Kdysi zákonodárci dokonce smetli neúspěšné pokusy někdejšího senátora Martina Mejstříka a dalších členů horní parlamentní komory, aby se Svátek práce jmenoval Svátek jara (někteří senátoři chtěli dokonce přiřadit i slovo lásky…).

Argumentovali tím, že Svátek práce slavili a slaví komunisté. Svátek má ale historii delší: slaví se od roku 1890 a o rok dříve jej zavedla II. internacionála coby vzpomínku na stávku amerických dělníků v Chicagu, která odstartovala 1. května 1886, policisté stříleli a některé stávkující zabili. V českých zemích se svátek slavil poprvé v roce 1890 na Střeleckém ostrově. Velkou tradici měl První máj i třeba ve firmě Tomáše Bati. Pověstné jsou průvody organizované tímto významným obuvníkem - coby úcta k tomu, že lidé mají práci. Podle vyprávění pamětníků to zaměstnancům dodávalo pocit sounáležitosti s podnikem.

Naopak dnes je mezinárodní Svátek práce mnohými zesměšňován. Třeba ODS jej většinou slaví na Petříně ve stylu swingu a o práci nepadne ani slovo - letos jej neslavila vůbec, neblíží se žádné volby… Taktéž TOP 09 nebo Věci veřejné. Levicové strany svátek letos pojaly především jako veselice spojené s protestem proti politice stávající trojkoalice. KSČM i ČSSD jej slavily po celé republice. Komunisté v Praze byli u Křižíkovy fontány, kde si zazpívali Píseň práce, československou hymnu i Internacionálu. Projevy mířily proti vládní politice a asi patnáct set zúčastněných se posléze bavilo při hudbě (především při živě zpívaném popu či zlidovělých písních), prodávány byly buřty, pivo či slivovice, nálada by se dala nazvat bodrou. K podpisu byly na místě petice kupříkladu proti velkým pravomocím exekutorů, nechyběl tradiční návštěvník komunistických akcí Jan Šinágl, který přišel s vlajkou, kde byla na jedné straně rudá hvězda a na druhé hákový kříž. Prý chtěl svéráznou formou obě ideologie srovnat, komunisté ale mají za to, že porušil zákon, když veřejně propagoval nacistický symbol…

U pamětní desky na pražském Střeleckém ostrově připomínající vzpomínku na chicagské dělníky, položili květinu třeba předseda ČSSD Bohuslav Sobotka nebo předsedkyně Suverenity Jana Bobošíková. Sociální demokraté pojali den jako protest a ve stáncích po celé republice nabízeli k podpisu petici proti  vládě. Nechyběla ani veselice sociálních demokratů z Prahy 7 v hospůdce na pražském výstavišti v režii šéfa Matějské pouti Václava Kočky. Hudba, buřty, pivo i tanec… Nálada byla podobně bodrá jako u komunistů, jen menší prostor a tedy i méně lidí. Přišlo i na politiku: lidé z obou stran v hloučcích diskutovali o tom, zda by obě partaje měly proti vládě postupovat společně, nebo by se každá měla držet svého. Přišli i mladí levicoví aktivisté nepatřící k žádné z těchto stran, rozdávali své časopisy a diskutovali o tom, „kdo je víc radikální a z koho se stává maloměšťák poplatný stávající moci“.

Anarchisté pojali Svátek práce osvětově i zábavně. V rámci pražského festivalu May Day na pražské Císařské louce, kam přišli průvodem ze Střeleckého ostrova, hrály živé rockové či punkové kapely a konaly se i diskuse třeba s anarchistickými teoretiky. Ne všichni antifašisté se však akce zúčastnili. Někteří jeli do Brna - protestovat proti neonacistickému pochodu. Proti němu protestovali kupříkladu i zelení. Ti takto pojímají Svátek práce každoročně - Kateřina Jacques tento angažovaný protest v roce 2006 dokonce odnesla svým zdravím, když pokojně protestovala proti ilegálnímu Národnímu odporu a bezdůvodně ji zmlátil jeden z policistů, který byl později neonacisty oslavován a hovořil na jejich akci…

První máj opravdu každý pojímá jinak, někdo angažovaně, jiný nikoli. Ať tak či tak, Svátek práce by mohl být pro všechny i zamyšlením nad tím, jak v současné ekonomické krizi a při asi půl milionu nezaměstnaných v Česku zajistit pracovní příležitosti. Jeden takový projekt v minulosti prosadil někdejší ministr životního prostředí Martin Bursík - šlo o program Zelená úsporám, který hladně hodnotí kupříkladu Hospodářská komora ČR. Práci přinesl asi pětadvaceti tisícům drobných řemeslníků ve stavebnictví. Vinou především bývalého ministra životního prostředí Pavla Drobila ale došlo k ohrožení programu, tedy i práce oněch řemeslníků. Bylo by žádoucí, aby program pokračoval a aby s obdobnými projekty přicházeli i stávající vládní činitelé. Práce je totiž opravdu cenná hodnota, politici by se pracovními příležitostmi měli zabývat každodenně, aby pak bylo možné po vzoru Bati vždy na Prvního máje slavit, že máme právo pracovat a že jsme za to rádi…

Pro Prvnizpravy.cz
Andrea Cerqueirová