Když média začala vytahovat na světlo opravdu svérázné názory tohoto člověka, který by měl stanout ve vysoké funkci ministerstva školství, zastal se ho – a to bojovně – prezident Václav Klaus. Zcela nepřiměřeně to přirovnal k rasově podmíněné a semitofobní hilsneriádě, ve které se na obranu nespravedlivě obviněného Žida Hilsnera angažoval T. G. Masaryk.
Tady se ale Klaus zásadně mýlí. Nejde o samozvanou diskriminaci člověka za jeho názory (ani jeho etnický původ), jde o to, že je problém, aby člověk s extrémními názory pracoval na špičkovém místě na MŠMT. On není neprávem z rasových pohnutek obviněn z vraždy s rituálními motivy. Pouze je kritizována jeho neúcta k občanské společnosti a to, že se mu dle jeho vlastního vyjádření protiví slova jako pokrok, ekumenismus či antidiskriminace. To už není jen konzervativní pohled na svět.
Pokud otevřeně nemluví o násilí na jiných, má na své – třeba i krajní – názory, právo. Druzí ale mají právo se k nim kriticky vyjádřit. To není žádná hyperkorektnost. Aspiruje-li někdo do vysoké státní funkce, měl by být schopen podrobit se veřejnému „grilování“. A z mého pohledu jsou jeho názory na hraně. Už to, jak se negativně staví k vštěpování znalostí mládeže o antikoncepci, je na pováženou. Různé netolerantní až xenofobní výroky také nemluví v jeho prospěch.
Mít výhrady k jmenování takového člověka je zcela legitimní a ani prezident nemá právo takové názory okřikovat a přirovnávat je k štvavým antisemitským kampaním 19. století.. Nejde o svobodu slova, ale o uvážlivé obsazování vysokých funkcí. Po schválení pana Jocha do funkce poradce pro lidská práva by to byla další ukázka personální necitlivosti současné vlády. Pokud s tím má problém sám premiér Nečas, zdá se, že jemu alespoň zbytek určitých rozumných instinktů ještě zbyl.
Jiří Dolejš