Pražská ODS, za kterou se čím dál otevřeněji stydí i předseda strany Mirek Topolánek, je zjevně schopna udělat cokoliv, aby si udržela moc v hlavním městě. Není divu, padesátimilardový rozpočet (mimochodem pětkrát větší, než jakým disponuje Brno) je dostatečná motivace. Zvlášť pokud máte v plánu zacházet s tolika penězi po svém. Nejde přece o prospěch občanů, ale hlavně o zájmy spřátelených firem (viz kauza Opencard).

Jenže i obyvatelům kdysi „modré“ Prahy začíná s výstřelky magistrátního pašalíku pomalu docházet trpělivost. Podle interního průzkumu ODS klesla podpora této strany v hlavním městě ze 48% na 26%. A to by na obhospodařování penězovodů po letošních komunálních volbách už zdaleka nemuselo stačit. Naštěstí má ODS ve svých řadách stratégy (čti: chytráky), kteří znají pojem gerrymandering pojmenovaný po nechvalně známém guvernérovi státu Massachusetts, Elbridgovi Gerrym.

Ve skutečnosti se jedná o prachobyčejnou manipulaci s velikostí a hranicemi volebních obvodů tak, aby to co nejvíce nahrávalo vládnoucí straně. Většinou se tak děje těsně před volbami (v tomto případě komunálními), když se zdá, že by jejich výsledky mohly otřást pozicí dosud vládnoucích politiků a narušit tak zdárně se vyvíjející kšefty, nebo tyto politiky dokonce přivést do vězení.

Historie zná podobných případů pěknou řádku, ale v posledních desetiletích je gerrymandering pokládán v evropské politické teorii i praxi za něco skutečně odpudivého, co se ve slušné společnosti nedělá. Jenže – vládne na pražském magistrátě a v pražské ODS slušná společnost?

Velikost a hranice volebních obvodů samozřejmě nejsou ničím nedotknutelným. Každý politolog ví, že z hlediska volebních výsledků mají daleko větší význam než způsob přepočítávání hlasů na mandáty. Ke změně volebních pravidel se však přistupuje výjimečně, například v období politické krize s cílem generovat elementární stabilitu. To ale není případ Prahy. Záměr ODS rozdělit hlavní město na sedm obvodů, takže k získání křesla v zastupitelstvu bude potřeba zisk více než 10% hlasů, je čistě účelový. Nespravedlivě postiženy budou především menší strany, které v tomto volebním období nejvíce rušily Bémovy a Janouškovy kruhy. Šance ODS dál svérázně hospodařit s penězi Pražanů naopak vzrostou.

Nezbývá než doufat, že obyvatelé Prahy dají najevo svůj nesouhlas s tak nedemokratickou manipulací. Z „pražské ODS“ už se naštěstí (nebo bohužel) za poslední léta stala nechvalně známá značka. Značka, za kterou se skrývají lidé jako Pavel Bém, Milan Richter nebo Milan Jančík – tedy jména, k nimž není třeba cokoliv dodávat. Ani slovo. Proto věřím, že podraz na voličích, který ODS v souvislosti s komunálními volbami připravuje, nevyjde.

Ondřej Liška