Poté, co se v tisku, na internetu i po hospodách rozeběhl nemilosrdný lynč, publikovala jsem na blogu Lidových novin obhajobu Kateřiny Jacques, která v pořadu Jana Krause Uvolněte se, prosím klopýtla, když se hovořilo o biomase. Čekala jsem na reakce a potěšilo mě, že byly i pozitivní. Třeba paní Nuli napsala, že nehází kamenem, protože párkrát ve svém životě taky udělala podobnou chybu. Političky se zastal i Mirek Pecha, když reagoval na zlostná slova jednoho z diskutujících. Zmínil, že se jedná o další úchvatnou pseudokauzu a že se mnou souhlasí.

Na blogu Lidových novin byl publikován také text Marka Barleje s názvem Jan Kraus z vás udělá hlupáka snadno a rychle. “Hned v úvodu přiznala, že je nervózní a pak přišla řeč na biomasu, kdy ji Kraus zaskočil. Ona se mu cosi snažila vysvětlit, on ji přerušoval rádoby vtipnými otázkami a hlavně ji nenechal vzpamatovat se a rozmyslet si odpověď. Když se mu pak snažila vysvětlit, že je rozdíl mezi kompostem a topením na biomasu, Kraus její vystoupení rázně ukončil a z ekologické aktivistky se tak stala naprosto hloupoučká husička, čehož se okamžitě chopila média,” napsal.

Posléze dostala mediální prostor vyjádřit se sama Kateřina Jacques. Na Frekvenci 1, v pořadu Press klub. Zhostila se toho sportovně. “Byl to můj úplný výpadek, kdy jsem najednou už vůbec nechápala, co po mně chce, kam to celé směřuje, a bylo to celé špatně. Místo abych mu popsala, ve kterých všech obcích jsem viděla ať kotelny na štěpku nebo na pelety nebo na spalování nějakých jiných plodin… Věřím, že mi lidé odpustí, že jsem prostě jednou byla hodně trapná,” řekla mimo jiné.

Moderátor Luboš Xaver Veselý její slova v následném článku, publikovaném na webu Čert na koze, ocenil. Čekal prý, že se bude všemožně vymlouvat. “Jenže paní Jacques k tomu přistoupila úplně jinak… Když jsme po natáčení kráčeli s paní poslankyní ze studia, ještě mi, celá divoká, líčila: ´Každou noc se mi zdá, jak Kraus stojí u mé postele a já křičím Mrkev néééé"…´ Neměl jsem jí dřív moc rád, ale při natáčení Pressklubu si mě získala, je to fajn baba. Asi bych pro ni zvedl ruku,” napsal mimo jiné.

Autor Jan Macháček následně publikoval v Respektu článek s názvem Topolánkova mobilizace, Kalouskova strana a obrana Jacques. V něm například uvedl: “Nejvíce mi vadí, že Kateřina Jacques je označována za hloupou a nevzdělanou. Pravda je taková, že z hlediska úrovně českého parlamentu představuje poslankyně zkušenostní a vzdělanostní nadprůměr, ne-li samu špičku. To je prostě objektivní fakt. Žila delší dobu na Západě, měla za muže Francouze (to samo o sobě člověka otvírá světu, zkrátka svět není vnímán jen z českého rybníku). Jacques umí výborně německy a francouzsky (o něco hůř anglicky) a v Evropě studovala na třech univerzitách: kromě Karlovy university na Svobodné universitě v Berlíně a na Universitě humanitních věd ve Štrasburku. Když se ale česká fašoidní mača, která sama neumí kváknout cizím jazykem (snad kromě ruštiny) rozhodnou pořádat na někoho hon (a radovat se z cizího neštěstí), je pak vymalováno.”

Zdá se někomu poslední věta Jana Macháčka příliš tvrdá? Pokud ano, měl by se zamyslet nad tím, jak tvrdé jsou mnohé odsudky televizního vystoupení Kateřiny Jacques. Jak nesmiřitelné reakce a jaká zlomyslnost se vynořily. Jak někteří lidé s radostí házejí kameny. V tomto textu pro ně nebyl prostor. Nikoli proto, že bych je chtěla zamlčet a dělat, že neexistují, ale proto, že jich je všude až příliš. Potřebné je ukázat také druhou stranu: tu přívětivější. Tu, která - jak podotkla citovaná Nuli - nehází kamenem. Mimochodem, dovolím si modifikovat jeden vtip: Dav lynčuje ženu, která se spletla. Kameny lítají ze všech stran. V tom se ozve rozhodný hlas: “Hoď jen ty, kdo jsi bez viny. Hoď ty, kdo ses nikdy nespletl…” A hle, lynčování přestane. Tu vyletí jediný kámen. “Ale mami…,” vykřikne přítomný Ježíš.