I tehdy panovala na trzích velká nervozita; americké státní dluhopisy šly nahoru a Jižní Evropě hrozilo, že bude brzy potřebovat kapitálovou pomoc od MMF

Byla to doba, kdy inflace ve Spojených státech šla prudce dolů; výnosy ze státních dluhopisů šly dolů, ale americký dolar ve srovnání s umělou měnou euro posiloval. Město New York stálo na pokraji platební neschopnosti a federální vláda se připravovala na to, že mu bude muset poskytnout finanční pomoc. Trhy byly nervózní z rozpočtových deficitů a klesajícího růstu ekonomiky. K tomu byl dobrý důvod, protože do roka MMF připravil historicky největší program finanční pomoci pro Velkou Británii; následovat měla Itálie, Španělsko a nakonec i Portugalsko. V následujícím roce bylo terčem kritiky hlavně Německo, protože prý nedělalo dost pro rebalancování světového hospodářství. MMF měl velké obavy o státní rozpočet USA a připravoval si krizový plán finanční pomoci pro svůj nejdůležitější členský stát.

Instituce nechaly úrokové sazby na nízké úrovni, což přivodilo hospodářský rozmach, z něhož v letech 1975-1980 nejvíce vytěžil EM

Naštěstí se Federálnímu rezervnímu systému podařilo zlepšit náladu na trzích, zvýšit důvěru amerických spotřebitelů a obnovil se růst ekonomiky – už v roce 1977 se světové hospodářství těšilo zdravému růstu. Nejviditelněji se to projevovalo v rozvojovém světě, kde se výše externího zadlužení v letech 1975-80 zvýšila na 200 %. Bylo jasné, že nové ekonomiky byly pro investory tím pravým místem – proudil do nich velký objem investic, které tyto země použily na svoji industrializaci, výstavbu infrastruktury a import energií.  

Dnes trhy trápí podobné problémy – pokud se hrozba recese ve tvaru W stane reálnější, tak budou muset instituce zakročit

V současné době jsou zdrojem obav především členské státy eurozóny a jejich banky, spíše než Spojené státy americké; ale ani ty nemusí být z nejhoršího venku a mohou se v budoucích měsících také stát problémem. Investoři očekávají, že Řecko do roka vyhlásí státní bankrot, a že i Španělsko se nevyhne finanční pomoci od MMF. Globální výroba může být na vrcholu a ceny potravin mohou, pokud srpnová obilná sklizeň bude špatná, posílit inflační tlak. Trhy mohou zůstat v oslabení až do září. Pokud nám hrozí výrazný propad trhů (např. Dow na zhruba 9000), Federální rezervní systém může ještě posílit kvantitativní uvolňování, Evropská centrální banka musí nabídnout výraznější podporu evropským bankám a Čína možná přistoupí k posílení bankovního úvěrování. Tato opatření by ve čtvrtém čtvrtletí roku 2010 posílila trhy.

Pokud má inflační vývoj z období po roku 1977 a dále určovat tón i v roce 2012 a dále, tak to může být v zemích, kde by z toho měli prospěch voliči. V Číně a v Japonsku se deflace jeví jako preferovaná varianta. Za předpokladu, že se instituce vyvarují chyb, deflace může skončit v roce 2011, stejně jako tomu bylo v roce 1976, a některé země se mohou ze své zadluženosti dostat kombinací inflace a růstu. Naše analýza úspor domácností a jejich závazků naznačuje, jak zájmy průměrných voličů mohou ovlivnit politiku. Země, kde se hypotéky víceméně rovnají úsporám, budou preferovat inflaci a politiky, které jí nahrávají; mezi ně patří USA a Velká Británie, ale také Rumunsko, Turecko a Španělsko. Tábor zastávající deflaci, tj. země, kde hotovost a dluhopisové úspory výrazně převyšují hypotéční zadlužení, obsahuje Japonsko, Čínu, Českou republiku a překvapivě i Maďarsko, Řecko a Itálii. Důsledky na aktiva není nutné vysvětlovat.

Když nedojde k druhému propadu (recese tvaru písmene W), tak mohou transformační ekonomiky v budoucích letech přitáhnout velký objem investic

Výrazné globální oživení po roce 2012 poženou pravděpodobně právě kapitálové toky do transformačních ekonomik. Tyto investice vykryjí následnou erozi běžného účtu tím, že investiční toky vynesou již nadhodnocené měny do ještě silnějších pásem. Bude zajímavé sledovat v letech 2011-15, zda buďto investorská obec nebo samy transformační ekonomiky omezí tok zahraničních investic, aby nedošlo k opakování dluhové krize z roku 1982.

Střední Evropa bude možná mít z tohoto toku investic nejméně, nicméně má ještě nezanedbatelný potenciál – i bez euro konvergenčního obchodu

Střední Evropa má malou pravděpodobnost, že zažije výraznější boom, nicméně to je dobré, protože země tohoto regionu nemají zákonnou možnost snadno omezit příliš silný tok zahraničních investic. Latinská Amerika, Jižní Afrika, Turecko, Rusko a Asie jsou přirozenými destinacemi pro tyto investice. Střední Evropa také přišla o svoji dlouhodobou „berličku“ – slib vstupu do eurozóny. Přijetí eura již pro středoevropské země, které jsou v EU a mají pohyblivý devizový kurz, nemá smysl. Nicméně předpovídáme optimistický vývoj polského zlotého ve srovnání s ostatními měnami – takže implikace tohoto vývoje nejsou veskrze negativní.  

Celkově očekáváme, že k druhému propadu ekonomiky nedojde a že v letech 2011-15 se bude dařit zejména transformačním ekonomikám.

Charles Robertson