Snad kromě sociální demokratů, kteří stále jedou ve své dráze  potlačovat nepřizpůsobivé a spíše přitvrzují. Program nulové tolerance v Karviné, vytlačování bezdomovců v Praze. K nim se přidali i Zemanovci, kde Miroslav Šlouf, obklopen blondýnami, prohlašuje, že "v zájmu našich dětí:
nulová tolerance feťákům". Co s nimi? Do kriminálu? Do koncentráku kdesi za Prahou? Tenhle nápad už tu ale je, že.  Shelley řekl: „Nejzhoubnější chybou, která se kdy stala na světě, bylo oddělovat politickou vědu od morálky.“  Morálkou levice byla vždy pomoc trpícím a soucit s těmi, kterým už pomoci není.

Nezaměstnanost, bezdomovectví a další formy  sociálního vyloučení jsou především traumata pro postižené, kteří  mnozí řeší alkoholem či inými drogami. Být nepotřebný je ten největší trest. Nový politický diskurs  je nepřehlédnutelný. V příštích volbách se možná dočteme, který výrobce vagonů sponzoruje jejich kampaň.

Ostatně kampaň, to je , oč tu běží. Alena Votrubová v Instinktu napsala pozoruhodné mnohastránkové dílko, kterým ,,mapuje" život šéfa ČT, včetně toho, kde bydlí jeho devadesátiletá matka. Votrubová je jistě odbornicí na média. Na Radě ČT ji nikdo nikdy neviděl a její poslední článek v jejím mateřském týdeníku byl o aromaterapii. Ale médiím a sexu rozumí každý, tak proč ne. Zejména, když potřebuje splnit úkol.

Co je na tomto textu pozoruhodné, je spíš to, jak zapadá do obrazu žurnalistiky několika měsíců, možná i pár let. Kampaňovitost je nepřehlédnutelná, i slovník, jaký mladí novináři používají. Připomíná mi to ,,staré dobré" Rudé Právo z roku 1953. S lehkostí, s jakou tyto ,,děti" odsuzují každého, na koho jim šéf ukáže je příkladem dokonale svazáckého nadšení, které va svých textech tak rádi odsuzují, aniž by tušili, jaké to ,,tehdy" bylo.  Že by rodiče a prarodiče všech těch novodobých svazáků pracovali v kotelně?

Honů jsem zažila už celkem dost a vždycky mají podobný vzorec. Někdo nejdříve vyhlásí pravidla, poté pravidla nulové tolerance, a nakonec tu  nulovou toleranci začně uskutečňovat. Je úplně jedno, na koho je, ale lehkost, s jakou se postupně přidávají další a další, v člověku až budí intenzivní pocit, že ti neposkvrnění, co  píšou  vášnivé odsudky "těch druhých" jsou úplně přesně  ustrojení, jako ti, kteří tleskali a podepisovali, že "psům psí smrt". Kde se berou?  Inu, asi tam, kde se brali ti nadšení modrokošiloví svazáci, před šedesáti léty a další před dvaceti lety, při  počátku budování rozvinutého kapitalismu v Čechách.

Česká žurnalistika a veřejný prostor se otáčejí k jakémusi podivnému diskursu, kdy se začíná neomaleně říkat, koho považujeme za ,,dobré" a koho za "zlé". Kde do skončí? U hesla "Práce osvobozuje"?

Pro Prvnizpravy.cz
Irena Ryšánková