Přišel opět ten čas krásných usmívajících se  rodin, touhy politiků setkat se s voliči a konat pro ně dobro. Dobro... Slyšíte to, voliči? DOBRO ! Bohužel, nápadnost takto nárazové lásky k lidu je více, než patrná, zejména pokud se k  nám donese informace, že před prázdninami mediální poradci Jiřího Paroubka odmítli  rozhovor do novin, zatímco nyní po něm touží. Volby se holt blíží. Mediální poradci, to je to  klíčové předvolební sousloví. Vždycky se vylíhnou před volbami, ale jinak, jako by nebyli. Možná vydávají nepřetržitě komunikační doporučení, kdo ví...Ale guru politické mediální magie tu zatím není. A je to vidět.Vždyť už i velký Vladimir Vladimirovič Putin pochopil, že je dobré ukázat občas národu svou  mužnou sílu při rybolovu, jízdě na koni a nestydí se ukázat sovu zádumčivou tvář v koruně stromů... Dumka o atamaně... A ataman ví, co jeho kozáci chtějí. Ataman ví i to, čeho se  nedostává kozáckým manželkám.Nepochybuji o tom, že tráví volný čas i jinde, než na širé Rusi s místními domorodci, či  jízdou na koni. Ale ví o tom někdo? Agentura AP ho vyfotografovala´na "tiskové dovolené"  a snímky obletěly celý svět. Mačo. Moloděc.Místo nějakého českého "molodca" nacházím ve své mailové schránce žádost novinářům o  dodržování "štábní kultury", pod kterou byl podepsán šéf marketingu ČSSD. A dvěstěpadesátou šestou odpověď Jiřího Paroubka na dvěstěpadesátý šestý výrok kteréhokoliv  z politiků ODS. Cožpak nemá ČSSD jiné politiky, než předsedu? Cožpak ti politici nemají  vlastní agendu, vlastní odbornost, vlastní mozek? Jedinými, kteří se té mlčenlivé, přikrčené mase a Paroubkem vymyká, jsou stále drzý hejtman Rath, frivolní poslanec Jandák, či ekonom Jiří Havel. A zdá se, že se Dimunovi vzbouřila jeho poslední oběť, Alena Borůvková. V ODS se neodvážil  vzbouřit nikdo. Modré stádečko se asi  vlků bojí.Ale opravdová kontinuální  práce udržovatelů vztahů s veřejností (tak se přece česky  jmenuje to ošklivé sousloví public relations) na české politické scéně nevidět.  Příčiny  budou patrně dvě.

Ta první, kterou jsem už zmínila - od politiků není zájem. Politik přeci vždy nejlépe ví,  co jemu osobně prospívá. Je to právě On, kdo drží prst na tepu dějin..., i o dovolené v  Toskánsku. Nebo ne?  Ta druhá - i kdyby zájem byl  - mediální mágové nejsou. Je frustrovaná zpravodajská šmíra ex-BIS a BIS čmuchalů. Nikdo z  nadřízených se jejich radami neřídí a tak zásobují svou prací média. A pak jsou v politice  už jen mediální podržtašky. Ano, pane ministře. Poslouchal by je někdy někdo rozumný? Nebo je politici poslouchají z čiré nouze a zoufalství? A pak to vypadá jak to vypadá -  právě proto, že to nejsou guruové, ale spíš legrační figurky?Ovlivňuje Petr Dimun něco? Nebo je to pouze a jen člověk, který když vkročí na tiskové  středisko sociálnědemokratického sjezdu, novináři se po sobě rozhlížejí, na koho ten  "Černý Petr" padne? Čím může novináře Dimun zaujmout? Příslibem prázdninového  dvojrozhovoru Paroubek&Paroubková?

Čím láká novináře Marek Dalík? Výletem na jachtě po Středozemním moři? Příslibem dobře  placené funkce mluvčího některého z polostátních podniků?Jsou to lidé bez vizí, bez nadšení, bez kreativity.Já v Česku  žádnou hvězdu politického marketingu nevidím. Nikoho, kdo by byl schopen dát  vizím politika  "projektovou" tvář a udržovat v chodu stále se zvětšující optimismus  okolí. Yes, we can ! Ano, my to dokážeme... Někoho,jako byli například  Michael Deaver a  David Gergen - hlavní architekti přístupu k médiím Ronalda Reagana.  Ti dva věděli, co  umí televize. Věděli také, že o vztahy s médii je třeba nepřetržitě pečovat. Protože tak je mít možné média alespoň minimálně nakloněna, když už ne "pod kontrolou". Věděli, že  Reagan občas nečekaně sdělí něco, co neměl vůbec, ale vůbec v úmyslu. A tak ho drželi do  přímého kontaktu s novináři dál. Místo toho mu vytvářeli obrazově vděčné příležitosti,  při nichž nebyly povoleny otázky. A Reagan je poslouchal. Deaver  byl choreografem mnoha  ikonických snímků Ronalda Reagana - například toho, kde prezident USA stojí na Velké čínské zdi nebo na útesu nad La Manche. Velký státník.Poté, co Deaver odešel z politiky, stal se mocným lobbyistou. K tomu mu pověst "toho,  který udělal Reagana" napomohla.Při pohledu na pokusy o politické píár v Česku mám někdy pocit, že je dělají lidé, pro  něž to není ani tolik výzva, jako spíš útěk ze špatně placených rádií či novin, nebo poslední štace.Mimochodem - mám dojem, že jediný, kdo se v této krajině  přiblížil standardu toho, jež dělá obraz strany a stará se o ni, byl Ondřej Jakob. Bohužel byl jediný.

Irena Ryšánková