O Libyi vědí, že se tam střílí, ale neví, kdo do koho a proč. Radioaktivita není vidět stejně, jako prodemokratická opozice. Neznalost novinářů i politiků vidět je. To co nevidíme a čemu nerozumíme, nás děsí. Strach a nevědomost čtenáře je dnes ale také zpravodajskou hodnotou. Prodává noviny. A tak nás ani nerozesmějí termíny bulvárního tisku jako „radioaktivní mrak“ a spěcháme nakupovat deštníky a jódové tablety do lékárny. Co kdyby začal pršet radioaktivní déšť… Jsou i tací, kteří si berou na procházku do parku roušku přes ústa, jak to viděli v televizi na záběrech z Japonska… Co kdyby…

Jedinou rozumnou osobou na obrazovce i v novinách je nyní zcela jasně dlouholetá předsedkyně Státního ústavu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová. Z několika důvodů. Nepropadala z fyziky. Vystudovala ji. Ví, o čem mluví, protože má informace a ví, jak je interpretovat. Nepropadá panice z neznalosti a nehýří apokalyptickými slovy. Nemůže ji nikdo obvinit, že lobuje za ČEZ. Hovoří střízlivě, až didakticky, jako učitelka k malým žáčkům. Tak, aby to pochopili všichni. Škoda, že se nedá naklonovat. Její jasná řeč a odpovědi jsou osvěžující.

Kauzy, které se týkají médií samotných, jsou vždycky hodně zajímavé. Hlavně proto, že o nich média nerada píší. O to větší zájem vyvolávají ve sněmovně a v odborné veřejnosti.

Všichni mlčí o situaci v ČTK. Přepadení České televize komandem vojenské policie ale přehlédnout nešlo. Spektakulární akce, připravená s vědomím ministra obrany jako zastírací manévr na překrytí kauzy ProMoPro ovšem nevyšla. Kvůli obému svolali sociální demokraté mimořádnou schůzi Parlamentu, která sice nebyla vládní koalicí odsouhlasena, nicméně chvíle, kdy ministr Kalousek spolu se šéfem klubu TOP09, vyzvali ministra obrany Vondru k odchodu, byl asi moment, na který nikdo nezapomene.

Vojenská policie vrátila redaktorům televize jejich věci (včetně zabaveného tácku od buřtů) a nikde nenašla ony tajné dokumenty, kvůli kterým přišla.

Nikoho z aparátu státu, včetně ombudsmana – ochránce práv Pavla Varvařovského, (kdo to vůbec je a čí práva chrání?) neudivila zjevná snaha orgánu státu o porušení ústavou zaručených práv novinářů na ochranu zdroje informací. Nejvyšší státní zastupitelství mlčí také. Vojenská policie i poté, co začali všichni politici i ministr sám koktat, zoufale tvrdila, že zásah byl zákonný. Tvrdí to dodnes, i když už hlavy padly.

Kdo by to byl řekl, když tehdy hoši v zeleném zakopávali o televizní turnikety, kde afghánské metody ministra Vondry skončí. Ostatně to nemohli vědět ani novináři, kteří si zapojili internet během českého předsednictví (a proto to stálo tolik peněz). Ve chvíli, kdy píšu tento sloupek, Vondra ještě nerezignoval a ani to nehodlá udělat. Petr Nečas vzkázal ministru Kalouskovi, že nemá nikoho co vyzývat. Inu, není nad koaliční harmonii.

Volba generálního ředitele Českého rozhlasu je také nekonečný příběh. Poté, co před velmi, velmi dlouhou dobou pod falešnou záminkou odvolala Rada pod vedením Jiřího Floriana, Dany Jaklové, Antonína Zelenky a Ladislava Andrlíka-Jíši velmi odpudivým způsobem ředitele Václava Kasíka (údajně kvůli předražené rekonstrukci budovy rozhlasu, bohužel pro Radu se ukázalo vcelku nedávno, že to není pravda, to si ovšem radní pošpitali jen na předsednictvu), žil rozhlas dlouho v nejistotě. Dočasným ředitelem se stal Peter Duhan, který rozhlas vede dodnes. 31. března (už konečně) měla Rada zvolit nového ředitele. Načež Jíša šel na operaci srdce a Rada své jednání odsunula na květen. V květnu ředitele ale patrně také nezvolí. Jíša zemřel a tak je radních zase pět. K volbě je ovšem třeba šesti lidí, a to se musí ještě všichni shodnout…

Doufejme, že se sněmovně podaří výjimečně do téhle nešťastné Rady zvolit někoho kvalitního, kdo médiím rozumí a aspoň na chvíli přestane řešit, zda dostatečně ideově vrtí ocáskem. Většina chytrých lidí má, bohužel, vlastní názor. Proto nepotřebuje papouškovat cizí. Což by v současné rozhlasové Radě byla nepochybně novinka.

Sněmovna, kromě dohadů, zda padne či nepadne ministr obrany, také schválila výroční zprávy médií veřejné služby za rok 2009. Výroční zpráva o hospodaření Českého rozhlasu za rok 2009, tedy doby, kdy mělo údajně dojít ke Kasíkově špatnému hospodaření, byla schválena bez výhrad. Zprávu o činnosti rozhlasu ovšem Sněmovna schválila až na druhý pokus. Předseda kontrolního výboru z roku 2009, poslanec Koníček (KSČM) vytkl Radě hlasitě a do záznamu porušování zákona a jednacího řádu v několika případech. Nikdo neprotestoval, neboť všichni vědí, jak skandálně Rada při odvolávání Kasíka v roce 2009 postupovala. V prvém hlasování se zdrželi tři poslanci ODS, osm poslanců TOP09 včetně Daniela Korteho a tři poslanci VV, včetně Víta Bárty a Stanislava Humla. Pro schválení zprávy nebyl ani jeden poslanec opozice.

Napodruhé po zpochybnění hlasování koaliční poslankyní už to bylo jinak. K rozumu náhle přišli všichni poslanci ODS a ti, kteří byli u baru, doběhli do sálu. Ovšem mediální odborník TOP09, bývalý předseda Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Daniel Korte se zdržel i napodruhé. Stejně tak poslanec Chlad. Všichni ostatní z TOP 09 názor změnili během jedné minuty. Zdrželi se i dva poslanci VV, z nichž jeden ovšem při prvním hlasování byl pro. Bárta a Huml se vypnuli a tím snížili kvórum.

Názor změnili i v klubu KSČM, neboť poslanec Adam se při druhém hlasování také vypnul, aby pomohl ODS. Sociální demokraté si také pohráli s hlasovacími kartami tak, aby zpráva mohla nakonec projít. V druhém hlasování byli vypojeni poslanci Hašek a Tejc, kteří přitom byli přítomni. Rozdíl byl nakonec o deset hlasů. Ruka ruku umyla.

Zpráva nakonec prošla – chvíle, kdy na světelné tabuli viselo slůvko „zamítnuto“, jistě rozbušila některá srdéčka, ale nakonec chybějící doběhli na svá místa, byli náležitě poučeni a všechno dopadlo, jak se chtělo a jak mělo. Jen ta pravda a ten zákon se z těchto hlasovacích hrátek jaksi vytratily…

Kdo jiný už než Parlament sám by měl dbát na dodržování zákona?

Pro Prvnizpravy.cz
Irena Ryšánková