Prosinec je zrovna taková doba velmi přející rozličným iluzím. Obchody nabízející instantní vánoční štěstí, povinně rozjásané reklamy, záplava věcí, které nechceme a nepotřebujeme, to je velké tržiště mámení.

Kolik pohlednic rozeslaných ke svátkům, kolik kvapně nakoupených dárků má budovat pestrou iluzi příbuzenství, kamarádství, přátelství, lásky. Kolik pompézních společných večeří, při nichž se cítíme hloupě, přejeděně a podrážděně, nudíme se, nebo vnímáme neupřímnost, absolvujeme jen pro iluzi “velké šťastné rodiny”. Kolikrát nuceně jásáme nad nemožným dárkem, z něhož je patrný nezájem dárce a neznalost našich přání a potřeb. A kolik lidí v tuto dobu páchá sebevraždu ve chvíli, kdy v jediném temném okamžiku nahlédne marnost a lživost toho všeho okolo a prázdnotu vlastního života.

Ale prozření nemusí přicházet jen v tuto dobu, může udeřit jako blesk z čistého nebe, zdánlivě bez vnější příčiny. Tvrdě si budujeme kariéru, obklopujeme se pěknými věcmi, obětavě vychováváme děti a pečujeme o rodinu, dlouho se domníváme, že lidé jsou ve své podstatě slušní, dobří a toužící po dobru, že máme partnery a přátele, na které se lze kdykoliv spolehnout. A najednou stojíme v úplné samotě uprostřed pustiny – okolo lhostejné, nebo dokonce nepřátelské tváře, spíše tváře zvířat než lidí - iluze padly.

Právě nedávno postihl jednu rodinu v Brně požár, zahynuli lidé. Komentáře pod článkem zřetelně ukazují, že v mnohých zahynula i lidskost. Jsou vůbec ještě lidmi ty bytosti, které u zprávy o smrti tří lidí včetně malého dítěte napíší například toto? (Ano, já vím, že to jsou lidé. Zlo je lidská kategorie, nejhlubší peklo jsou právě lidé):
- „Muze uhoret tisic bilych lidi, a humanisticke pisalky z filosofickych fakult to nezaujme. Ale jakmile si asocial, ci prislusnik barevne mensiny spali prst, hned tim obsazuji titulni stranky svych platku.“

Nebo:
- „hned se tam sjedou kocabove, pul roku se nebude psat o nicem jinem, stbak Pecina hned vystoura napojeni na DS a kdyz se nekdo o cikanech vyjadri jinak, nez s pokorou, tak pred nej hned vytasi obrazek popalene cikanky a obvini ho ze spoluucasti.“

Nebo:
„Je škoda, že media neumí správně informovat, odvolávajíce se přitom na „politickou korektnost“. Tragédie postihla sociálně velmi slabé občany, a to tak, že do vybydleného bytu si rodina dotáhla nějaká stará kamna, kdoví kam byl zaústěn odtah z oněch kamen, a aby rodina ušetřila za teplo, tak topila tím, co našla a přitáhla z okolí. Takže rodinu zabilo „svépomocně“  provedené vytápění v obecním činžovním domě. Je otázkou, zda obec vůbec prováděla dohled nad svým majetkem a řádně vykonávala funkci vlastníka domu. Možná byla tak vystresovaná Kocábem, že všemu nechala volný průběh a tragedie byla na světě. Bohužel podobných tragédií, ač to nerad říkám, bude v budoucnu spíše přibývat. A bude jich tím více, čím déle tu bude působit a škodit Kocáb s Motejlem, jako hlavy institucí, které jsme nuceni platit ze svých daní.“

Nebo:
- „Nepláču po návratu starých časů ale myslím si jedno. Kdyby stát nenahrával cigánským individuům štědrým i sociálními dávkami, ale vyžadoval po nich práci, třebas veřejně prospěšnou, neměli tito snědí spoluobčané choutky na mejdany a věčné chlastání a možná by si našli také čas na věnování se své rodině. To co se v Brně stalo je vražda a pokus o vraždu, ale viníci nemohou být potrestáni, protože se zaplatpánbůch potrestali sami.“

A další přitakává:
- “Přesně tak! Stejně jako ve Vítkově, i zde je to jen důsledek benevolence státních a obecních úřadů vůči cigánské kriminalitě. Nabourat se do cizího bytu je trestné, bez ohledu na barvu kůže. Kdyby byli vyexpedovaní tam, odkud přišli, kdyby je policie a městské úřady vypakovaly z nezákonně obsazených bytů a domů, nemuselo k těm tragédiím dojít. Cigáni žijí ze štědrých sociálních dávek, stát jim platí vše, měl by také dohlédnout jak cigáni plní své povinosti vůči státu. Tentokrát doplatili na své kriminální jednání sami, příště to odnesou jíní, nevinní lidé. Na vině je stát, stejně jako ve Vítkově. Proto aby stát a politici zakryli svoji vinu, proto ten humbuk kolem dělnické strany a údajných rasistů. HLAVNÍ JE ODVÉST POZORNOST A VŠE SVÉST NA RASISTY. Cigánský problém nemá řešení. Cigány nelze nikterak integrovat, bez ohledu na vyplýtvané miliardy z kapes daňových poplatníků. A čím víc jich bude, tím horší bude kvalita života normálních lidí. Problém lze udržet v určitých mezích důslednou kontrolou porodnosti a nekompromisním vyžadováním poviností rodičů s vazbou na výplatu dávek. Dávky pouze a jen za práci pro obec a řádnou péči o děti. Je to tak složité?”

Lůza se v anonymitě na internetu postupně dobírá k jasné představě, jak k neštěstí došlo, dokonce se objevuje expert, který ví, že rodina obývala  byt nelegálně, že kradla plyn atd. A následuje komentář:
- “odporné svinstvo. snad už jsou natolik zdegenerovaní, že se budou hubit sami.”
A tohle svinstvo cituji i s patřičnými náležitostmi:
- “Re: A zmrde cenzorskej
(Hnzd IP:[94.113.98.*], 19.12.2009 19:40)
Zkus se vyjadřovat slušněji a i slušnými slovy můžeš vyjádřit svůj názor. Zemřeli 4 romští spoluobčané závislí na sociálních dávkách, kteří bydleli v městském sociálním bytě, v domě který byl díky nim a dalším podobným ze značné části vybydlen. Tito spoluobčané neplatili za plyn, proto jim plynárny odpojili plyn, protože jinak by mohli v bytě topit třemi plynovými kamny WAW a normálně vařit na plynovém sporáku. Aby mohli tito spoluobčané v bytě přežít v současných tuhých mrazech, dotáhli si do bytu někde ze smetiště stará kamna, odtah z kamen dali do okna do dvora, topili asi vším, co našli v okolí, no a protože přituhlo a jim byla v bytě zima, tak si zatopili a zadusili se zplodinami. Odskáčou to bytoví úředníci a správce domu, brzy se do toho vloží Kocáb s Motejlem a vězte, že o povinnostech a o odpovědnosti nájemníků nepadne ani slovo.”
(svérázný pravopis u všech citací ponechávám beze změny)

A tak dále, pořád na stejnou notu. Ty nejhorší poznámky byly již smazány, ale tohle zůstává, neboť úroveň toho, co je ještě snesitelné, se za poslední roky hodně posunula směrem k žumpě. Mimochodem, ty výroky jsou založeny na pouhé domněnce, že oběti patřily k romské menšině, ale kdyby nepatřily, pak by stejně asi byly pranýřovány – třebas proto, že jsou chudí? Blíží se doba, kdy i chudí lidé budou tou nenáviděnou menšinou. Menšinou brutálně napadanou i v předvánočním čase? Věřit něčemu jinému je pustá iluze.

Jsou celé dlouhé doby, kdy nad světem panuje takový stín marnosti, kdy jakákoliv činnost zavání nesmyslností, kdy všechno okolo zšedne a ztratí chutě a vůně. Padá to na svět jako proudy potopy. Kabalisté říkají, že to jsou doby, kdy svět ozařuje červené světlo sefíry Din, sefíry soudu. V tu chvíli je dobré vejít do archy a doufat, že sám Nejvyšší zavře za námi dveře a my přečkáme záplavu zmaru uzavřeni ve svém útočišti. Neboť kdo zůstane venku, ten zahyne. Jan Amos Komenský ukazuje na takovou archu, která je zde pro každého: je to vlastní srdce, ten pokojík, kde je člověk opravdu sám, natolik sám a oproštěný od všech iluzí, aby mohl rozmlouvat s Bohem.

Jan Amos Komenský dobře znal pád iluzí a jistot tohoto světa, sám také dlouho bloudil Labyrintem, věděl, o čem mluví: Svět popsal jako nepřehledný Babylón plný klamu, v němž je  člověk provázený lživými průvodci a falešnými druhy, na druhé straně pak Ráj srdce, refugium zoufalých, kde čeká od věků jediný Přítel duše. Biskup Jednoty bratrské procházel dobou zničující války a strádání celé Evropy, jeho spisy shořely, jeho rodina zahynula, on sám bloudil mezi nadějí a beznadějí mezi panovnickými dvory a planými sliby – a čas jej zbavoval ochranného štítu všech iluzí. Věděl dobře, o čem mluví.

A pak jednoho dne opadnou vody potopy a bude zase čas vyjít z archy, vyjít do světa. Možná že i bez iluzí bude svět dost krásný natolik, aby člověk neztratil naději. Namísto barvitých obrazů vysněných nenasytnou vůlí zbude syrová země určená k nové setbě a k vytvoření nového světa. Iluze je bloudění, nastane čas, kdy bude nutné vrátit se na cestu a třebas v úplné samotě jít dál do neznáma.

Pro Prvnizpravy.cz
Věra Tydlitátová