Člověk se ptá, jak je možné, že továrny, které nepociťovaly nedostatek objednávek se ocitnou v úpadku a jsou poslány do konkurzu. Sklárny vždy patřily k našim exportním špičkám a neprodělávaly desítky či dokonce stovky let. Ať už to bylo vinou špatného vedení, nebo z jiných důvodů, nicméně, stalo se. Vzhledem k historii závodů se však zároveň nutně musí objeví otázka, zda tomu tak muselo být, nebo spíše latinský obrat „cui bono?“ – v čí prospěch se tak mělo stát?

Možná, že skláři ještě věří v zázrak nějakých zázračných dědečků – investorů. Naneštěstí nejsem takový optimista a po zkušenostech s podniky jako Poldi Prefa a dalších, mě spíše mrazí v zádech.Čeští skláři byli po staletí nepříjemnou konkurencí na světovém trhu. Svou práci znají a dobře ovládají, mají nápady, a proto také byli i v novodobé historii po desítiletí na špičce světového trhu. Proč tedy opět přicházíme o další příbor z rodinného stříbra?

Není proto bez zajímavosti sledovat, kdože se stane oním inzerovaným kupcem, či koho za sebe nastrčí. Bude mít vůbec zájem ve výrobě pokračovat a za jakých podmínek? Nebo jde opět o kamufláž, za kterou někdo obdrží svůj jidášský groš v podobě mnohamilionového přilepšení?

Proč vláda tak vytrvale odmítá podat sklářství pomocnou ruku, například za cenu toho, že by do dozorčí rady poslala schopné lidi, kteří by dohlíželi ne eventuální nepravosti či lajdáctví?

Za stávající situace se ovšem velmi snadno může stát, že někdo ty závody odkoupí, aby je nechal ležet ladem, protože příroda a nenechavci se už o všechno ostatní postarají. Za drobné se tak „investor“ nejen zbaví nepříjemného konkurenta, ale také má možnost dohlédnout na to, aby se už nikdy nepostavil na nohy a nezačal třeba opět dělat problémy na trhu.

Z tohoto pohledu je to opravdu, mimořádně skvělá investice. Konkurent zmizí z trhu, kdosi z mocných se nakapsuje a všichni budou spokojeni. Jen ty stovky českých sklářů, kteří své profesi věnovali celý svůj život, budou už jen nostalgicky vyprávět potomkům o tom, jaké to bylo, když Češi vyráběli sklo do celého světa. A my ostatní budeme jen přihlížet, jak chátrají závody, a v hospodách nadávat a debatovat jaké to bylo, když jsme bývali sklářskou velmocí.