Za příslib, že se pokusí ovlivnit normu o loteriích ve prospěch hazardu. Kupříkladu jméno kontroverzního Ladislava Šustra, který jednal pod hlavičkou TOP 09, mě nepřekvapilo. Dlouho je známo, že kope za Sazku a i pro hazardní hry již ve sněmovně nějaké ty služby vykonal. Vzdal se všech funkcí i poslaneckého mandátu - a je to tak správné. Nepřekvapilo mě ani jednání některých dalších, kteří jednali a odmítli jen ze strachu nebo na povel stranického šéfa. Je smutnou realitou, že česká politika není protkána jen čistotou. Nepřekvapilo, ale přesto mě potěšilo jednání zástupce SZ - hlavního manažera Tomáše Průši, který jako jediný důsledně, s noblesou a rychle figuranta s jeho požadavky odmítl. Kladných příkladů není nikdy dost. A tak by to navíc mělo být v politice samozřejmostí. Bohužel není, kéž by kauza politiku kultivovala.  

Hlavně mi ale vrtalo hlavou a šokovalo, že v kauze figuruje také jméno místopředsedy KSČM Jiřího Dolejše, který rozhodně nepůsobí jako typ spolupracující s lobbyisty na jejich kšeftech. Podle Mf Dnes měl Dolejš slíbit změnu zákona o loteriích za inzerci pro Haló noviny, kde je KSČM největším akcionářem. Dolejš, který se nakonec - po nátlaku - vzdal funkce místopředsedy strany, ale poslanecký mandát si ponechal, šel po zveřejnění kauzy s Mf Dnes do konfrontace. Tvrdí, že to nebylo „něco za něco“. Oddělil jednání o inzerci v Haló novinách (která podle něj byla již dojednaná s tehdejším místopředsedou KSČM Čeňkem Milotou, který posléze taktéž na svou funkci rezignoval) a příslib konzultace s člověkem „z oboru“ nad zákonem, až bude na stole. Uvedl, že figurant se údajně prezentoval jako příznivec KSČM. Za pochybení Dolejš označil jen to, že si fiktivního majitele heren a jeho podnikání neprověřil. Poslanec následně podal žalobu na ochranu osobnosti. Soud by tedy měl rozhodnout o tom, zda obě jednání proběhla na sobě nezávisle, nebo ne. Ze zveřejněné nahrávky, pořízené skrytou kamerou, toto zřejmé není a proti sobě teď stojí dvě interpretace schůzky: redaktorova a poslancova. Jen soud může kvalifikovaně rozhodnout.

Jasná je jedna věc: ať je tomu jakkoli, politici by s majiteli sítí hazardních heren, kteří jim nabízejí skryté dary pro jejich partaje a chtějí jakkoli ovlivňovat legislativu, jednat neměli vůbec. Tak jako by neměli jednat ani s jinými, kteří jim nabízejí totéž. Hazardní hry jsou hrozbou zvláště v době ekonomické krize, kdy se lidé ze zoufalství k automatům, na nichž vzniká i diagnostikovaná závislost, upínají. Nabízení inzerátů by navíc mělo náležet inzertnímu oddělení, nikoli místopředsedům KSČM, byť je tato strana hlavním akcionářem společnosti Futura, která list vydává. Sponzoring stran nemá být nikterak skrytý. Až si toto uvědomí nejen KSČM, ale všechny politické strany, bude teprve vyhráno.

Přes toto vše si však myslím, že pokud se prokáže, že Dolejš nesliboval „něco za něco“, nemělo by na něj být pohlíženo jako na nenapravitelného korupčníka. Navíc, už teď je jasné, že si neřekl o peníze do vlastní kapsy, nejednal tedy ve prospěch svého obohacení. Na Dolejše je spravedlivější hledět jako na politika, který bohužel přijal standardy, kterými je naše politická scéna prošpikována, proti nimž je nutné se neustále ozývat a opakovat, že v pořádku nejsou. Mnozí si totiž myslí, že v normě jsou, když jsou z důsledně právního hlediska nenapadnutelné. Co ale etika?

Myslím, že zveřejnění kauzy je pro Dolejše takovou lekcí, že už se podobného jednání nedopustí. I proto bych jej nesoudila tak přísně jako mnozí jeho poslanečtí spolustraníci. Nelze jej navíc hodnotit jen prizmatem jediné kauzy. V minulosti přece nikdy ve prospěch hazardu žádné kroky nečinil a i při nedávném hlasování, kdy předseda KDU-ČSL Cyril Svoboda navrhoval rázné zdanění hazardu, se vyslovil v neprospěch hazardních her, tedy ve prospěch Svobodova návrhu. Děsí mě proto téměř jednohlasné stoprocentní odsouzení Dolejše ze strany mnohých jeho stranických kolegů-poslanců a vedení KSČM. Těch, kteří s ním léta spolupracují a kteří jej měli možnost poznat více, než skrz test. Oni sami by si měli jasně říci, že vysoce postavení straníci by neměli shánět inzerci do Haló novin - bývalý místopředseda KSČM Milota, který v kauze též figuroval, o sobě samém zveřejnil, že má v popisu práce coby zástupce akciové společnosti Futura inzerci do novin shánět. Taková náplň je u stranického funkcionáře značně problematická a KSČM by to měla přehodnotit.

Pustit se ale rovnou explicitně do Dolejše a nutit ho složit poslanecký mandát je pokrytectví. Navíc je smutné, že ho k odchodu někteří spolustraníci vyzývali ještě dřív, než si s ním o všem promluvili. Hořký nádech to zanechává i z toho důvodu, že proti Dolejšovi někteří v KSČM dlouhodobě vystupují proto, že zastává reformní názory a chce třeba formulovat novou jasnou omluvu strany za předlistopadovou minulost. Jakoby tedy nyní někteří využili příležitosti se ho zbavit… Ale o tom to opravdu není, to je jen vyřizování vnitrostranických účtů, nikoli řešení podstaty problému.

Bude dlouho trvat, než se politické strany začnou chovat čistě jako lilie. V testu Mf Dnes se tak projevila pouze Strana zelených. Bylo by opravdu přínosné, aby si z toho představitelé ostatních stran vzali příklad a neobviňovali se navzájem. Opakuji, Dolejš se před kauzou nikterak neprovinil a i při testu se projevil nikoli jako podvodník, ale jako politik dočasně sešrotovaný letitou mašinérií, kde platí sice právně nenapadnutelné, ale v zásadě neetické normy… Pro začátek by proto stačila diskuse napříč stranami o jasných pravidlech transparentního sponzoringu politických stran. Pak ať teprve nastoupí pranýřování jednotlivců. Poslanci už měli možnost diskutovat přímo na parlamentní půdě, ale nevyužili toho. Strana zelených navrhovala, aby vznikla pracovní komise, která by se financováním politických stran a protikorupčními opatřeními zabývala. Její ustavení nebylo poslanci schváleno, pro se vyslovilo jen čtyřicet zákonodárců. Škoda.