Ještě jsme se pořádně nevzpamatovali z předvolebního masírování z podzimních krajských a senátních voleb a už se na nás znovu začínají hrnout stranické sliby, kterými budou politici lákat voliče k urnám. A bude to nepochybně zase síla. Sociální demokraté si už ověřili na poplatcích u lékaře a v lékárnách, na co mnozí lidé slyší, a tak je jisté, že budou v podobné rétorice pokračovat i v budoucnu. Ostatně to už dokázali na svých návrzích protikrizových opatření. Po třicetikorunovém poplatku teď chtějí rozdávat třicetitisícové šrotovné, i když většina ekonomů i odborníků, pokud nepocházejí z prostředí automobilového průmyslu, takový krok považuje za neúčinný a nakonec i nespravedlivý vůči dalším odvětvím průmyslu. Ale nakonec třeba ještě dojde v dalších kolech na obuvné, ošatné nebo nábytkovné. Každý rok jsou přece nějaké volby, letos dokonce dvoje, tak se můžeme ještě dočkat čehokoli.

Ale když poplatkový volební úspěch sociálním demokratům vyšel, není divu, že inspiroval i další strany.Tonoucí lidovci, jimž klesají volební preference, se chytají každého stébla. Nejprve se vedení KDU-ČSL štítivě odtáhlo od připravované úřednické vlády, což není zase tak těžké, když to nemůže vynést křeslo pro nikoho z nich, a předseda strany Jiří Čunek halasně oznámil že se stahují dobrovolně do opozice. A to je v novodobé historii vůbec poprvé. Zatím byla KDU-ČSL zastoupena v téměř každé polistopadové vládě, ať už byla středopravá nebo středolevá, jedinou výjimkou bylo období tak zvané opoziční smlouvy, kdy si moc rozdělila ČSSD a ODS pod taktovkou Miloše Zemana a Václava Klause a lidovci se nedobrovolně ocitli na slepé koleji.

Čunek dnes doufá, že když se distancuje od úřednické vlády, která stejně stojí hlavně na dohodě dvou největších parlamentních stran – ODS a ČSSD , zlepší image své partaje. Ale sám si zřejmě uvědomuje, že takové vyčkávání by bylo málo, a proto přišel s předvolební vějičkou – snížit ceny elektřiny, klidně až o třicet procent.

Ale i předvolebních vějiček už začíná být nedostatek, jak se ukázalo z reakcí sociálních demokratů. Návrh lidovců zkritizovali, ale ne proto, že stát cenu elektřiny na volném trhu nemůže příliš ovlivňovat, protože je závislá na evropských cenách. Zákony ani jiná pravidla některé politické strany v boji o moc přece nezastaví. Jak říká středočeský hejtman a poslanec David Rath, jaképak porušování zákonů, vždyť byly přijaty „jen“ stojedničkovou“ většinou. Podle takového originálního zdůvodnění se nemusíme řídit vlastně téměř žádným legislativním nařízením, které prošlo sněmovnou v posledních letech. Nejen Topolánkova vláda, ale i předchozí středolevé Špidlovy a Grossovy kabinety řadu zákonných norem protlačili prostou stojedničkovou většinou.

Sociálním demokratům vadí na nápadu snížení ceny elektřiny něco úplně jiného. Obviňují lidovce, že vykradli jejich vlastní myšlenku, snížení cen elektřiny prý slibují už dávno oni. Tento příklad ukazuje, že i předvolebních vějiček se zřejmě v době hospodářské krize nedostává. Slibovat budou nakonec všichni všechno. Podle čeho se chudáci voliči pak budou rozhodovat, komu hodí do urny hlas? Jak mají vědět, kdo s jakou hloupostí vlastně přišel první?

Lidovci by možná nemuseli vymýšlet ani přebírat kdejaké nesmysly. Mohou  zlepšit svou image daleko jednodušším způsobem, když se konečně na svém blížícím se sjezdu zbaví největší přítěže – Jiřího Čunka. Poškodil nejen svoji stranu, což je ovšem její chyba, když ho do svého čela zvolila a pak nevyužila několik příležitostí, jak hodit problematického šéfa přes palubu, ale zavařil to i koaličním partnerům a společné vládě. I samotnému premiérovi Mirku Topolánkovi, který se odvážil až vloni na podzim vyhodit z kabinetu předsedu koaliční strany, za nímž většina jeho straníků stála.

Ale pokud už lidovci nedokáží sami nic vymyslet a musí krást nápady, které by jejich stranu ve sněmovně pomohly zachovat, ať je to příště alespoň něco trochu chytřejšího. Jinak by jim to nemuselo vyjít. Voliči, kteří se dají nachytat na pár desetikorun, jsou už dávno rozebraní.