To, že Rada Českého rozhlasu naprosto neplní svou funkci a v podstatě se smrskla na hlouček podivných lobbistů bůhvíkoho,  už je všem jasné. Že se něco podobného stalo v ČTK, je novinka pro všechny.

Rada ČTK zatím platila za nenápadnou partičku, která se jednou za rok dobelhala do Sněmovny, aby všem oznámila, že jimi obdělávaná země vzkvétá, vyslechla si poslance Plevu halasícího, že četku je třeba zprivatizovat, a tiše a pomalu se zase odplazila pryč.

Až donedávna, kdy se ředitel četky - té přítelkyně a zachránkyně každého novináře - rozhodl rezignovat a jít  do důchodu. Zaslal radě rezignaci a nechal si poplácat po rameni za dlouhých patnáct let. Rada vyhlásila výběrové řízení, v němž zvítězil Radim Hreha.

Hukot nastal téměř vzápětí, kdy se ozval obskurní odborářský spolek nazvaný ,,OS Média", vedený nevýznamným, leč ctižádostivým archivářem Hubičkou z Českého rozhlasu. Hreha se odborářům nelíbil. Stejně jako se jim nelíbil měsíc předtím Kasík. Proč? Těžko říct, protože všechny jejich argumenty byly postupně vyvráceny. Zůstaly jen emoce. Za to, že se slovenské odbory Hrehy zastaly, si vysloužily poměrně sprostou ozvěnu na téma ,,vy nám do toho nekecejte". Odborový svaz Média má zjevně dojem, že si bude říkat co mu slina na jazyk přinese a dělat jen to, co mu přinese užitek. Protože jak jinak máme brát fakt, že když policie zatkla novináře Eichlera za to, že dělal reportáž se squatu, ani mediální odboráři, ani Syndikát novinářů se neozvali?  Kdepak, novináři je nezajímají. OS Média zajímá jen a jen moc nad fondem kulturních a sociálních potřeb ČTK, ČRo a ČT, stravenkami a každoročním uzavíráním kolektivních smluv...

Příběh Radima Hrehy však pokračoval dál – stejně obskurně, jako poslanecká diskuze o ústavě. Náhle odcházející ředitel Stibral, zděšený tím, že nepředá své křeslo náměstkovi Majstrovi, kterého si v duchu přál a kterého předem představil i některým politikům jako svého favorita, nabral nových sil a svou rezignaci stáhl. Předsedkyně Rady Pavla Valčáková (vysokoškolská pedagožka - jistě má svým studentům co předat) nadšeně hovoří o tom, že  rezignace Stibrala byla neplatná, neb rezignační list poslal pouze Radě, a nikoliv  také sám sobě (jako svému zaměstnavateli) a ČTK k Hrehovi nemá žádný vztah a žádné závazky.

To je omyl. Rada Hrehovým zvolením, které nikdo nerozporoval na jejím zasedání,  vytvořila Hrehovi právo ujmout se funkce 1. října. Zkrátit ho v tomto právu může pouze odvoláním. Protože jen tento postup umožňuje zákon o ČTK. Ten Radě neumožňuje nic víc, než to, co výslovně stojí v jeho paragrafech.

Přiznání ztěžuje zapírání. Poslední krok Stibrala a Rady ukazuje na diletantismus ředitele i diletantismus dozorčího orgánu ČTK. Proč Rada vypisovala tendr na nového ředitele, když Stibralova rezignace byla de iure neplatná?  Proč Rada zjistila pochybení až ve chvíli, kdy tajná volba znemožnila pokračovat v neprůhledných ekonomických krocích, kterých je Stibralova minulost plná? Skoro to vypadá, že Rada honem honem hledala, jak zamést pod stůl, že čirou náhodou a neplánovaně vyhrál někdo, kdo se jim vlastně nehodí a kdo by mohl otevřít plesnivé skříně, plné výbušné historie rozhodování ředitele i Rady.

Proč se volba Hrehy ani Radě, ani Stibralovi tak moc nehodí? ČTK vlastnila  poloviční podíl ve firmě, která má klíčové know-how v oblasti vyhodnocování informací a monitoringu médií. Tu prodala za velmi podivných okolností ve chvíli, kdy to byl nejméně vhodné. Vlastní tiskárnu ČTK Repro se 170 zaměstnanci. Vlastní pozemky pod městským okruhem. Vlastní nezanedbatelný majetkový  podíl ve vydavatelství Economia a spoustu dalších zajímavých akvizic, které jsou  mimo pozornost všech. Vlastní lukrativní nemovitosti a za zvláštních okolností zde pronajímá obchodní prostory privátním firmám. Četka nevybírá poplatky ani od koncesionářů, ani od státu. Četka se živí sama. Ale jak?

Není na očích politiků ani veřejnosti, neboť  hlavními odběrateli jejich informací  je několik málo velkých mediálních  domů a hromada komerčních rádií, za které dělá jejich práci. Pod hlavičkou ČTK se objevuje pouze zpravodajství, přebírané ostatními. Co se vlastně v četce doopravdy děje, nikdo ve skutečnosti neví. Do ČTK nikdy nevstoupil NKÚ. Za patnáct let nikdo nikdy důkladně zevnitř nekontroloval její účetnictví. Všichni se spolehli na audit, který pouze ověřil pravdivost těch údajů, které generální ředitel auditorovi dal. O většině ekonomických rozhodnutí ředitele nevědí ani  zaměstnanci, ani odboráři. Ředitel  je velmi skoupý na zveřejňování informací, Rada je velmi skoupá na zveřejňování informací, zasedání Rady jsou tajná a kvalifikace většiny jejích členů nevalná. Novinářů je zde pomálu, právníci žádní a renomovaní ekonomové či profesionální auditoři také ne. Rada nemá svou dozorčí komisi.

Generálnímu řediteli Stibralovi doposud odsouhlasila Rada poslanci i velmi kontroverzní a ekonomicky pochybené kroky. Bez výhrad. Ovšem výroční zprávy, ležící ve sněmovně, které nikdo nečte, hovoří jasně. Klesající příjmy, prodej majetku a dalších aktiv, sanace vnitřní zadluženosti z odpisů. Jinými slovy, četka za Stibrala manipulovala svými výsledky tak, aby na první pohled nebylo patrné, že ztrácí pozici na trhu a roste jí konkurence. Zakrývala to, že jí klesají tržby a roste režie. Nepřinášela už dlouho nic nového a tom co ji mohlo živit, prodala. To vše řekl radním kandidát na generálního ředitele Hreha ve své prezentaci a současně nastínil i to, jak přežít budoucnost a rozvíjet nadále činnost agentury jako média veřejné služby.

Kdyby mu radní nevěřili, nezvolili by ho. A ta "pravá" část Rady, která čekala zvolení Majstra a Hrehu nevolila (včetně předsedkyně Valčákové) se vyděsila. Protože pozvolné umírání četky a postupné nahrazování agentury privátními službami nahrává privatizační koncovce, pokud v nadcházejících volbách zvítězí ODS. Ta si privatizaci pole ní zbytečné firmy přeje už dlouho a ČTK by nejraději viděla v soukromých rukou.

Možná bychom se ještě dlouho nedozvěděli nic, kdyby zvolení generálního ředitele nedopadlo jinak, než si Stibral a Valčáková představovali. Jenže…  ,,Odborový svaz" i Valčáková  začali vzápětí po zvolení Hrehy panicky a velmi neobratně intrikovat. Nejdříve se   pokusili Hrehu diskreditovat. Když to nevyšlo, hledali a našli obskurní procedurální kličku. Zbytečně na sebe a na instituci obrátili pozornost a nepochybně teď dost lidí zajímá, proč se snaží svá předchozí rozhodnutí skrýt a zamést pod koberec.

Rada ČTK postupovala v rozporu se zákonem stejně, jako Rada ČRo v případě odvolání generálního ředitele Kasíka. V obou případech ignorovaly rady zdravý rozum, logiku i právo. V obou případech se jim to vymstí, protože ona dáma se zavázanýma očima a mečem v ruce je sice pomalá, ale venkoncem vždy své oběti dohoní.

Uvidíme, co bude dál. Zdá se, že kdesi v suterénu ČTK něco hodně smrdí a ten puch je cítit až v kanceláři generálního ředitele. Zdá se, že Stibralovi by šlo o krk, pokud by na křeslo usedl někdo "zvenčí", nesvázaný omertou se stávajícím managementem a částí Rady. Co to smrdí? Na to určitě někdo v nejbližší době přijde. Cesta k vynucení práva může být až brutálně krátká, stejně jako při rozhodnutí Ústavního soudu o volbách.

A my budeme moct jen doufat, že napravování věcí veřejných nebudou muset v ČTK provádět nějaké státní orgány činné v nějakém tom trestním řízení,  protože to by byla další nedobrá zpráva pro poslance, kteří v naivní víře v samospasitelnost obtížně vymahatelných zákonů zvolili Rady, aby rozhodovaly za ně. Byla by to špatná práva pro Radu ČTK, předcházející její odvolání pro porušení zákona. A byla by to špatná zpráva pro nás pro všechny. Není dobré být zemí naprosto neomezených možností pro zákulisní intrikány.

Psáno pro Prvnizpravy.cz