A navíc má úplně senzační internetovou divizi a rozvíjí multimédia. Hmmm. Názor to je jistě zajímavý, kdyby .... Kdyby to celé nenapsal mediální magnát Rupert Murdoch, vlastník společnosti News Corporation, která ovládá 9 satelitních televizních sítí, 40 televizních stanic, 100 televizních kabelových kanálů, 40 knižních vydavatelství, 175 novinových periodik a 1 filmové studio 20th Century Fox. Mezi jinými britské deníky The Sun, The Times a 40 % akcií v British Sky Broadcasting. Velký Mudrochův přítel Georg  Walker Bush už není prezidentem. A Mudroch je tak trošku nervózní. Internet rozbíjí monopol na informace o vítězství amerických vojáků v Afghánistánu i v Iráku.

Liberální média se vysmívají Mudrochově zoufalé snaze o udržení kontroly nad informačními sítěmi. Internet je evidentně podle Mudrocha zlo a BBC ještě větší. A což teprve BBC na internetu… Sodoma, Gomora. . Internet totiž úspěšně  konkuruje tištěným médiím a začíná se prosazovat i jako dravá konkurence médií elektronických – rozhlasu, televize i hudebních a filmových vydavatelství. Takže jej chce Rupert Mudroch v rámci svého impéria zpoplatnit. Čímž si ovšem nepomůže, neboť neplacených informací, kultury i zábavy  je na internetu stále dost. Daleko více, než těch placených. Je na čase si uvědomit, že doba mediálních oligopolů, kartelů a monopolů končí. Pochopily to už první evropské vlády, které prosazují právo občanů na vysokorychlostní připojení i v pustinách za polárním kruhem. Nicméně britští konzervativci konečně přiznali, že  uzavřeli kartelovou dohodu s Murdochem, kterému se rozvoj multimédií ve veřejné službě BBC nelíbí, protože je zadarmo a lidé ji chtějí. Nepřipomíná nám to něco?

Česká pobočka francouzského koncernu Lagardere se před časem vyděsila, že "nekonečný" internet a "skoro nekonečné" množství kanálů v digitálních sítích DVB-T a DAB připraví Evropu 2 a další privátní rádia o dominantní postavení. Michel Fleischmann zjistil, že podcasting je schopen úspěšně konkurovat FM vysílání. A že jeho firma nemá na financování takového rozsahu sítí, jaké je dostupné Českému rozhlasu.  Koneckonců, každý  podnikatel – i ten mediální - podniká ,,na svoje triko" a je odpovědný za výsledky svého podnikání. Buď sobě, nebo majitelům svých akcií.

Politický tlak  na Český rozhlas prostřednictvím radních svázaných se soukromými lobbisty a mediálními podnikateli má s tím britským příběhem společného jmenovatele. Privátní média si ovšem v romanticko loupeživých dobách českého podnikání počátku devadesátých let ukousla  příliš velké sousto. Zvláště v době krize klesá brutálně zisk i daleko větším hráčům. Inzerenti obrací každé euro i korunu třikrát, než ji vydají a reklamu. Krizí otřesena je Lauderova CME, v Česku vlastnící televizi Nova.

Velké sousto si  ukousl i nový generální ředitel Českého rozhlasu Richard Medek, který se po měsíci ve funkci, na kterou nestačí, zhroutil a je v nemocnici. Jedni říkají, že se zhroutil psychicky, druzí, že je to srdeční slabost. Pokud by to byl kdokoliv jiný, bylo by mi ho líto. Ale v paměti nás všech je ještě stále obraz divoké štvanice na bývalého ředitele Václava Kasíka, které se Medek radostně účastnil.  Ale v paměti nás všech jsou ještě stále  jeho výlevy o tom, kdo je či není budoucnost tohoto národa, útočící na rádio Wave.  Když se mu konečně podařilo stát se generálním ředitelem a přísahat věrnost Radě (možná i vlajce), běžel si hned po  zvolení převzít se svými gardisty kancelář, takže Kasíka nenechal ani dopít kávu.  Nejsmutnější ovšem je, že on i jeho nejvěrnější, kteří Kasíka z kanceláře vyprovázeli, do funkcí v Českém rozhlase dosadil právě on, neboť o svá místa přišli při pádu rádia Alfa, které Kasík vlastnil. Ve světe těchto vzpomínek mi Medka prostě líto být nemůže.
Medek zkrátka chce víc, než může.  Jeho touha být generálním ředitelem mu zastřela střízlivý odhad toho, jak složitá a vyčerpávající je to práce. A jak je odpovědná. No, smůla. Člověk si má holt pořádně rozmyslet, na co má.  Vedoucí rozhlasového PR oddělení René Zavoral už  vydal tiskovou zprávu. Mluvčí Eva Tichá stále mlčí. Stále je nezvěstná...

Třeba po této zkušenosti Medek přehodnotí svoje schopnosti a pokorně přijme, že jsou  zkrátka věci, na které nemá. Pak se snad chopí velkoryse nabízené ruky a obklopí se lidmi schopnějšími než je on sám. Hlupáků a darebáků se už může zbavit. Dřív, než se oni zbaví jeho. A musí dělat vše pro to, aby ho ti  schopní neopustili a nezradili, jako on zradil Kasíka.  Ale zaslouží si vůbec něčí loajalitu?

Ostatně ani Medkovo zhroucení nesvědčí příliš  o schopnostech rozhlasové Rady, která je za výběr generálního ředitele odpovědná. Součástí výběrového řízení, kterého se před lety zúčastnil Kasík, bylo vyšetření kandidátů klinickým psychologem. Několik dalších  let ukázalo, že generální ředitel rozhlasu byl nejen psychicky v pořádku, ale také stressu a šikaně náležitě odolný.

Radního Zelenku zatím zajímá hlavně to, jestli už na bývalého generálního ředitele Kasíka může podat trestní oznámení. Za co, to ještě neví. Ale nohy se mu nedočkavostí chvějí stejně, jako když se chtěla Rada Kasíka zbavit. Boží mlýny ale někdy melou tak rychle, že se nestačíme ani nadechnout. To platí pro všechny. I pro Antonína Zelenku.

Do novinářských mailových schránek přistála tisková zpráva SPO – nikoliv rakouské SPÖ, ale té zemanovské Strany přátel občanů.  Alespoň se tak tvářila. Ovšem poněkud pologramotné formulace dávaly tušit, že  sovy nejsou, čím se zdají být. Po rozbalení hlavičky bylo jasno. Zpráva totiž odkazovala na webové stránky, nazvané Strana práv občanů, které si nechal zaregistrovat jakýsi Marek Novák v polovině října letošního roku.  Kdo za tou webovkou je, se mezi novináři mluví nahlas. Možná by bylo jen dobré, se zamyslet, zda všichni marketingoví poradci opravdu pracují ve prospěch svého šéfa. Nápady některých poradců jsou totiž tak kontraproduktivní, až budí podezření, že je platí konkurence. To platí také pro všechny. I pro ČSSD.

Pro Prvnizpravy.cz
Irena Ryšánková