Namísto Amen zní teď Zaplať.

Celý systém autorského práva a na něj navázaný ekonomický model šíření děl se už patnáct let – od rozšíření digitálních médií a internetu – hroutí. Digitálně šířená a masově kopírovaná kultura připravila autory výtvarných, hudebních či literárních děl, ale i vydavatele a nahrávací společnosti o značnou část příjmů z tradičních zdrojů. A "trh" se chaosu bez přívlastku brání – naivními a nesmyslnými pokusy o regulaci a zdanění. Zakázat kopírování nejde. Zpoplatnit ho jde těžko. Slovo se dnes ku zděšení mocných šíří rychle, masově, globálně a tak svobodně, jako ještě nikdy v celé historii lidstva.

Nová česká vláda přitom, dle svého prohlášení, schváleného 118 poslušnými poslanci sněmovny, „považuje svobodu slova za jednu z klíčových svobod, které zajišťují demokratické uspořádání naší společnosti. Proto bude trvat na garanci maximální míry svobody slova,“ ovšem s malou policejní podmínkou: „při vědomí odpovědnosti autora za obsah mediálního sdělení, včetně oblasti internetu.“ Jak uplatnit vliv národního státu na globální internet, vláda už raději neříká. Jako v Číně? Vytvořením Velkého bratra, velkého Cenzora? Nicméně vláda bude i proto pokračovat v přípravě novely autorského zákona „k zajištění plné harmonizace autorského zákona s evropským a mezinárodním autorským právem, kdy je základním principem zajištění rovnováhy práv a zájmů nositelů práv na jedné straně a uživatelů práv na straně druhé“.

Rovnováhu ovšem v uniklém utajovaném návrhu autorského zákona ministerstvo nedodrželo. Zdá se, že poplatek za autorské dílo budeme platit i z dopisů matce…

I koledníci budou muset prokázat, že koleda je báseň, u které autor výslovně odmítl být zastupován správcem autorských práv. Neprokáží-li, zaplatí. Vznikla totiž povinnost pro každého autora, který se rozhodne zveřejnit své dílo mimo striktní rámec copyrightu, ohlásit zveřejnění kolektivnímu správci, což je dokonce i protiústavní. Návrh obsahuje dokonce i pasáž o časovém účinku svobodných licencí (public domain, open source, gnu/gpl, cc – v právní terminologii veřejné licence). Úprava jde zcela proti smyslu zjednodušeného publikování, na kterém jsou veřejné licence postaveny a zatahuje do něho byrokratický prvek. Kolektivní správci by navíc měli kompletní přehled o takto zveřejňované tvorbě a jejích autorech. Proč? Rebely je třeba evidovat. Prozatím…

Doba trvání autorských práv má být podle ministerského návrhu navíc prodloužena ze 70 na 90 let po smrti autora – a to dokonce retroaktivně, což je další protiústavní prvek zákona. Copyright by se vrátil na Čapka, na Kafku, Masaryka… Ten na veřejné schůzi pořádané studentskou organizací České strany pokrokové v Hlaholu dne 6. března roku 1909 na margo demokracie prohlásil mimo jiné:

„Konec konců nejpregnantněji se jeví demokracie v pracování. Člověk, který pracuje pro sebe a své, je demokratem. Rovnost práce, a nejen rovnost, nýbrž i vzájemnost, neboť práce je netoliko rozdělena, nýbrž také organizována. Prací rozumíme práci, která není příjemná, práce nesvobodná, práce černá, jak říkají Rusové, práce drobná a práce klidná. Naproti tomu aristokrat vyhýbá se práci – otroctví umožňuje aristokracii. Jen pozvolna si přivyká člověk ku práci, jen povlovně stává se člověk pracovitým; aristokrat nepracuje, ale vykonává „činy“, veliké činy, jak se říkává. Vládne druhým, dává za sebe pracovat.“

OSA a ministerští aristokraté také chtějí druhým pouze vládnout a nechat druhé za sebe pracovat.

Dle ministerského návrhu, připraveného lobbisty z OSA, by platili autorské odvody i za jen hypotetické rozmnožování děl provozovatelé kopírek. Nyní paušálně ze všech míst, kde rozmnožování slouží veřejnosti – nikoliv už tedy pouze tam, kde kopírují za peníze a poplatek platí za jednu kopii, jako nyní. Nové nařízení bude platit plošně, takže je budou platit školy, knihovny, úřady i státní instituce. Výsledek? Bita by byla veřejnost a do kapsy OSA by přiteklo 148 milionů.

Pirátské noviny, které začaly bít na poplach první, oslovily také knihovny. Zjistily, že poplatek za výpůjčku knih by neměl jít jen autorům, ale část též nakladatelům. Za co? Za ušlý zisk? U některých knihoven tím pádem zůstává otevřená otázka jejich ekonomického přežití. Návrh tak jde dokonce proti smyslu veřejných knihoven, založených jako veřejná služba ku rozvoji vzdělanosti lidu už Marií Terezií. Další zpoplatnění knihoven jde ruku v ruce se školným.

Prozatím ještě nikdo nepřišel na to, pod jakou záminkou vyžadovat platbu poplatku za prohlédnutí výtvarného díla v galerii…

Podle ministerského návrhu, připraveného lobbisty OSA, by patrně přestala existovat díla, za které se poplatky neplatí. Neznámý autor je taky autor. A taky vynáší. Stejně jako pohřbený neznámý vojín.

Takže když budete zpívat cestou z hospody domů na ztichlé noční ulici (veřejná produkce) píseň Cikánko ty krásná… (autorské dílo, autor neznámý), dostanete, ještě než vystřízlivíte, od pánů z OSA pěkně mastnou složenku (program veřejné produkce musíte deset dní hlásit předem na centrálu OSA, za písně neznámého autora musíte zaplatit také poplatek)…

„Jiného teď mámí… černé oči tvé, │které se mi zdály být tak upřímné.“
Co když budete chtít měnit program podle nálady a počtu vypitých sklenic?
„Zmámila jsi duši mou, klid vrátit nemůžeš, │vše, co řekla ústa tvá, změnilo se v lež… …Cikánko ty krásná…“ Nu, dost už srandy.

Konec legrace nastává i pro vysílatele internetového multimediálního obsahu. Právo vysílatele na internetu by se stalo právem souvisejícím s právem autorským. Vysílatelé provozující internetovou televizi by tak museli požádat o licenci u kolektivního správce a OSA by měla kontrolu i nad internetovými rádii. To likviduje tvůrčí svobodu internetu a výrazně poškodí především nekomerční či alternativní kulturu. Heslo „Národ sobě“, které stálo u zrodu Národního divadla a kořenů českého národního sebevědomí, tak dostává přídomek. „Národ sobě, ale za prachy“. Inu, paráda…

Nemám nic proti autorským poplatkům. Chápu zcela, že „kopírování“ autorských děl je „zločin“ a že i vyřčená myšlenka může za jistých okolností být zbožím. Z něčeho autor žít musí. Vadí mi nerovnost – co autor architektury Paláce kultury, sochy Palackého na náměstí či obrazu v galerii? Ti nedostanou nic z toho, že jejich dílo lidé užívají. Aby ovšem byla kultura pouze pro ty, kteří mají na to platit, jde proti smyslu všech snah osvícené historie, snažící se v maximální míře o pozdvižení lidu z prachu ulice k myšlenkám vznešeným. Všichni na individuální platbu za kulturní statky neměli nikdy. I kvůli tomu vznikl knihtisk. Aby se díla dostala k širšímu okruhu lidí. Aby plody ducha elit kultivovaly společnost.

Plošné placení za jakoukoliv zveřejněnou myšlenku, převedenou do reprodukovatelné podoby, sebou nese několik otazníků. Jako například – kdo bude dostávat vybrané peníze a kdo ne? OSA je bude rozdělovat pouze svým autorům… A co ti ostatní? Už bible říká „Co jest císařovo, dej císaři. Ovšem říká také „Co jest Božího, dej Bohu.“ Autoři nezastupovaní kolektivními správci budou znevýhodněni.

„Sláva budiž Bohu velikému, pokoj lidu všemu pokornému, │neb se narodil Spasitel, všeho světa Vykupitel.“ Dnes se vykupitel práv autorů jmenuje OSA, Intergram či Dilia.

Ministerstvo kultury a nová vláda zavádí návrhem nového autorského zákona ekonomickou cenzuru kultury a bere lidem jejich dosavadní svobodu slova. Odmítá ovšem další plnit křesťanskou odpovědnost, vyplývající z totalitní role správce veškerých práv občanů. Ta je imperativem jiné věty: „Chléb náš vezdejší dejž nám dnes!“. Práci občanům vláda negarantuje. Poplatky ano.

Za veřejnou citaci bible i za zveřejnění projevu Masaryka i anonymního díla „Česká mše vánoční – Gloria“ a písně „Cikánko ty krásná“ nicméně jako občan ctící zákon pokorně posílám vyděračům symbolickou korunu. Prozatím pokorně, protože prozatím jen symbolicky. Prozatím ještě nemusím sponzorovat pijavice. Protože pijavice přisáté na úředníky ministerstva kultury českou kulturu také nepodporují.

Kterak možno, aby se zlého varovali, kdož již ani nevědí, co jest zlé? To pravil už katolický světec Sv. Alfons Maria z Liguori na přelomu 17. a 18. století.

Jen člověk, který pracuje pro sebe a své, je demokratem.