Zpravodajská agentura Bloomberg v březnu ohlásila meziroční lednový propad průmyslové výroby v Evropě o 17,3 procenta. Proti prosinci 2008 byl pokles produkce o 3,5 procenta. Ne všechny státy Evropské unie jsou na tom stejně a rozdílné jsou i jejich šance v budoucnosti. Bude to záležet na tom, co udělá Evropská unie a hlavně, jak se budou chovat nejsilnější členové. Důležité bude zejména Německo.

Export Německa je velikostí  1,3 bilionu dolarů téměř srovnatelný se Spojenými státy s 1,8 bilionu dolarů, třebaže německá ekonomika je proti americké jen čtvrtinová. Významnou roli pro německý export představuje automobilový průmysl s 19,1% a těžké průmyslové strojírenství s 14,7 %. Oba tyto hlavní sektory zaznamenávají pokles poptávky. V lednu Evropská komise předpovídala Německu významný pokles HDP a rostoucí rozpočtový schodek v dalších dvou letech. Je pravda, že Německo čelí stejným tlakům a problémům jako řada jiných států, ale výsledek může být jiný. Recese přináší Berlínu příležitost expandovat jeho vliv.

Poloha Německa je strategická v tom, že leží uprostřed mezi východem a západem. Z jedné strany Francie a Nizozemsko, z druhé Polsko, Ukrajina a Rusko. Výbojnost Německa v historii byla podložená vývojem a udržováním silné ekonomiky a také vývojem výhodných ekonomických spojení s jeho okamžitými spojenci a sousedy. Požadovaný ekonomický růst vyžadoval intenzivní plánování. Rozvoj hospodářství byl zaměřen na dlouhodobý vývoj strategických průmyslových odvětví. Současné těžké strojírenství představuje moderní průmyslové odvětví produkující technologicky pokročilé stroje a zařízení důležité pro rozvoj průmyslu jiných zemí nejen v Evropě, ale i v Asii. Tyto produkty, které tvoří páteř německého exportu, vyžadují kapitál, technologie a pracovní zkušenost. Jejich výhodou je že, jsou  velkou měrou necitlivé ke kolísání cen. Potřebnost těchto zařízení se může stát pro Německo jednou z prvních cest z recese.

Potřeba velkých investic pro rozvoj těžkého průmyslu a rozsáhlou výstavbu železnic přinutily Německo vyvinout bankovní systém schopný spolupracovat s průmyslem na masivních investičních záměrech. Hlavními příklady jsou již v 19. století výstavba železničního systému, dále pak výstavba dálnic /1930/, poválečná obnova /1950/ a investice spojené se sjednocením Německa /1990/.

Finanční instituce, které vyšly z tohoto prostředí byly silné (klasický příklad je Deutsche Bank) a úzce spojené s významnějšími průmyslovými odvětvími a společnostmi. Banky se staly hlavními stratégy ovlivňujícími ekonomické aktivity a investice mnoha německých podniků. Velké finanční prostředky na jednotlivé projekty vyžadovaly soustředění spíše na dlouhodobý a stabilní vývoj, než na krátkodobé zisky. Mezi bankami a průmyslem vzniklo z tohoto důvodu úzké spojení. Ve správních radách podniků zasedli zástupci bank. Banky musely být důvěrně seznámené s obchodními rozhodnutími společností, kterým oni půjčily peníze. Od samého začátku si německé bankovnictví vyvinulo nechuť k riziku pro to co není národní cíl a chuť na korporační bankovnictví přes maloobchodní bankovnictví.
 
Tato skutečnost dává Německu významnou výhodu v současné krizi. Jako jinde v Evropě německé banky utrpěly určité ztráty spojené s americkými bankami (Commerzbank ,Hypo Real Estate). Nejsou ale spojeni s rozmachem bydlení jako jejich protějšky ve Velké Británii, Irsku a Španělsku, nebo s „novými evropskými státy“, jako banky švédské, rakouské a italské.

Německý hypotéční trh je vysoce konzervativní. Osobní vlastnictví nemovitostí k bydlení bylo  v Německu v roce 2007 nejnižší v EU. Zaujímalo 42 procent v bývalém západním Německu, 35 procent v bývalém východním Německu a jen 12 procent v hlavím městě Berlíně. Pro srovnání v USA je to  67,8 procenta. Banky v Německu navíc vyžadovaly při poskytnutí hypoték složení minimálně 20 procent ceny nemovitosti a úvěrová bonita klientů byla posuzována i podle jejich pravidelných úložek na účet u banky několik let před tím, než o hypotéku žádali.

Rozvoj střední a východní Evropy byl spojen v posledních letech s liberální úvěrovou bankovní politikou. Rakouské a švédské banky viděly ve středoevropských a pobaltských státech příležitost nových panenských trhů. Pod dojmem, že nemohou soutěžit s většími a stabilnějšími bankami v západní Evropě nabídly volnější podmínky pro poskytování úvěrů. Co se stalo? Vyřadily sice ze soutěže o nové trhy konzervativní banky včetně německých, ale výsledek je ten, že rakouské banky drží dnes v regionu úvěry které přesahují 70 procent HDP, švédské 30 procent, belgické necelých 30 procent a  řecké 20 procent. Pro srovnání je úvěrové zatížení německých bank ve vztahu k HDP jen 7 procent. Dvě největší německé banky, Deutsche Bank a Commerzbank, nejsou významně zatíženy případnými riziky. Deutsche Bank je částečně angažovaná v Rusku, zatímco Commerzbank vlastní 70 procent v polské bance  BRE Bank, ale to je nemůže nijak ovlivnit.

Jak tedy Německo a Evropa?

Němci nečelí žádné bublině z hypoték, bankovní systém zřejmě neschovává kostlivce ve skříni. Časově omezená ztráta obchodních trhů v ekonomicky slabších zemích nebude pro ekonomiku rozhodující. Celkově dvě třetiny exportu směřují do vyspělých západních států. Pro Německo může tedy problém krize a globální recese přinést naopak příležitosti k expanzi. Řada států, jak byly uvedeny má své bankovní problémy, včetně Velké Británie, která se uchýlila k peněžní politice, která ji může poškodit na řadu let a i Švýcarska s jeho těsnými finančními vazbami s Rakouskem. Nejvážnějším finančním konkurentem Německa zůstává Francie. Vysoká hodnota státního dluhu a rozpočtový schodek ve srovnání s Německem neumožňuje Francii ale velké manévrovací možnosti.

Německo je v zeměpisné a obchodní pozici ovládnout cokoli co vyroste na troskách současné recese. Skutečnost, že Německo není nijak závislé na vývozech do střední Evropy, neplatí obráceně. Německo je hlavní exportní cíl pro Polsko, Českou republiku, Slovensko, Maďarsko, Slovinsko a i další nově přistupující členy EU. Čas ukáže nakolik významně a nepostradatelně budou tyto státy závislé na Německu.

Německo není závislé na stabilitě Evropské unie. Nepotřebuje od nikoho půjčky a také nebude chtít platit útratu za udržení a oživení ekonomiky EU. Podíl německého HDP na HDP Evropské unie je 20 procent. Dá se tedy předpokládat konzervativní přístup k rozsáhlým plánům ekonomické pomoci v rámci EU. Přednost budou mít případné dvojstranné dohody, zaručující i lepší kontrolu a další výhodné podmínky.
Tento postoj Německa potvrzuje jak jednání i výroky německé kancléřky Angely Merkelové na setkáních a sumitech k finanční krizi, tak i při jiných příležitostech. V této souvislosti bude důležitá nastávající schůzka států dvacítky nejvýznamějších ekonomik světa G 20  začínající  2. dubna 2009 v Londýně, která může tyto předpoklady potvrdit a naznačit další vývoj v Evropě.