Ve většině velkých měst stojí za zhoršeným ovzduším intenzivní automobilová doprava spalující benzin a naftu. Na venkově jsou významným zdrojem lokální topeniště na nevhodné palivo včetně odpadů, v průmyslových oblastech jsou většinou na vině zastaralé technologie místních firem.

Ústup osobní automobilové dopravy nastane, jen pokud ji vystřídá ekologičtější a pohodlnější veřejná doprava a zlepší se podmínky pro cyklisty a pěší. Smiřme se s tím, že pro zvýšení kvality života a vzduchu, který dýcháme, bude třeba začít rozumně regulovat počet automobilů ve městech. Část řešení je zpoplatnit vjezd do center, případně kombinace parkovacích zón a rychlostních zón Tempo 30 km/h. Města nejsou parkoviště ani závodní dráha. Po zavedení těchto opatření přestanou být lákadlem pro projíždějící automobilisty. Vjede do nich jen ten, kdo opravdu musí.

Místní politici už dnes mohou připravovat vyhlášení nízkoemisních zón, což jsou smogem zvláště ohrožené oblasti, kam se dostanou jen auta splňující přísné emisní normy. Co je běžné v Londýně, Berlíně, Tokiu nebo Stockholmu, to je použitelné i v Praze, Brně nebo na Ostravsku. V ČR je toto opatření ještě naléhavější, neboť náš vozový park je výrazně zastaralejší. Značnou část znečištění ovzduší má na svědomí neekologické vytápění a "špinavá" výroba elektřiny. Rozvoj obnovitelných zdrojů – využití síly větru, slunce, bioplynu a biomasy – společně se zateplováním budov a zaváděním úsporných technologií není módní hříčkou a v dobrém legislativním rámci ani rájem pro spekulanty, nýbrž účinné a trvalé opatření pro zlepšení ovzduší.

V případě průmyslových znečišťovatelů se lidé musí rozhodnout, zda upřednostní svůj život a zdraví, nebo krátkodobý (a krátkozraký) růst HDP založený na energeticky náročném a "špinavém" průmyslu. Investice do obnovitelných zdrojů a úspor navíc prokazatelně přinášejí tvorbu nových pracovních míst a dlouhodobý rozvoj ekonomiky na udržitelnějším základě. Zelená transformace českého průmyslu je zkrátka nevyhnutelná. Čím dříve začne, o to rychleji se investice vrátí. A konečně – je třeba najít odvahu k radikálnímu oživení a ozelenění prostoru ve městech i mimo ně. Nejlepším "filtrem" jsou stromy, větrolamy a trvalé travní porosty. Velká města potřebují na svém okraji zelený lesní prstenec.

Tyto návrhy nejsou utopickým výmyslem blouznivců, kteří chtějí poroučet počasí. Jde o léty prověřená řešení, která uplatňují vyspělé země. Zelený recept pro čistější vzduch totiž neznamená jen stop devastaci našeho zdraví, ale také ekonomickou příležitost a nová pracovní místa. Špinavý vzduch, který dnes dýcháme, jasně připomíná, v čem žijeme. V zemi, kde se ekonomický zisk a lhostejnost jedněch vykupují zdravím druhých. Většina z nás jsme ti, kdo platí. Zatím vládnou tací, kteří nás o zdraví, budoucnost a udržitelnou prosperitu okrádají.

Ondřej Liška
Psáno pro LIdové noviny