Na tiskové konferenci Českého rozhlasu jsme se s překvapením dozvěděli, že ČRo neudělal za posledních deset let nic. Peter Duhan má pozoruhodně krátkou paměť, pokud něco takového tvrdí. Neříkal náhodou Duhan ve sněmovně minulý měsíc, že si svých předchůdců váží? Nepředkládala Rada do Sněmovny každoročně zprávu, ve které to, co se udělalo v oblasti nových technologií a nových formátů za deset let, vydalo jen ve výčtu na desítky stran? Možná se nic nezměnilo na Šestce, kterou Duhan před usednutím do křesla provizorního ředitele řídil. Za posledních deset let se zde nezměnilo nic, mohu potvrdit z vlastní zkušenosti s tímto rádiem. Stále sedí ve vile po nacistech a stále zde vysílají titíž lidé totéž.
Český rozhlas ale za tu dobu digitalizoval své archivy, celý výrobní a vysílací řetězec, je na špici technologického vývoje v oblasti nových aplikací i implementaci nových formátů vysílání (dokonce je tak vepředu, že to vadí samotné Radě, které o rozhlas zjevně tak nejde…), zařídil digitální stanici pro mladé (která pobuřuje syna předsedkyně rady Dany Jaklové), digitální stanici pro vědu Leonardo, digitální stanici vážné hudby D-Dur, digitální zpravodajskou stanici Česko, zřídil divizi on-line obsahu a vytvořil jeden z nejrozsáhlejších rozhlasových webů v Evropě, vytvořil nejrozsáhlejší knihovnu podcastů a aplikaci Rádio na přání… Vytvořil studio pro nahrávání koncertů v systému prostorového zvuku 5+1, jediné široko daleko. Nějakou dobu byl i na Second Life, je na facebooku. Zavedl systém šíření dopravních informací RDS-TMC. Zapojil se do šíření vysílání prostřednictvím multiplexu veřejné služby a digitálních satelitů DVB. Zavedl internetové streamové vysílání všech stanic, včetně regionálních, a to i v otevřeném formátu Ogg Vorbis a v hi-fi kvalitě. Tvořil multimediální obsah, distribuoval ho nejen prostřednictvím České televize, ale i na CD a DVD. Vytvořil demonstrativní pilotní vysílání multimediálního rozhlasového systému DMB, který se stane světovým rozhlasovým standardem budoucnosti. Za přínos těchto aktivit získal řadu mezinárodních cen, včetně zvláštní technologické ceny Greenpeace International, divokého Oskara či evropské Komenského ceny. Výsledky jsou inspirací i pro mnohé členy Evropské vysílací unie EBU. Takže… jak to vlastně je? Opravdu se za deset let pro pokrok neudělalo nic, nebo vyřkl tato slova lhostejný či zbabělý diletant, který si jen přeje, aby to tak vypadalo a mohl si plivnout na své předchůdce?
Česká televize poctivě monitorovala průběh prvního zasedání magistrátu. Celý den mnoho hodin. Byla svědkem výkřiků i výtržnictví. Dala prostor všem. Co s ním kdo udělal, už byla jeho věc. Nenávistných výkřiků na adresu ČT se ale opět zjevilo dost. Okopávání kotníků ČT je teď populární a rozumí jí jako obvykle zcela každý. Přenos byl odporně prohavlovský pro jedny, odporně protihavlovský pro druhé. A tím pádem zjevně vyvážený, dodávám já. Blbý. Hosté byli ze všech možných táborů a tak to má být. Hovořil Marek Jehlička i primátor. Prostor dostal i bývalý prezident, dnes pouhý občan Havel. Že se zjevilo staré úsloví o sejícím větru s sklízecí bouři, inu to už byl jen takový veselý závěr. Jen od Havla bych citát Ozeáše převzatý Kojzarem věru nečekala. Nenávistníci nenávidí ještě víc. Pravda a láska zmutovala...
Česká televize oznámila část nového programového schématu na příští rok. Pozoruhodní byli zejména ti, kteří program sice ještě neviděli, ale už věděli, že bude špatný. Pozoruhodná nestrannost.
Nova má nové vedení. Všichni ti, které známe, hromadně odešli spolu s nemalou částí diváků. Škoda. Nová jména vedení nikomu nic neříkají a těžko budou nějak extrémně charismatická. Cesta z vrcholu kopce dolů je nastavena.
Notoričtí petenti zas podepisují petici, jaká že je Česká televize ošklivá. Jsou to pořád tatáž jména, předpokládám, že spacáky z roku 2000 mají ještě doma. A jak je v této krásné zemi zvykem, opět si stěžují na všechny strany. Zkrátka jako by to bylo v nás. Některá média mají pocit, že ti, co podepisují všechny petice, na které narazí, jsou „osobnosti“. Pravda, tváří v tvář výrokům některých poslanců se sama sebe někdy ptám, kam se, proboha, poděly elity, ale podepisovači petic elitami ani osobnostmi nejsou. Nyní stejně jako před deseti lety jsou jen směšnými figurkami v rukou jiných. Postupem času se ukazuje, že ani tak nejde o televizi a její kvalitu, jako spíš o prebendy a o vliv na řízení obou institucí veřejné služby. O moc nad nimi. O poučování diváků a posluchačů. O křesla v mediálních radách, která jsou volena poslanci. Pravda, nemám iluze o úrovni mnoha radních, ale jak si to tedy "osobnosti" představují? Že si vyberou mezi sebou a pak to jen sněmovna tupě odkýve? No, pěkně děkuji.
Elity tu nepochybně nějaké jsou či spíš „nějaké tu zbyly“ - někdy mám totiž intenzivní pocit, že před dvaceti lety bylo těch, které bychom mezi elity zařadili, víc, než nyní. Elita nemá potřebu vykřikovat a předstírat, že je elitou. Je. A to jí i ostatním stačí. Fangličkáři elitou nikdy nebyli.
Podobně tomu bylo před pražskou radnicí, kdy několik stovek demonstrujících předstíralo, že jsou „všichni Pražané“, aby pak vyšlo na povrch, že většina z nich Pražané prostě nejsou. Že většina Pražanů spokojeně zůstala doma a jen pár placených aktivistů vytvořilo zdání. Mediální pseudoudálost za zvyku tříštícího se skla.
Všechno má své chyby, ale čas spacáků snad už definitivně pominul stejně, jako "boj za demokracii" před zaplněným Václavákem či Letnou. Ostatně, lidé už jsou už taky od dvacet či deset let starší, mediálně i politicky zkušenější a kvůli každému vábení Sirén už neskočí do Vltavy.
Pro Prvnizpravy.cz
Irena Ryšánková