Podívejme se však na věc z jiného úhlu pohledu. Existuje cosi, jako je ráz města, nebo prostě tradiční výhled. A přiznejme si také, že věže minaretů evidentně do alpské urbanistické tradice nepatří.
A že se Švýcarům nechtělo, aby jejich města vypadala jako jehelníček? Osobně se tomu nedivím, i když v naší zemi se také dokáže postavit občas cosi, co zastíní dokonce krabicový ruský hotel Rossia, postavený s komunistickým velikášstvím přímo za bohatě byzantsky zdobený chrám Vasilije Blaženého.
Kdyby šlo o jinou stavbu, která by nevyčnívala nade vším, zřejmě by k referendu ve Švýcarsku vůbec nedošlo, protože jsem ještě neslyšela, že by Švýcaři bránili například výstavbě mešit. Ty však nevyčnívají až do nebe a taková míra „globalizace“, při níž bych nevěděla, jestli se dívám kupříkladu na Bern, nebo Istanbul, mě opravdu neumí nadchnout. Navíc, když si představím, že zanedlouho by tradiční panorama Pražského Hradu měla „krášlit“ jehla minaretu, mohu mít pocity různé, ale nadšení mezi ně rozhodně patřit nebude. Občas mě spíše napadá, kam až budeme ustupovat? Všeho s mírou, řekl by klasik. I soukromé podnikání by mělo mít meze důstojnosti země, v níž se odehrává.
A stavět čísi „podnikatelské“ zájmy nad vůli vlastních občanů, mi připadá už vůbec nepřijatelné. I když u našich politiků si už pomalu zvykáme, že je názor občanů pramálo zajímá. Občané nechtějí radar? Nevadí, stejně ho postavíme. Švýcaři nechtějí minarety? Rošťáci, co kdyby si z nich Češi vzali příklad a nechtěli je pak také? Takovou svévoli přece naši politici nemohou dopustit.
Osobně nemám nic ani proti islámu, ani proti minaretům. A bude-li zdobit minaretová jehla například panelákové panorama Prahy, může to být dokonce zajímavé. Také bych však nechala rozhodnout občany Prahy, Brna, Olomouce či jiného města, zda, kam a kolik takových jehel si chtějí nechat „podnikateli“ postavit. I když taková „švýcarská“ demokracie nám zjevně ještě dlouho nehrozí.
Pro Prvnizpravy.cz
Radmila Zemanová