Z Ekonoma se stal podivně rozplizlý týdeník o všem a o ničem, kde novou  informaci není snadné nalézt (snad kromě kurzu čínštiny). Hospodářské noviny začaly vypadat jako Blesk o ekonomice a politice. Snad nenašly i stejně inteligentní čtenáře. Po odchodu Ondřeje Austa z Lidových novin se jejich rubrika Média proměnila na rubriku Reklama a  místo zasvěcených Austových komentářů je to stránka, naplněná písmenky, převzatými zčásti z ČTK a zčásti jsou to plytké texty o ničem. Kam se podělo kvalitní psaní o médiích?

Média jsou patrně něco, jako je téma rovných šancí žen a ochrany dětí. Chce to dělat každý, protože má pocit, že tomu přece každý rozumí a pak náhle zjistí, že to je vlastně složité téma. Kolik jen mi prošlo před očima političek, které zatoužily si tohle téma vyfouknout pro sebe, aby nakonec zjistily, že vůbec netuší, která bije, ale měly dojem, že tomu rozumí, když jsou ty  ženy. Nakonec slaďovaly profesní a rodinný život do chvíle, než situace nazrála k mediálně propíranému rozvodu.

Jan Bohdal, člen Rady ČTK nám pomalu vyjevuje, jak vlastně takové jednání dohoto dozorčího orgánu vypadá. Fascinující. Výroční zprávu rada vlastně neschvaluje a pošle ji rovnou do sněmovny (kdo ji tedy vlastně píše?). Vlastně ani moc nekontroluje.  Ovšem běda, když někdo upozorní na to, že někteří radní tak nějak nedělají, co mají. Ooo, to se rozzlobí. Když z STV přišel dopis o tom, že Radim Hreha opravdu není nepřítel národa, jak náhle zjistili radní a "jejich" generální ředitel Stibral, poslal jeden z radních - Ondřej Šefčík, do STV pozoruhodný mail. „Vážený pane, vyzývám Vás i další Vaše kolegy, aby přestali strkat nos do výlučných kompetencí Rady ČTK. Do volby pana Hrehy je něco občanům pouze České republiky a jako členové Rady ČTK si informace o kandidátech zjišťujeme sami. Výrazně překračujete meze vkusu a slušnosti. Šefčík."

To je věru mail, hodný vysokoškolského učitele. Ti akademici se holt někdy nezdají.

Rozhlas asi osiří,  jak lze dedukovat z novely jednacího řádu Rady Českého rozhlasu, která řeší, co se bude dít, když je a i nadále bude generální ředitel neschopen vykonávat funkci. To ovšem měla Rada řešit už ve chvíli, kdy ho volila.  Protože už tehdy byl neschopen vykonávat jakoukoliv funkci. Nu, uvidíme.

V únoru končí mandát dvěma členům Rady Českého rozhlasu. Ne, že bych byla tak investigativní, abych kontrolovala v kalendáři funkční období všech radních, ale předseda rozhlasové rady Florian měl za to, že je dobré to poslancům připomenout naléhavým dopisem.  Trochu to připomíná film ,,Marečku, podejte mi pero": ,,Pane profesore, za pět minut zvoní…"   Švestičky nedodal, asi nemá zahrádku. Škoda. Ve sněmovně se  nicméně pobavili. Tradiční česká komedie. Dostali totiž vlastně písemný příkaz, kdy má Sněmovna radní začít volit. Po práce stále neschopném generálním řediteli instituce přichází ne příliš racionálně pochopitelné konání předsedy Rady.

James Wolcott, který píše o médiích do Vanity Fair (a píše opravdu velké odborné články, Vanity Fair si své odborné autory drží) si všímá  nárůstu reality-show v kabelových sítích.  Reality-show je oproti jakémukoliv seriálu nepoměrně levnější - což není v době krize zanedbatelné. Snižují ale úroveň diváků a tím vlastně zpětnou vazbou i hodnotu televize.  Dělá "hvězdy" z proletářů – s řádově menšími platovými požadavky.  Kromě toho účastníci reality show nejsou v hereckých odborech a tudíž nepodléhají předpisům o pracovní době či bezpečnosti práce, ani je nezajímá minimální mzda.

,,Faktem zůstává, že většina z účastníků nebere za to, co odvádí v reality show, vůbec žádné peníze," píše reportér Edward Wyatt z New York Times. Naivně romantické sny o slávě jsou takto bezohledně průmyslově vytěžovány. Americké reality show  začínají kritizovat, navzdory nárůstu vysílacího času, už i sami účastníci těchto soutěží.  Prohlašují, že kombinace nedostatku spánku, hodně alkoholu, málo jídla a zjitřených emocí je mix, který pak  dělá z lidí blázny.

Otázkou nicméně zůstává, kdo rozumný by do kontejnerové reality show či Rady  Českého rozhlasu šel, že… V blázinci se dá skončit i ze zcela jiných důvodů. Někdy stačí jen něco podepsat.