V poslední době se dá pozorovat, že většina naší společnosti požívá luxus, za který někdo neznámý krutě platí. Jistě bychom neměli levný benzín do našich aut, kdyby neumřelo pár jedinců v Nigérii. Stejně tak bychom neměli levné oblečení, kdyby látku nepomohli vyrobit děti. Není to ideální stav, ale je to daleko, kam oko nedohlédne, tudíž se to dá překousnout. Mnohem horší je, že požíváme stále více luxus, na úkor nás samotných, ačkoliv si myslíme, že sobě činíme blaho.

Kdo by nyní čekal odstavec o zázračném masážním křesle z teleshoppingu, tomu přihořívá. Stejně je tomu totiž v případě obnovitelné energie, kde za levné peníze získáme drahou energii a ještě bychom se měli radovat, že jsme ekologičtí. Zde není účelem zatracovat morální vztah k přírodě a nabádat k pálení gumových holinek v kamnech nebo řádění se čtyřkolkou po CHKO.

Chceme si pouze sdělit, jak tomu doopravdy asi je.

Evropská unie horlivě podporuje výstavbu elektráren s obnovitelnými zdroji. Sype nemalé prostředky z našich daní do stavby solárních, větrných, geotermálních, vodních a biomasových elektráren. Patří sem ještě zařízení, které generuje elektřinu z přílivové vlny, ale my moře nemáme a břehy jsou daleko. Takové elektrárny jsou totiž hlavně moderní a čisté, proto bychom je měli nadšeně přijmout. Uhelné a atomové elektrárny jsou přeci špinavé a nebezpečné. Ve skutečnosti je tomu dost jinak.

Asi by bylo vhodné uvést několik argumentů, proč jsou ekologické elektrárny tak marné. Kromě vysoké pořizovací ceny technologie je to především nutnost zajištění pravidelné dodávky energie. V případě, že nefouká, je zataženo, příliv pořád daleko a místní les schvátil požár, jenž byl uhašen vodou z místní přehrady, jsme v úzkých, protože právě teď si místní automobilka žádá smluvených 1000 kW, které nemáme. Proto musí být těch X procent obnovitelných zdrojů kryto jadernou nebo uhelnou energií. Naopak, když jsou podmínky příznivé, musí se hledat cesta, jak přebytek energie udat na trhu. Tomu dopomůžou veškeré ty elektronické zbytečnosti, které používáme, ačkoliv je nepotřebujeme. Tím vzniká nová a nová potřeba, rozhodně se tím nevymění černá elektřina za zelenou.

Ovšem důležitější je postoj EU a potažmo našich zákonodárců k obnovitelným a zeleným energiím, který je bohužel také jalový. Na odborném semináři k 7. Rámcovému programu EU, který podporuje projekty obnovitelných zdrojů, mluvilo několik erudovaných odborníků, manažerů. Na jednoduchý dotaz položený eurokomisaři pro energii, zda se obnovitelné energie ekonomicky vyplatí a zda na to má Evropa kapacitu, nebyla odpověď. Dotázaný měl výraz, jako místopředsedkyně Strany Zelených, Kateřina Jaques, když se jí Jan Kraus ve svém pořadu, Uvolněte se, prosím, zeptal, co je to biomasa. Ti lidé nemají sebemenší ponětí o vzniku energie a pramalé technické zkušenosti. Ale jsou to právě oni, kdo nutí celou společnost k razantním změnám.

Nedávno proběhla odborná konference, která si dala za úkol přesvědčit, že obnovitelné zdroje energie zlepší kvalitu života. Akce proběhla ve slunné Seville a její součástí byla návštěva největší solární elektrárny na světě v Abengoa. Je škoda, že ten den bylo právě zataženo, jako bychom byli někde u Labe, ale zato už vím, co se děje, když zrovna slunce nesvítí. Součástí sluneční elektrárny je ohromný dieslový generátor s velikánskými nádržemi na naftu, který právě ten den běžel na plné obrátky, aby byla zajištěna dodávka elektřiny. Ani zde jsem neobdržel odpověď na otázku, kolik jaká elektrárna stojí a na kolik přijde kiloWatt generované energie. Tedy, abych nekřivdil všem. Zástupci zemí EU odpověděli, že jejich elektrárny a projekty vznikly za podpory EU a cílem je fungující technologie a naopak cílem není ekonomická rešerše. Odpověď jsem dostal jen od zástupce Turecka, který mluvil o vodních elektrárnách na Eufratu a Tigridu. Jasně dokázal odpovědět, jaký přínos mají elektrárny pro lid a přírodu a jakou újmu způsobily.

Do třetice kauz a mýtů o obnovitelných energiích přispívá snaha o pasivní bydlení. Konference Pasivní dům v roce 2007 se všemožně oháněla slovy ekologie, udržitelnost, modernost a jinými zaklínadly. Je to však obyčejná přehlídka technologií, kde účel míjí prostředky. Většina příspěvků popisovala stavbu rodinného domu kdesi za metropolí. Pomocí drahé a špičkové technologie v kombinaci s tunami izolačního polystyrenu se dosáhlo stavu, kdy téměř není nutné topit. A tedy bingo, jsme ekologičtí! Co koho zajímá, že od teďka bude celá rodina dojíždět autem každý den do metropole, že ta tuna polystyrenu spolykala tolik energie, že by to vydalo na deset otopných sezón. Největší novinku mi pošeptal jeden pyšný vídeňský architekt na exkurzi rakouských pasivních domů, „Přišli jsme na to, že nejlepší je stavět 7patrove paneláky. Je to rychlé, levné, dobře se na to lepí polystyren a děti si mají s kým hrát“. Napadlo mě, že s tím máme v České republice nějaké zkušenosti.

Je to naprosto zmatené, odborníci na obnovitelné energie nemají odpovědi na témata obnovitelných energií. Jsou to buďto manažeři a úředníci, nebo obchodníci s technologií. A kde jsou ti skuteční odborníci? Vždyť i náš skladník ví, že biomasa je dřevo, a že je dražší než uhlí. Proč náš skladník nedělá předsedu nějaké Ekologické strany, vždyť bych mu ruce líbal. Prostě to tak dneska je, lidé například studují medicínu a potom rozhodují jako zkušení urbanisté o zástavbě Pankráce.

CO2 z kola ven!

Právě se odhalil podvod s prodejem emisních povolenek na Slovensku. Účelově zřízená firma si tak s tichým souhlasem ministra přišla na miliardy, které jdou ze státního. A kde je ta skutečná hodnota? Má se tomu rozumět tak, že ty nakradené miliardy představují tisíce tun CO2, které nebudou vypuštěny do atmosféry (na Slovensku), a tím se zpomalí tání ledovce v Antarktidě? Asi ano, doufám. Možná, že české povolenky budou důslednější a zpomalí tání ledovce ještě více.

Asi nezachráníme lidstvo a už vůbec ne planetu. Ta to ostatně vůbec nepotřebuje. Jakékoliv naše ekologické snažení děláme přeci pro sebe a naše děti. Pokud si lžeme, je to špatně. A pravděpodobně si lžeme, protože naše města jsou plná aut, smrdí, kvalitu českých výrobků jsme vyměnili za kvantitu čínských napodobenin. Čínský česnek nikomu nechutná. Všechno je na elektřinu, mobil, PC, ale i kosa, srp a kladivo. Jsme stále více tlustí a nemocní. Pivo už nemáme nejlepší. Louky se mění v parkoviště okolo skladů a supermarketů, vesnice se transformují na azurový Šmoulov, tu a tam nějaký kopec zkrášlí rotující vrtule. CO2 v atmosféře narůstá, to naštěstí nikoho netrápí.

Pojďme se jen chvíli soustředit na domácí scénu, namísto záchrany ledovců a dětí v Africe. Pojďme společně bojovat za kvalitní české boty a sklo, za čerstvou českou zeleninu a cukr, za zachování neopakovatelné české krajiny s věžemi barokních kostelíků. Pojďme alespoň trochu vyměnit lenost za střídmost, protože to je jediná cesta k ekologii. A teprve až zvládneme tyto problémy u nás, můžeme začít expandovat do Evropy. Do té doby, bůh nás ochraňuj od Lisabonské smlouvy, nebo spíš od toho co vymyslí evropští politici a  úředníci.