Předseda lidovců Jiří Čunek už není pár týdnů členem vládního kabinetu, ale zápach z jeho nedlouhého působení na nejvyšších příčkách politiky stále zamořuje společnost.
14. března 2009 - 07:00
Předseda lidovců Jiří Čunek už není pár týdnů členem vládního kabinetu, ale zápach z jeho nedlouhého působení na nejvyšších příčkách politiky stále zamořuje společnost. Případ údajné korupce a hlavně podivný způsob, jakým byl smeten do kanálu, se různými oklikami stále dostává zpátky na světlo boží. A smrdí čím dál víc.
Je to téměř dva roky, co nejvyšší státní zástupkyně Renáta Vesecká odebrala případ údajné korupce státnímu zástupci Radimu Obstovi, který už chtěl podat žalobu na Čunka k soudu, a přidělila jej jinému žalobci – Arifu Salichovi do Jihlavy. Ten velice rychle stíhání dvakrát zastavil. Místo Čunka dostali přes prsty někteří státní zástupci, kteří nestandardní postup a rychlé rozhodnutí Salichova kritizovali.
Zvláštní odebrání případu a předání jinam vyvolávalo různé dohady, které ještě zesílily, když vyšlo najevo, co se dělo v zákulisí: nátlak na Obstovu nadřízenou Zlatuši Andělovou, aby s vyšetřováním Čunkova případu státní zastupitelství nespěchalo. To jí důrazně doporučoval místopředseda Nejvyššího soudu Pavel Kučera, který se v té době scházel nejen s Veseckou, ale i s bývalým ministrem spravedlnosti Pavlem Němcem. Ten sám má máslo na hlavě kvůli katarskému princi Sánímu, stíhanému v Česku za zneužívání dívek. Němec ho nařídil vydat do Kataru, kde bylo podle očekávání stíhání zastaveno.
Předchůdkyně Vesecké – bývalá nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová, která byla za kritiku Němce odvolána vládou Jiřího Paroubka- - označila nezvyklé schůzky a náhlá rozhodnutí za mafiánské praktiky a účastníky, kteří se podíleli na smetení Čunkovy kauzy ze stolu, nazvala justiční mafií, která se snaží justici plně ovládnout, aby sloužila v zájmu vládnoucí garnitury. Vyslovila tak nahlas, co si většina lidí myslela. Vedle Vesecké jmenovala Benešová jejího náměstka Karla Černovského, náměstka vrchního státního žalobce Libora Grygárka, šéfa jihomoravských státních zástupců Petra Coufala, žalobce Arifa Salichova a místopředsedu Nejvyššího soudu Pavla Kučeru. Ti na ní pak podali žalobu ke středočeskému krajskému soudu a žádali omluvu. Připojil se k nim i exministr Pavel Němec. Soudce Vojtěch Cepl ve veřejném procesu, který přenášely k nevoli vysokých justičních představitelů televizní kamery a kde se v záři reflektorů znemožňovali ještě víc, nakonec rozhodl ve prospěch Benešové. I on dospěl logicky k závěru, že schůzky představitelů justice nepovažuje za náhodné.
Kdo si v té chvíli myslel, že někdy přece jen může i český soud rozhodovat podle hesla padni, komu padni, byl brzy vyveden z omylu. Odvolací senát Vrchního soudu v Praze pod předsednictvím Naděždy Žákové případ vrátil k novému projednávání, protože se mu nelíbil způsob, jakým bylo soudní řízení vedeno. A aby náhodu neohrožený Cepl netrval na svém původním rozhodnutí, rovnou ho z případu odvolal. Znovu a „lépe“ bude soudit někdo jiný. Jde opět o zcela nestandardní postup, který podle soudců nemá v justici obdoby. Teď se můžeme jen ptát: přijde nějaký nový Salichov a obdobný kotrmelec jako v kauze Čunek?
Podobně netradičně se nakládá i s kárnou žalobou na místopředsedu Nejvyššího soudu Pavla Kučeru. Jeho chováním v Čunkově kauze se měl zabývat soud v Olomouci. Ale ten je podle Kučery zaujatý, a tak jeho případ bude řešit Vrchní soud v Praze, jak si sám přál. I většina soudců přiznává, že to není normální postup. Není divu, že takové účelové přemety vyvolávají podezření, co se to děje v české justici. Ombudsman a bývalý ministr spravedlnosti Otakar Motejl z toho je „zděšený“. Jak má veřejnost věřit v právní stát a spravedlnost, která měří všem stejným metrem? Nesoudí česká justice spíš podle hesla: Co je dovoleno bohovi, není dovoleno volovi?
Libuše Frantová