Médii nedávno proběhly dvě na sobě nezávislé zprávy. První o tom, že astrofyzik Jiří Grygar odmítl cenu vládní rady pro výzkum a vývoj, která ho chtěla vyznamenat za mimořádné vědecké výsledky a popularizaci vědy. V rámci ceny měl Grygar získat také půl milionu korun. Odmítl to, komplet. Dlouholetý pracovník Akademie věd totiž nesouhlasí se změnami financování vědy, které rada prosadila. Ve svém prohlášení uvedl, že tyto změny mohou  „ohrozit samotnou existenci Akademie věd“. Podle nových pravidel by se měl postupně snižovat rozpočet akademie a věda by měla být financována podle údajné uplatnitelnosti v praxi a tržních principů. Klobouk dolů, to se jen tak nevidí.

Krátce po velkorysém, čestném a vzácném gestu člověka, který odmítl cenu i vysokou finanční odměnu, jako pěst na oko působí zpráva, kdy ministr obrany Martin Barták udělil vojenský řád Záslužný kříž třetí třídy několika politikům: například předsedovi sněmovního branného výboru Janu Vilímovi (ODS), předsedovi sněmovního zahraničního výboru Janu Hamáčkovi (ČSSD), šéfovi úřadu vlády Janu Novákovi, hradnímu protokoláři Jindřichu Forejtovi, řediteli BIS Jiřímu Langovi, hradnímu kancléři Jiřímu Weigelovi či náměstku ministra zahraničí Tomáši Pojarovi. Iveta Jordánová z protikorupční organizace Růžový panter, která na kauzu upozornila, uvedla, že veřejnost by měla vědět, za jaký výjimečný čin politici vojenský řád vlastně dostali. Jinak kříž ztrácí podle ní hodnotu a vypadá jen jako bezcenná bižuterie. Má pravdu.

Politici a vysocí státní úředníci přesto neodmítli a nikdo nic nevysvětlil. Vidím dokonce uvedl, že přesně nepátral po tom, za co kříž dostal, prý je pyšný, že ho má, protože se o armádu zajímá už přes dvacet let. Ale proboha, mimo bojiště přece riziko nečíhá a metály nenáleží… Vedle politiků Barták vyznamenal také skutečné hrdiny včetně válečných veteránů. Třeba Miroslava Štanderu, posledního žijícího pilota bitvy o Anglii. Tedy lidi, kterým kříž za hrdinství v boji a nasazení života skutečně právem náleží a jejichž příběhy nelze s těmi politiků a úředníků srovnávat ani vzdáleně.

Stejně tak by cena za vědu právem náležela Grygarovi. Co vyplývá z toho, že Grygar odmítl a politici s úředníky si ceny hrdě převzali a bez uzardění se tak postavili vedle lidí, kteří skutečně nasazovali život? Vypovídá to o tom, kdo je skutečná osobnost, kdo si stojí za svým, kdo má pokoru a komu naopak chybí soudnost. A také o tom, že je dosti podivné, když si ministr takto hýčká lidi činné v politice a státní správě… A do třetice o tom, kdo je a kdo není generálem statečně prolévajícím cizí krev.