Obsah poskytuje 15 evropských filmových archivů a půjčoven filmů, které jsou partnery projektu. Portál bude napojen na rozhraní evropské multimediální digitální knihovny Europeana.  

Psáno pro Prvnizpravy

Irena Ryšánková
novinářka