OKD byly privatizovány jen částečně, stát si ponechal většinový podíl a garantoval tak, že se situace s byty solidně vyřeší. V roce 2004 se vláda rozhodla prodat svůj podíl v OKD, přičemž byty jako součást tohoto podílu ocenila na 40 tisíc Kč za jeden byt a prodej soukromému nabyvateli podmínila tím, že tento přednostně nabídne byty k prodeji nájemcům (pokud budou mít zájem) za cenu odvozenou z této zlevněné ceny. Pro představu: tržní cena průměrného bytu o výměře cca 65 čtverečních metrů převáděného v roce 2004 v oblasti Ostravska za cenu 40 tisíc korun byla ve skutečnosti v té době podle odborného odhadu 155 tisíc korun. Tento rozdíl na jednom průměrném bytu tak činil 115 tisíc, v součtu se jedná o sumu cca pět miliard korun.
Rovněž neprodukční část OKD byla v roce 2004 oceněna a prodána za 1,75 miliardy, zatímco tržní cena činila cca 6,9 miliardy. Fond národního majetku v té době pod ministrem financí Bohuslavem Sobotkou připravil smlouvu, v níž se nabyvatel zavázal, že přednostně prodá nájemcům byty za cenu odvozenou z této slevy.
Stát selhal a musí to napravit. Dnešní majitel OKD Zdeněk Bakala tuto část smlouvy vypověděl. I laik ví, že jednostranné odstoupení od smlouvy není možné. Pokud však jedna ze smluvních stran nechce smlouvu plnit, obvykle následuje sankce ve smlouvě obsažená. Nejen právníci dobře vědí, že smluvní závazky bez adekvátní sankce jsou nanic. Jaká že je sankce v případě jednostranného odstoupení od smlouvy? S úžasem zjistíme, že právníkům Fondu národního majetku připadala u této smlouvy adekvátní výše sankce pouhých 30 milionů korun. Těžko věřit, že šlo o hloupost nebo opominutí.
Dojde to tedy tak daleko, že 44 tisíc hornických rodin bude okradeno o benefit plynoucí z toho, že byly nájemníky ve státních bytech? Domnívám se, že to není možné. Stát v tomto případě selhal a musí tuto situaci napravit. Také by měl vyvodit důsledky vůči všem, kdo se na zpackané privatizaci OKD podíleli.
Cyril Svoboda