Když ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek (TOP 09) předložil odborům novelu Zákoníku práce označily ji odboráři za nepřijatelnou. Nyní předseda pravicové vlády Petr Nečas (ODS) vypeskoval ministra práce za to, že je málo ambiciózní (jde prý o „vykastrovanou novelu“) a de facto mu nařídil pěkně pojochovsku přitvrdit.

Není důležité, že se Nečasovy slovní korekce toho či onoho ministerského nápadu – ovšem vyjma ministrů za ODS – vyvolávají údiv ostatních stran. Rozhodující je, že premiér pravicové vlády se natolik cítí pevný v kramflecích, že vyhlásil otevřenou válku pracujícím a odborům: „Když už má být střet kolem Zákoníku práce, který se zjevně chystají odehrát i odbory, tak ať to s prominutím stojí stojí za to. Ať jsou tam hlubší změny...“

Vláda zatím, pod záminkou úspor, začala atak na peněženky středních a chudších vrstev hned v několika oblastech. Státním zaměstnanců sníží platy o deset procent, zavádí další a další poplatky (povodné), zdraží zdravotnictví, zavede školné na státních vysokých školách, hodlá zdražit drtivé většině populace život zvýšením DPH na potraviny, léky služby. Nyní přichází i přímý úder na zaměstnanecká práva.

Zákoník práce se má stát spíše ochrannou legislativou pro zaměstnavatele – obrat ne nepodobný právnické černé můře z dob minulých, tedy že obhajoba je součástí obžaloby. Vše se má podřídit snadnému vyhazovu zaměstnance. I výpovědní lhůta s odchodným má směřovatve prospěch podnikatelů, například o měsíc zkrácení výpovědní lhůty a o tento měsíc prodloužení odchodného – zvýší se tak placení zdravotního a sociálního pojistného zaměstnancem o měsíc déle, zaměstnavatel o měsíc méně. Nápad donekonečna řetězit termínované smlouvy nelze hodnotit jinak, než prvek otrokářského řádu (pro tyto zaměstnance platí, že se mohou kdykoliv ocitnout na dlažbě bez odchodného, nemluvě o tom, že pak mají problémy vzít si třeba dlouhodobý úvěr jako hypotéku). A množství kumulovaných pracovních hodin vyvolává chmurnou představu pracovních galejí.

Nečas obrací evropskou kulturu „responsibility“ podniků a podnikatelů směrem k maximální flexibilitě. Ani se neunavuje mluvit o evropské, byť poněkud pokrytecké, snaze spojit ochranu zaměstnanců s flexibilitou pracovního trhu, čili „flexikurity“. Lidé práce se v Česku – pokud se novelu Zákoníku práce podaří pravici prosadit – svými právy ocitnou někde na chvostu zemí Evropské unie a přiblížíé je nějaké africké Burundi. A budou ždímat čepice se sklopeným zrakem. Na druhé straně si pravicový kabinet slibuje vyšší zaměstnanost založenou na falešných statistikách, kdy se i čtvrtinový úvazek bere jako plnohodnotná práce (jako ve Spojených státech).

Odbory samozřejmě budou protestovat, budou se bouřit a nakonec patrně dojde i na stávky. Je třeba si ale uvědomit, že odbory jsou zastoupeny jen ve zhruba třetině podniků. V mnohých jsou na hranici ilegality a běžné je, když zaměstnavatel vyhrožuje, že kdo založí odbory má padáka. Nyní se bude tedy lámat chleba, a to doslova. Maloměšťácké výpady vůči odborům (zejména pravičácké výlevy coby reminiscence role odborů za totáče) by měli zaměstnanci odkopnout jako nepotřebnou ideologickou veteš. Lidé práce by se měli za odbory postavit, budou tak lépe, organizovaněji hájit svá práva. Chce – li mít Nečas střet. Tak ať ho má. Důsledky však budou nepříjemné pro všechny.

Zastavení práce je nejúčinnější ochranou zaměstnaneckých práv, když selžou ostatní vyjednávací možnosti. Tato vláda a podnikatelé, kteří se naivně domnívají, že jim roste před očima zelená travička, se mohou dočkat toho, že protesty budou bolet nejen zaměstnance, ale nakonec i je. Stres sociálního střetu nevede nikdy k ekonomickému růstu. Premiér, který je zaslepen většinou pravice ve sněmovně, musí očekávat, že veškerá odpovědnost padne na něj.

Psáno pro Prvnizpravy.cz
Jiří Kouda