Tím byl fakticky potvrzen bankrot, který firma vyhlásila pár dnů před tím. Od té doby zabírají novinové titulky úplně jiné události. Navzdory tomu bychom neměli na krach jednoho z našich největších leteckých přepravců tak rychle zapomínat. Můžeme se z něj totiž v mnohém poučit.

Příčin krachu SkyEurope bylo hned několik – celosvětová krize, pokles zájmu o letenky, konkurence, ale především fakt, že společnost od začátku trpěla nedostatkem kapitálu. Její zakladatelé a manageři tak více než rok sháněli velkého investora. Neúspěšně. Mezi jednáním s finančníky a investory navíc vedení SkyEurope řešilo dluhy za letištní poplatky, nedostatek peněz na mzdy či leasing letadel. I to mohlo mít na konečný výsledek vliv.
 

Většina lidí ovšem nic z toho nezaregistrovala. Naopak. SkyEurope si za krátký čas dobyla významné místo na trhu, dokázala oslovit řadu klientů a v mnoha ohledech se jí vůbec nevedlo špatně. Bohužel to nebyla zdravá firma, a nebyla zřejmě zdravá už v momentě, kdy její zakladatelé sepisovali společenskou smlouvu.

Ti podnikatelé totiž měli bezesporu dobrý nápad. Jen na jeho realizaci neměli dostatek peněz. S elánem, dluhy a leasingy se vrhli do podnikání a… Zákonitě nejprve vytloukali klín klínem, aby za pár let zkrachovali. Dnešní doba, poznamenaná krizí, totiž ambiciózním podnikatelským záměrům odvážných mužů a žen bez peněz příliš nepřeje. Spíše vyžaduje opatrné lidi, specializující se na práci v dlouhodobě fungujících strukturách.

Tohle všechno může zajímat hlavně ekonomy a odborníky na dopravu. Pro větší část lidí jsou výše uvedené informace nezajímavé, jde jim jen o výsledek. A maximálně nezajímavé jsou pro klienty SkyEurope, kteří se dozvěděli, že jejich let byl zrušen a na dovolenou mohou zapomenout, nebo dokonce zůstali se zavazadly někde v cizině na letišti. V takové chvíli člověk opravdu neuvažuje o zákonitostech trhu a podnikatelských záměrech, ale zabývá se zcela logickými otázkami jako: „Kdo mi zaplatí pokaženou dovolenou?“ či „Jak se dostanu domů?“.

Z toho bychom si měli vzít poučení my, politici. Na pořadu dne se totiž opět a znovu objevuje privatizace veřejné, zejména železniční dopravy, opírající se o argumenty, že stát nedisponuje tak kvalitními manažery jako soukromé společnosti, či že státní firmy jsou jaksi zákonitě daleko méně efektivní.

Ne, nebudu v této souvislosti zmiňovat privatizační model, který tiše prosazují někteří pravicoví kolegové. Totiž, že si stát ponechá vše, co je ztrátové a neatraktivní, a ty ziskové spoje získají vybrané soukromé společnosti. Uvažujme o korektní privatizaci. A i tady nám dávají události okolo SkyEurope do ruky hned několik silných argumentů proti.

Tak především, zajištění úplné dopravní obslužnosti nemůže být zákonitě nikdy ziskové. Proto je téměř vyloučeno, že by o něj projevila zájem nějaká kapitálově silná investiční skupina, která si přesně kalkuluje rizika. Zájemci by se tedy rekrutovali z řad odvážných podnikatelů s neortodoxními vizemi, kteří potřebným kapitálem nedisponují. Takových jako byli zakladatelé SkyEurope. Ale ani silná firma, která nevykazuje žádné viditelné ekonomické obtíže, nemůže představovat takovou záruku jako stát. Vzpomeňme si na jednoho z nejúspěšnějších podnikatelů devadesátých let, „krále českých dovolených“ Václava Fischera.

Druhým neoddiskutovatelným faktem je, že jakkoliv je krach sebevětší cestovní kanceláře či aerolinek nepříjemný, jeho následky nejsou tak hrozivé jako krach přepravce, zajišťující dopravní obslužnost. Namísto pár set či tisíc rekreantů se dotkne statisíců občanů, kteří se nemohou dostat do práce, do školy či k lékaři. Tisícovce lidí, kteří se ocitli bez prostředků po evropských letištích, systém pojišťoven, zajišťoven či státních institucí celkem bez problémů pomůže. Se statisíci lidí postižených například čtrnáctidenním výpadkem veřejné dopravy je to samozřejmě horší. Navíc lidé postižení krachem SkyEurope, mohli využít služeb konkurenčních aerolinií. V oblasti veřejné dopravy, obávám se, taková možnost asi nebude.

Úkolem nás politiků je také udržovat v provozu takový systém, ve kterém se občané mohou levně a spolehlivě dopravovat do zaměstnání, škol, ale i k lékaři. Jde o to, aby stát fungoval. Ambiciózní podnikatelské vize s nejistým výsledkem nechme prosím odvážným podnikatelům, a projekty, kde je na prvním místě zisk, zase investičním skupinám. Nechme stát, aby zajišťoval to, co ti první zajistit nejspíš nedokážou, a ti druzí nechtějí, protože by se jim to nevyplatilo. Nikdo z nás snad nechce, aby například České dráhy dopadly jako SkyEurope.

Roman Onderka