Letošní jaro bud pestré. Volba generálního ředitele rozhlasu bude určitě zajímavá. Někteří členové  rozhlasové rady prý volili jinak, než tvrdili a pak se uřekli. Skoro bych čekala, že kdysi kdosi  učil lepší úrovni konspirace. Inu, asi ne.

Jaro taky přinese volební sjezd ČSSD. Po dvou sjezdech, kdy směli novináři přímo do sálu mezi delegáty – dokonce tam měli tiskové středisko, je tu zase pokus média odizolovat od těch, kteří budou volit předsedu. Pročpak asi? Že by měl někdo problém? Pokud vím, o totální izolaci se pokusil kdysi Stanislav Gross a pak celý sjezd soustavně coural na tiskové a zpátky, přepínal obrazovku na fotbalové utkání a vůbec se producíroval. Asi je Slávek plachý a tak se raději schovává. Ostatně, Jiří z Poděbrad to měl jistě jednodušší,  novináři neexistovali a zpěváčci si mohli vymyslet leccos.

Oko novinářovo si povšimne, že volba předsedy je již v pátek, což zabraňuje pozoruhodným nočním dohodám. Nebo se někde tajně sejdou v noci ze čtvrtka na pátek? Znamená to, že se bude celý den debatovat o tom, kdo  koho podporuje? Nebo se nebude debatovat vůbec?

Někteří mí novinářští kolegové mi připomínají doby socialismu živěji, než by možná chtěli. Když si čtu některé jejich texty, jako bych si četla staré kádrové materiály, jen s opačným znaménkem. Naposledy se někteří statečně, ach tak statečně opřeli do OtakaraVávry, letos stoletého. Byli by to bezva kádrováci.

Na tisk, časopisy i knihy – a koneckonců i na rozhlas a televizi – se řítí průšvih, v podobě dvacetiprocentní DPH. Zejména u knih to není obvyklé, ve většině civilizovaných zemí jsou v nižší -  či dokonce nulové sazbě.
Unie vydavatelů denního tisku vydala prohlášení, v němž se (logicky) proti zvýšené DPH ohrazuje. „Členové Unie vydavatelů vyjadřují obavu, že faktické zvýšení sazby DPH povede při současné ekonomické situaci a také s přihlédnutím k tomu, že tisk je zbožím s vysokým podílem přidané hodnoty, k nárůstu jeho cen. To bude mít s vysokou pravděpodobností negativní vliv na prodej a tím i celkovou přístupnost periodického tisku pro veřejnost, ale zejména mládež, které, jak ukazují nejnovější mezinárodní srovnání, chybí právě schopnosti porozumění textům a v nich obsaženým informacím.“ Porozumět některým obsahům některých médiích mám problém i já. Chce mi snad někdo říci, že k „funkční gramotnosti“ národa pomůže časopis Katka? Asi ne, že, jenže Katka je časopis, který si kupují sociálně slabší, knihy si dovolit nemohou už teď a tak čtou aspoň něco. A na knihy a tisk, jakýsi nadstandard života, bude mít mnohem méně lidí, než nyní.  A zvedne se i cena učebnic. Jana Volfová tomu říká „debilizace národa“. Tak daleka od pravdy nebude.

Zdá se, že diety z časopisů nebudou potřeba – lidé budou mít co dělat, aby jim peníze na jídlo stačily. Představa, že obchodníci nezvednou ceny, je jen iluze.

Jaká je moc médií předvedla jedna komerční televize, která udělala reportáž o chlapci, trpícím vzácnou „nemocí  motýlích křídel“. Potřebuje náplasti. A najednou se tím zabývají i politici  pořádá se sbírka. Ostatní nemocní, kteří se svým trápením  nejdou „do televize“ mají smůlu. Systém zjevně slyší jen na média.  Kdyby se ten nemocný chlapec nezjevil médiích, každý by na něj kašlal.  Někdy média nahrazují systém.
Ale bude jaro a bude hůř. A blíží se léto, čas vládních krizí….

Psáno pro Prvnizpravy.cz
Irena Ryšánková
novinářka