Všimnout jsme si toho mohli hned třetí den kauzy, kdy ranní noviny vyšly s "objevným" titulkem, že Bátoru tlačil někdo z Hradu.

Prezidentovo pondělní prohlášení pak přililo olej do ohně. Václav Klaus se Bátory razantním textem zastal a ještě navíc popíchl své ideologické nepřátele.

Jakoby si řekl - když už na mne chcete útočit, ať to tedy má úroveň. Ať to není jen zprostředkovaný útok schovaný za Bátoru, ale přímý útok za to, co jsem autenticky pronesl. A tak sepsal text, ze kterého pravdoláska už několik dní nespí.

Zatímco tedy celý minulý týden byl Bátora nacistou, od pondělí ho zastínil fašista Klaus, jak pravil jeden katolicko-budhistický intelektuál k radosti médií. To asi, abychom se při čtení novin nenudili.

Václav Klaus dobře ví, co si může dovolit napsat, aby sdělovací prostředky rozvášnil a přitom vše ustál. Svá slova pečlivě. Tak je třeba celé jeho prohlášení číst - a to včetně jeho titulku.

Není totiž bez zajímavosti, že pravdoláskařský povyk se poté, co se podrážděně ozval Halík a Šiklová (které prezident šikovným citováním Bátory zmínil), zaměřil především na prezidentovo přirovnání kauzy k hilsneriádě. Je to sice "malá" hilsneriáda, ale hilsneriáda, řekl prezident.

To si ale dovolil příliš. Ozval se Jiří Pehe, ozval se Leo Pavlát z Židovského muzea. Všichni jsou z prezidentových slov v nefalšovaném šoku, čteme v novinách. Tentokrát to prý prezident přehnal, tvrdí politologové.

Ono totiž v oné politické korektnosti, pod jejímž diktátem žijeme, jak prezident poznamenal, není těžké učinit z tak nevinné zmínky další prohřešek.

Přirovnávat hon na Bátoru k hilsneriádě? No to si snad děláte legraci. Je to něco podobného, jako mluvit nedůstojně o holokaustu. Hilsneriáda je jen jedna. Hilsneriáda je symbol, na který nám nesahejte. Jakékoli přirovnání k něčemu jinému ho degraduje, tvrdí Pehe s Pavlátem.

Do hlavy nám vtloukají poučku: Byl to hon antisemitisticky smýšlejících Čechů vůči nevinnému Židovi Leopoldu Hilsnerovi. Přirovnávat k Hilsnerovi Bátoru, který je přece ultrapravicový extrémistický nacionalista, jak jsme se snažili v médiích všem polopaticky vyložit, je výsměch, tvrdí pravdoláskaři.

Jiří Pehe se poškrabal na hlavě a napsal: "Je to urážka nejen všech slušných lidí, včetně Masaryka, ale i židovských obětí antisemitismu."

Pak mu to připadalo málo, poškrábal se znovu a napsal ještě pokračování: "Vzhledem k tomu, že pan Bátora má za sebou extremistickou minulost, považuji přirovnání za nevkusné a za degradaci prezidentského majestátu. V hilsneriádě totiž šlo o hon na židy a podle prezidenta se tu koná hon na autentického konzervativce, ve skutečnosti na extremistu."

Ondřej Liška si urovnal brýle na nose a vážným hlasem pronesl: "V čele této země stojí zlostný ješita, jehož zužující se intelektuální obzory začínají čím dál víc oslovovat tu část národa, kterou Masaryk označoval termínem patologická sedlina. Právě takoví lidé před více než stoletím rozpoutali hilsneriádu. Je tedy otázka, na koho vlastně Václav Klaus ostudným titulkem svého článku cílil."

A Leo Pavlát div neroztrhl na znamení pohoršení roucho a redaktorovi Práva to do telefonu pěkně vysvětlil: "Leopold Hilsner byl v atmosféře dlouhodobé nacionální a náboženské protižidovské kampaně odsouzen k smrti a nakonec strávil dlouhá léta v žaláři na základě falešného obvinění z rituální vraždy. Ladislav Bátora coby někdejší kandidát nacionální, setrvale protiromsky zaměřené Národní strany byl kritizován jako vhodný kandidát pro významnou funkci na ministerstvu školství. Mezi oběma případy vidím zcela jinou souvislost než prezident Václav Klaus."

Takže nám to pánové zase hezky ozřejmili. To se zkrátka srovnávat nedá, křičí svorně.

Ale proč by nedalo? Co do míry mediálního lynče je to srovnatelné. A Masaryk i Klaus museli projevit velkou dávku odvahy, aby se navzdory nesouhlasnému pokřiku politické reprezentace démonizovaného zastali a šli tak sami proti všem. Tehdy šel tisk proti Hilsnerovi a pak Masarykovi, který se ho zastal. Dnes jde proti Bátorovi a proti Klausovi, který se ho zastal. Potud je ono srovnání na místě. Dokonce i ten symbol krve, který se šikovnou manipulací médií u Bátory podprahově sugeruje (Bathory), tam najdeme.

Přesto bych si dovolil myšlenku trochu rozvinout a podívat se na to, v čem srovnání naopak nesedí. V jistém smyslu totiž Pehe skutečně pravdu má - není to totiž stejné. Hilsner byl (podle všeho) vrah, který Anežku Hrůzovou skutečně zabil (i když netvrdím, že pro onen uváděný motiv). Kdežto Bátora je člověk nepohodlný jen kvůli svým názorům. Bátoriáda je tedy možná ještě horší než hilsneriáda, protože Bátora nic neprovedl a přesto trpí. Jen tehdejší antisemitské vášně vystřídaly vášně protinárodní.

Role se tak paradoxně prohodily. Zatímco tehdy čeští národovci veřejně proklínali Hilsnera a kosmopolita a přítel sionistů Masaryk se ho musel zastat, dnes kosmopolitníci (pravdoláskaři) veřejně lynčují národovce Bátoru.  

Změnil se tedy český národ? Nevím, zda národ, ale zcela určitě se změnila média. Vlastenecký tisk tehdy brojil proti (vinnému) Hilsnerovi a poté se pustil i do kosmopolitního Masaryka, dnes zase protivlastenecký tisk pořádá hon na Bátoru a skrze něj i na stejně vlasteneckého Klause.

Čím to? Proč tehdy musel Masaryk psát do německých novin, pokud se vůbec chtěl Hilsnera zastat? Proč mu něco takového české noviny tehdy nechtěly otisknout?  

Jistou odpověď nám TGM dává ve své Světové revoluci (Orbis, 1930, str. 272): americkou a evropskou žurnalistiku ovládají Židé: "Jako všude, tak i v Americe mne podporovali Židé. A právě v Americe hilsneriáda se mi teď, abych to tak řekl, vyplatila. V Americe mají Židé, jako v Evropě, veliký vliv v žurnalistice; bylo nám velmi výhodné, že jsme tuto velmoc neměli proti sobě."

Lepší totiž je ji mít za zády, jak ji později - v odboji během první světové války v zahraničí - právě díky hilsneriádě skutečně měl. To ale byl tisk americký a západoevropský. Rakouský a český na přelomu století, tedy o trochu dříve v době Hilsnerovy aféry, byl stále ještě nezávislý a proto Masaryka v hilsneriádě nepodporoval.

Nevím, zda jsou média dnes v židovských rukou (ale pokud byla tehdy, jak Masaryk zcela otevřeně přiznával, tak jsou zřejmě i dnes a nejspíše ještě více), ale co vím jistě, je to, že jsou v rukou pravdoláskařů, globalistů, chcete-li kosmopolitů. Majetkově pak v rukou Němců.

Tedy kruhy, které tehdy ještě český tisk neovládaly, jej už dnes ovládají. Ale zase, pro změnu, nemají pod kontrolou prezidenta. Klaus se vymyká, jako se tehdy vymykal Masaryk. Proto na něj média, která nejsou vlastenecká (nepatří Čechům), tak útočí.

Pokud si toto uvědomíme, pak nám bude hned jasné, o co jde v kauze Bátora.

V něčem ale naději vidím. Nevěřím, že tisk mluví za lid. Nevěřím, že národ si myslí o Bátorovi totéž, co MF DNES. Za hilsneriády tisk odrážel názory veřejnosti, dnes ale německá MF DNES za Čechy nemluví. Při pohledu do diskuzí pod internetovými texty o Bátorovi je totiž vidět, že většina lidí za ním stojí. A stejně tak i za prezidentem.

I proto budou podobné útoky pokračovat.

Pro Prvnizpravy.cz
Adam B.Bartoš