Jsou to paradoxy. Zatímco poslanec Tlustý se veřejně opakovaně nechal slyšet, že Topolánkova koaliční vláda příliš ustupuje zeleným, což v minulosti dokládal i tabulkou, co která strana prosadila do reformy veřejných financí, poslankyně Zubová a Jakubková u řečniště, při projednávání nedůvěry kabinetu, shodně spílaly, že zelení neplní svůj volební program… Čert aby se v tom vyznal. Ale možná, že to ani paradoxy nejsou. V politických stranách se totiž často najdou ti, kteří mají za to, že jejich programy jsou evangeliem, podle kterého se musí řídit i všichni ostatní.

Jenže… Když se sejdou v jedné partě minimálně dva (v tomto případě tři) a každý má to náboženství trochu jiné, prostě se musí i ustupovat. Občas to samozřejmě bolí. Všechny. A není pravda, že ten, kdo zná slovo kompromis, je bezpáteřní a kašle na program. Naopak - ten, kdo umí naslouchat a ustupovat, je opravdový politik. S výsledky, byť ne stoprocentními (kdo z nás je v životě má?). Ten, kdo to neumí, navždy zůstane aktivistou. Nic proti tomu, problém ale nastává, když se aktivismus stane bičem třeba na celou vládu… Což se stalo právě teď.

A čeho rebelové a rebelky dosáhli? Toho, že bouchli do stolu, byli hodně slyšet a vidět… Sláva je pomíjivá. Padla vláda, která doslouží v demisi, takže se jí podaří prosadit z programů koaličních stran už méně, než kdyby vládla do řádného konce volebního období. Nejlepší je prostě nepřítelem dobrého, jak praví staré anglické přísloví. Nebo jinak: Kdo chce maximum, zboří všechno. Nejhorší je, že nejen sobě, ale i ostatním.

To si Tlustý se Schwippelem opravdu nevšimli, že české vládě v čele s Topolánkem se daří při předsednictví EU, což dokazují i stoupající volební preference ODS? To si Zubová s Jakubkovou neuvědomily, že ministr životního prostředí Bursík je jako ryba ve vodě při mezinárodním vyjednávání o ochraně klimatu? Že z Operačního programu Životní prostředí bylo investováno přes 30 miliard korun do ochrany životního prostředí? Že Národní protikrizový plán vlády vytváří asi 30 tisíc pracovních míst v oblasti zateplování domů a vytápění domácností obnovitelnými zdroji energie? Že se v daném volebním období nestaví další bloky jaderných reaktorů, na jejichž výstavbu se chystá ČSSD využít státních financí?

Asi ne. Je to jejich svobodné rozhodnutí, na které mají právo. Co ale v projevu Zubové vskutku překvapilo, byla zmínka, že prý voličům „neuměla vysvětlit, jak si může Martin Bursík dovolit opakovaně urážet hlavu státu“. Klaus ale není majestát a vyslovení zásadního nesouhlasu s jeho názory není urážkou, ale právem… Stejně nezpochybnitelným, jakým je svobodné hlasování Zubové. Klaus totiž tvrdě vystupuje jak proti základním prioritám zelených, tak proti vládním stanoviskům, vyjednaných právě zelenými. Ať už v otázkách globálního oteplování nebo Lisabonské smlouvy (potažmo Evropské unie).

Překvapující bylo, že Zubová, prý hlasem voličů, vyčetla Bursíkovi, že by se měl „místo na ledovce přijet podívat do Ostravy, co tam lidé dýchají“. Přitom on zvládl obojí. Novela zákona o ovzduší z dílny ministerstva životního prostředí, v kombinaci s novou smogovou vyhláškou, totiž poprvé od listopadu 1989 chrání nejpostiženější regiony, Ústecký a také Moravskoslezský kraj, kde se nachází právě zmiňovaná Ostrava…