Chvályhodná akce se smysluplnou symbolikou. Mezinárodní den žen totiž od roku 1911 slavíme především díky čtyřiceti tisícům amerických švadlen a tkadlen, které se 8. března 1910 vzbouřily proti špatným pracovním a životním podmínkám.

Škoda ale, že konference byla orientována především na potíže vysoce postavených manažerek. Jistě, i ony se potýkají s takzvanými skleněnými stropy, muži je mezi sebe nechtějí pustit, a tak jich je v Česku ve vedoucích pozicích stále asi jen sedm procent. Je určitě potřebné, aby jim zaměstnavatelé umožňovali jednodušeji skloubit rodinný a pracovní život, bývalá poslankyně Strany zelených Kateřina Jacques, která se diskuse účastnila coby host, ale správně upozornila, že modely slaďování práce a rodiny nelze zobecňovat. Jiné možnosti (včetně finančních) mají manažerky, jiné ženy pracující v řadových pozicích.

Je dobře, že to na konferenci alespoň stručně zaznělo. V současné době si totiž pozornost zaslouží především ženy sociálně slabé, pomoc a zlepšení podmínek potřebují daleko víc, chybí jim třeba kuráž, nemají možnosti, nemají materiální zabezpečení, vykonávají práci, která je v Česku podhodnocená, stejně tak péče o děti, a od toho se pak odvíjí i jejich nízké důchody. Alarmující je i zvyšující se nezaměstnanost, která hodně doléhá právě na ženy. Tíživé je i to, že se zvyšuje počet žen bez domova…

A bude zřejmě hůř! Současná vláda čím dál nestoudněji privatizuje veřejný prostor - takzvané reformy nastavuje stylem, že se snaží přelévat peníze od nejslabších skupin obyvatel do soukromého sektoru k těm nejmajetnějším. Zemi stíhá korupční kauza za kauzou, peníze, o jejichž nedostatku se volá, mizí neznámo kde. Návrhy na zvýšenou a sjednocenou dvacetiprocentní daň z přidané hodnoty jsou do nebe volající a v Evropě nevídané nebo doprovázené silným sociálním státem, který je u nás likvidován. Mnoho lidí tato cynická opatření uvrhnou do chudoby a poslankyně vládní koalice ODS, TOP09 a VV buď mlčí nebo to schvalují - co nám je pak platné, že jich tam je víc než v minulosti…

Vláda se snaží nevypadat jako viník a rozeštvává mezi sebou jednotlivé skupiny obyvatel. Koaliční strany se handrkují o to, jestli lidé více potřebují chleba, nebo knihy. Vláda štve staré proti mladým, majetné proti nemajetným, zdravé proti nemocným, zaměstnané proti nezaměstnaným, zdravotní sestry proti lékařům… A různými návrhy, třeba tím, že by děti mohly přes různé fondy přispívat rodičům na důchod a oni by ho pak měli vyšší, také rodiče proti bezdětným.

To vše mohla konference zohlednit - týká se to žen, které těžko shánějí práci nebo jsou znevýhodněny třeba tím, že stále berou až o dvacet procent menší platy než muži. Jsou tím zranitelné a často závislé na mužích, což dává prostor i kupříkladu pro domácí násilí. Konference měla být více o rovnoprávnosti člověka. O tom, že dnes znovu bojujeme o základní lidská práva. Při vší úctě - na to organizátorky akademické diskuse o vysokém managementu zapomněly.

Pro Prvnizpravy.cz
Andrea Cerqueirová