Nebude to ale na vynervované politické scéně znamenat klid. Je zde vláda Jana Fischera, která měla skončit předčasnými volbami. Nicméně musela připravit návrh státního rozpočtu a nyní ho již bude sněmovně předkládat jako kabinet, jehož životnost se patrně prodlouží až do května (respektive až do doby, kdy bude sestavena vláda nová) příštího roku.

Do toho ještě křísil prezident Václav Klaus jakousi představu co nejrychlejších předčasných a právně nenapadnutelných voleb. Neupřesnil jak a kdy k nim dojít. Hlava státu ovšem z nynějšího stavu věcí veřejných obvinila Ústavní soud. Nicméně připustil, že tak došlo k „destrukci zbytků důvěry mezi parlamentními stranami“.

Blikající světlo předčasných voleb tak může – velmi pravděpodobně – zhasnout právě na vzájemné nedůvěře stran. Jinými slovy, kdo by se vlastně s kým a na čem domluvil?

Staví ale nová politická scéna jednodušší cestu k rozpočtu? A zbavení se strašáku rozpočtového provizoria?

Premiér Fischer, ač překvapen změnou postoje ČSSD, se otřepal téměř bleskově, když si okamžitě a sebevědomě řekl o důvěru spojenou s protideficitním balíčkem opatření. V ČSSD musí vyvolávat nedůvěru, že Topolánek jakoby kopíroval slova Fischera, či naopak Fischer Topolánka v požadavku důvěru vlády opřít o balíček.

Pro socialisty musí být, a také je, podezřelé, že se k balíčku ministra financí Eduarda Janoty staví tak kladně TOP 09 a zejména její zakladatel Miroslav Kalousek, druhdy nejbližší spolupracovník, ba v mnohém ještě bližší než někteří členové ODS, expremiéra Mirka Topolánka. Lze úspěšně garantovat, že Kalousek by pro „socialistické experimenty“ nehlasoval. Není ani divu. Vždyť občanští demokraté slovy místopředsedy Petra Nečase se k němu (balíčku) nakonec také přihlásili. Janotova opatření totiž směřují jen k tomu, aby snížení deficitu zaplatily střední a nižší vrstvy obyvatel, konstatoval podrážděně šéf ČMKOS Milan Štěch.

Objektivně řečeno to tak i je. Janotova „vyrovnanost“ posílení příjmů státu na úkor movitějších vrstev je zúžena jen na zvýšení stropu odvodů na zdravotní a sociální pojištění. To jistě lidé s příjmy nad milion korun ročně přežijí. Zbytek mají na výdajové stránce zaplatit zaměstnanci veřejného sektoru, zvýšené ceny potravin a léků všichni obyvatelé a nezaměstnaní i zdravotně postižení si budou muset utáhnout opasek. Paradoxem je, že sice nyní důchodcům není třeba zvyšovat penze, ale při uplatnění Janotových návrhů skočí index cen (ony potraviny, léky a služby) nahoru a důchodci si tedy v příštím roce prožijí propad svých příjmů. Janotův návrh v žádném případě neznamená průsečík zájmů všech stran.

Oč jednodušší tedy bude pro sociální demokraty jednání o rozpočtu, když základní podmínka vlády a pravicových stran je právě onen souhrn opatření v celku, což odmítají a chtějí ho rozdrobit na jednotlivé návrhy zákonů? Janota to odmítá. Za ním stojí souhlasné mručení pravice.

Možná má ČSSD pravdu, že rozpuštění sněmovny by Ústavní soud zrušil. Na druhé straně se ale vystavuje tlaku, aby rozpočet schválila včetně doprovodného balíčku. Když balíček odmítne, zároveň odmítne dát důvěru Fischerovi. Co se stane pak? A co bude říkat na tvrzení, že je vlastně balvanem, který nakonec zapříčinil rozpočtové provizorium v době krize? Tedy tomu, čemu se chtěla vyhnout,  co by druhý argument pro nerozpuštění sněmovny a volby se v listopadu nekonaly.

Nebo je snad ČSSD smířena s tím, že nakonec vládní opatření krátící deficit rozpočtu přece jenom sněmovna schválí, navzdory jejího protivenství – něco ve smyslu, že „přes veškerou naši snahu jsme to o jeden hlas prohráli, ach jo“? A hraje hru, kdy s inovovaným programem osloví voliče, že chce změnit parametry a důsledky onoho „asociálního balíčku“?

Pro Prvnizpravy.cz
Jiří Kouda