Tak si dnes z nedostatku opravdických pouličních dramat stylů norského nebo anglického potřebovali z průvodu šašků ulicemi Prahy udělat drsnou kovbojku na nevyšší úrovni národní politiky a mezinárodní diplomacie, v níž se střílelo ostrými nadávkami. Všichni všechny brali smrtelně vážně. A málokdo si všiml, že mezi těmi hanlivě míněnými jmény chybělo ono správné křesťanské „sodomité“. Znalost bible holt v Česku chátrá i u věřících.

Jediná komická výjimka se podařila modrým šmoulům, kteří gayparádu na vlně její publicity předběhli tak svižně, až se zdálo, že oni jsou ona. Jediný suverénní nadhled projevil mladý veterinář jménem Bělobrádek, o němž se veřejnost konečně dozvídá, že převzal vedení KDU-ČSL. Každým coulem westernový hrdina (mohutné osvěžení po předsedech předchozích), velkoryse oznámil, že v této straně homosexuálové jsou, byli a vždy budou, neboť on sám kdysi s jedním bydlel a bez problémů. Místo útoků na ně navrhl parádu na podporu rodiny, k níž by se mohl každý přidat. Před takovýmto startem volební kampaně bezmála zapomenuté strany klobouk dolů.

Coby křesťan a veterinář, předseda Bělobrádek ví, že Hospodin dal různý stupeň veselosti nejen různým tvorům, ale i různým otvorům. A že různě veselí tvorové preferují různě veselé otvory. Na stupínku veselosti tvorů i otvorů patří homosexuálové mezi ty spíš neveselé. Proto se potřebují občas rozveselovat a parádit. Proto se také potřebovali pojmenovat slovem gay znamenajícím veselý, které se tím stalo v původním smyslu nepoužitelné. To je krutá perzekuce nás lingvistů (další pronásledované menšiny), kteří by měli uspořádat průvod s hesly jako „vraťte nám slovo gay a dáme vám za ně deset jiných“.

A vůbec si jako terapii dopřávejme víc všelijakých parád a antiparád.  

Gayparády nejsou ničím novým. Řecko se bažilo pohledem na blýskavá nahá těla krásných hochů a říkalo tomu atletika. Řím si liboval v nahých řecko-římských zápasnících a nahých masérech. Nahradilo je biblické dědictví studu z lidského těla a místo gayparád zavedlo průvody krvavě se bičujících flagelantů. Tak najdeme další gayparádu až pak v renesanci, zvěčněnou do mramoru a bronzu na florentinském náměstí della Signoria. S podporou tamního magistrátu i církve ji vytvořili homosexuálové Michelangelo, Donatello a Cellini. Nejslavnějším dílem „homosexuální kultury“ je Sistinská kaple ve Vatikáně. Patří k ní taky třeba Leonardo, Caravaggio, Čajkovský, Whitman, Verlaine, Rimbaud, Wilde, Proust, Visconti, Zeffirelli, Pasolini. Započítáme-li i bisexuály, tak třeba Montaigne, Marlow, Shakespeare, Byron a Gogol.

Zachránit před nimi pomyslnou „křesťanskou civilizaci“ by znamenalo jí hezký kus vymýtit. Před jedním takovým vymýcením ji jen o fous zachránil anglický matematik Alan Turing rozluštěním německého šifrového kódu Enigma. Dostal za to metál? Ne. Šel po válce za homosexualitu do vězení.

Podle ovoce prý soudit strom. A kamenem prý, kdo bez viny. Nebo to mělo znamenat něco jiného? 

Benjamin Kuras
Vyšlo v MFDnes